Za záchranu dostali lásku

Autor: Angelin

        Procházela se po parku a užívala si slunečný den. Sedla si na lavičku,dívala se kolem a přemýšlela. Bylo to k vzteku. Včera jí Parker klidně do očí řekl, že ji využil a aby toho nebylo málo, objevil se Spike s drahokamem, díky kterému se mohl procházet na přímém slunci. Byla to pořádná rvačka než mu ho sebrala. Poslala ho Angelovi a Spike se vypařil. Snad už se konečně navždycky stratí. Povzdechla si. ,,Život je nefér." Zvedla se a rozešla ke koleji, když ji něco štíplo na krku. ,,Au. Co to má zname..." Nedořekla a svezla se v bězvědomí k zemi. Postava schovaná za stromem k ní přiběhla, vzala do náruče a naskočila do přistavené dodávky. Dodávka nehlučně odjela. Nikdo si ničeho nevšiml.

        Když se probudila, první čeho si všimla bylo, že má spoutané ruce v řetězech a příšerně ji bolí hlava. Znovu zavřela oči a nehýbala se dokud bolest neustoupila. Nakonec je otevřela a rozhlédla se kolem. Byla v nějaké tmavé místnosti. Bylo tam šero takže viděla trochu špatně. Nemohla, ale přehlédnout nějakou postavu, která byla svalená na zemi asi pět metrů od ní. Chvíli si myslela, že je to její věznitel, který usnul. Poznala, že je to kluk, ale do obličeje mu neviděla. Později až se její oči přispůsobili té tmě si všimla řetězů kolem jeho zápěstí. Takže další vězeň. Dotyčný se pomrvil. ,,Á sakra moje hlava!" zabědoval potichu. Buffy zkameněla. Ten hlas jí byl až moc povědomí. Vězeň se otočil a podle reakce si až teď uvědomil, že má spoutané ruce. ,,Co to má do hajzlu znamenat?!"  Dvakrát trhnul řetězy a pak se jí podíval přímo do očí. ,,Přemožitelka?!" Jeho obličej byl absolutně nechápavý. ,,Proč zrovna Spike?! Proč ne kdokoliv jiný?!" zaúpěla Buffy spíš jen sama pro sebe.

         V tom samém okamžiku se dokořán otevřely kovové dveře a pustily přímo na ně proud světla. ,,Au" Buffy si rychle zakryla oči. ,,Vídím, že probuzení už máte za sebou." Ozval se ode dveří hluboký hlas. Oba se rychle postavili a Spike zavrčel. ,,Uklidněte se. Nehodlám vás mučit ani nic podobného, potřebuju jen vaši pomoc!" Po tomhle prohlášení bylo ticho a pak se Spike hlasitě rozesmál. Něco tak směšného ještě v životě neslyšel. Buffy si ho nevšímala. ,,Nechci ti nějak radit, ale určitě bych ti pomohla raději a víc než teď, když jsi mě uspal a svázal!" Osoba rozsvítila a oni si ho tak mohli prohlédnout. Byl to kluk tak kolem pětadvaceti. Měl tmavě hnědé vlasy a tmavě zelené oči. ,,Za to se omlouvám, ale bylo to bezpečnostní opatření. Musel jsem nějak zajistit aby jste se navzájem nepozabíjeli. Potřebuju vás oba. Potřebuju aby jste spolupracovali." Naléhavost v jeho hlase byla skoro hmatatelná. Buffy se Spikem se na sebe podívali. Ona promluvila první. ,,My dva?!" ,,Spolupracovat?!" Spike měl v hlase šok a výsměch. Pak se na něj otočili a zároveň řekli: ,,Ty ses musel zbláznit!!" Kluk si povzdechnul a sednul si na křeslo u druhé zdi.

           ,,Jo to si říkám taky. Jenže nemám na výběr. Milovali jste někdy někoho tak, že by jste klidně položili život, aby ten dotyčný žil. Já jo. Jenže já jí pomoct nemůžu. Její otec se hodně zajímal o černou magii. Dosáhlo to vrcholu a magie ho ovládla. Zakazoval jí stýkat se se svými přáteli a nejvíc se mnou. Říkal, že pro ni nejsem dost dobrý, protože z ní bude nejobávanější čarodějka všech dob. Chtěl předat svoji moc jí, ale ona odmítla. Utekla od něj. Příšerně se rozzuřil. Zašeptal nějaké zaříkadlo, které ho usmrtilo. Ještě před tím, ale vypustil nějaké černé světlo přímo do ní. Já se teď musím každý den dívat na to jak jí to zabíjí. Zjistil jsem o tom kouzlu všechno. Pomoct jí můžete jenom vy dva. Musíte najít nějaký amulet. Podle legendy ho může najít jen přemožitelka a upír, který i bez duše dokáže něco cítit. Prosím pomozte jí. Vyměním její záchranu za cokoliv. Prosím." Buffy se Spikem se na sebe podívali. Dobře věděli co to je, když stratíš životní lásku. ,,Dobře, kde ho máme najít?" zeptala se Buffy. ,,Doufám, že nás tam aspoň nějak dostaneš." Spike měl trochu přiškrcený hlas. ,,Děkuju vám. Vážně." Kluk měl v hlase vroucí vděčnost. ,,Jakmile ho najdete, ucítím to a dostanu vás zpět." Pak luskl prsty a byl v místnosti sám.

          Spike dopadl na trávu. Parkrát zatřepal hlavou a pak se rozhlédl kolem. Byl na nějaké louce, nedaleko byl les a z druhé strany docela velké jezero. Když se začal stavět s žuhnutím na něj něco dopadlo a znovu položilo. Zavrčel, rychle se otočil a strhnul ji pod sebe. Buffy zhluboka vydechla. Bylo jí ještě trochu divně s toho přenosu, ale ne tak moc, aby si neuvědomila, že je v hodně blbé pozici. ,,Co to děláš?!" Snažila se ho ze sebe sundat, ale držel ji pevně. ,,Nesmíš se na mě zlobit přemožitelko. Byl to prostě reflex. Neříkej, že by ses zachovala jinak." Usmál se na ní. Tohle ho bavilo. Líbilo se mu mít nad ní převahu. ,,Rozhodně bych nezavrčela a teď ze mně slez!" Pořádně se do něj zapřela až se od ní odkulil. Rychle se postavila a rozhlédla se kolem. ,,Nevíš náhodou kde to jsme?" Nepodívala se na něj a dál si prohlížela okolí. Byla to hezká příroda. ,,To nepoznáš louku?" odpověděl s úšklebkem. Otočila se na něj se zamračeným výrazem, ale než stihla něco říct, ozval se jiný hlas.

         ,,Kdo to vztupuje do mé říše?!" Hlas byl hluboký a měl malou ozvěnu. Jakmile dokončil větu, objevil se před nimi jeho majitel. Byl asi dva metry velký, měl na sobě černý plášť s kapucí a jeho obličej byl světle zelený a průhledný. Zůstali na něj zírat. ,,Ten kdo vztoupí do mé říše a neví proč, zaslouží smrt." Zamračil se na ně. ,,Jsme tady, protože hledáme jeden amulet, který zachrání život kouzlem nemocné dívce." Řekla rychle Buffy. Podíval se na ni. ,,Ten amulet je jediný na světě. Proč bych vám ho měl dávat. Lidé umírají každý den. Z různých důvodů. Nevidím důvod, proč bych se ho měl vzdát. Nějaká holka je mi ukradená." Buffy nevěřila vlastním uším. ,,Jak tohle může-.." Spike ji přerušil. ,,Tak co za to budeš chtít?!" Démon se usmál. ,,Pochopil." zašeptal, jakoby tomu sám nevěřil. ,,Když chcete něco vzít, musíte něco na oplátku dát. To je koloběh celého života." Zasmál se a pomalu se vydal směrem k jezeru.

         Zůstal stát na břehu a dlouhou chvíli se díval do vody. ,,Tohle je Osudové jezero. Tamhle na hladině je stříbrný plamen. Pokud ho dokážete udržet v rukou aniž by je vám uškvařil, přivede vás k místu, kde je to co hledáte. Zatím." Zmizel tak, jako se objevil. Spike kontroloval situaci. Ten plamen byl asi padesát metrů od břehu. Hořel, i když byl na vodě a ten démon řekl, že jim může uškvařit ruce. ,,Nó.. to je hezký!" Buffy si povzdechla a vyšla směrem k vodě. Démon se znova objevil těsně před ní. Buffy rychle uskočila. ,,Zapoměl jsem vám říct, že se nesmíte namočit. Jinak plamen zmizí a já vás s radostí vykopnu." Znovu se usmál a byl zase pryč. ,,Ještě lepší! Do čeho jsem se to zase uvrtala!" postěžovala si Buffy. Spike protočil očima. ,,No tak přemožitelko. Ty máš ve zvyku vymyslet úžasný plány, jak vždycky vyhrát. Tak se snaž." Sednul si na zem a zapálil si cigaretu.

        Buffy na něj zírala. ,,Pokud vím máme spolupracovat. Myslíš, že tady budeš jenom tak sedět a já budu muset všechno udělat sama?! Na to zapomeň!" Popadla ho za ruku a škubla s ním tak, že vyletěl na nohy. Spike to neustál a vrazil do ní. Oba stratili rovnováhu a spadli rovnou do vody. Oba čekali, že se potopí a tím bude všechno v háji, ale ani jeden se vody nedotkl. Pořád se drželi za ruku. Podívali se pod sebe. Vznášeli se asi deset centimetrů nad hladinou. Buffy si až teď uvědomila, že Spike pořád svírá její ruku. Snažila se jí vytáhnout. V tom samém okamžiku začali klesat. ,,Nech toho přemožitelko. Potřebujeme se držet, aby nás to udrželo nad hladinou. Jasný?" Sevřel její ruku pevněji. Oba se pomalu postavili. Opatrně přešli k plamenu a Spike ho vzal do ruky. Přeběhli zpět na břeh.

       Hned jak byli na břehu mu Buffy vyškubla svoji ruku. Spike začal okamžitě nelidsky řvát a podlomili se mu kolena. Buffy ho rychle podepřela. Jakmile se ho dotkla, zhluboka vydechl. ,,Co se ti stalo?" Buffy vůbec nic nechápala. ,,To ten zatracenej plamen! Když ses mě pustila, začal pálit jako rozžhavené olovo! Tohle už nechci znova zažít!" Když říkal tu poslední větu znova pevně sevřel její ruku. Plamen se rozzářil jasněji a pak je celé pohltil. Když otevřeli oči už nebyli u jezera, ale v lese před nějakou jezkyní. Plamen seskočil ze Spikovi dlaně a stratil se ve tmě jezkyně. ,,Pojďte dál! Jestli se nebojíte." Tento hlas byl rozhodně ženský. Pomalu vešli. Ozářila je světle modrá záře. Najednou stáli ve velké místnosti. Po zdech byly nakreslené různé obrázky. Před nimi byl kamenný stůl a za ním stála drobná dívka. ,,Odvahy máte dost. Cítím zvás i spoustu lásky. Vaše podvědomí mi zpívá jen štěstí a spokojenost, ale před krátkým časem zpívalo o smutku a zradě. Chcete pomoct umírající dívce díky tohoto amuletu." Dívka zvedla ruku, na které jí vysel rudý, zářivý kámen.

        ,,Ano. Co máme udělat, abychom ho mohli získat?" Buffy si silně uvědomovala, že ji Spike pořád drží za ruku, ale neměla chuť se odtáhnout. ,,Musíte jednoho obětovat. Jeden zvás tu se mnou musí zůstat." Řekla dívka klidně a obešla stůl. Oba se na sebe podívali. Chvíli si hleděli do očí. Spike byl rozhodnutý. Nemohl ji tu nechat. Zůstane tu on.  Otočili se na tu dívku a zároveň řekli: ,,Já tu zůstanu!" Dívka se usmála. ,,Přesně tohle jsem potřebovala slyšet." Přistoupila k nim a podala jim kámen. ,,Dostanem ho tak snadno?" Spikovi se to nezdálo. ,,Ten, kdo by nechal někoho jiného v nesnázích jen proto, aby dostal to co potřebuje, si nezaslouží amulet života. Oba jste chtěli obětovat sebe, aby byl ten druhý v pořádku. Jen takovým lidem je možno amulet získat. Je váš." Položila ho Buffy do dlaně. ,,Šťastnou cestu." Zamávala a luskla prsty.

         Znova dopadli, tentokrát na tvrdou zem. ,,Jste zpátky! Máte amulet?" Kluk k nim rychle přiběhl a pomáhal jim na nohy. ,,Ano. Kde je? A jak se vlastně jmenuješ?" zeptala se Buffy, když si uvědomila, že ani nezná jeho jméno. ,,Jsem Tom. Bella je ve vedlejším pokoji." Rovnou se otočil a vešel dovnitř. Když vešli za ním, strnuli. Na posteli ležala dívka, kolem osmnácti let. Byla děsně hubená a bílá jako stěna. V čerstvě napadaném sněhu by nebyla vůbec rozeznat. Měla zavřené oči a vypadalo to, že opravdu spí, ale měla velké, tmavé kruhy pod očima. Byla absolutně nehybná a vypadalo to, že i sebemenší dotek jí může ublížit. ,,Takhle vypadá už dva dny. Podle odhadu jednoho mága nepřežije další tři dny." Tom měl hlas prostoupený nevýslovnou bolestí. Buffy opatrně přistoupila. Spike byl jen o krok za ní. Nechtěl s ní ztratit kontakt. Opatrně jí položila amulet na hruď, nad srdcem a odstoupila. Amulet se rozzářil, dívka zhluboka vydechla a otevřela oči.

         Byla úplně jiná. Hnědé vlasy se jí leskly, oči jí zářily. Kruhy pod očima zmizely a vrátila se jí lehce narůžovělá barva. Byla pořád štíhlá, ale teď to bylo přirozené. Byla neuvěřitelně krásná. ,,Tome?" zašeptala a rozhlédla se kolem. Okamžitě byl u ní a držel jí za ruku. ,,Bello, lásko. Všechno je v pořádku. Už se ti nic nestane." Utěšoval jí a po tvářích mu tekly slzy. ,,Měla jsem temné sny. Všichni my říkali ať odejdu, ale v dálce jsem slyšela tvůj hlas. Volal jsi mě zpátky a říkal, že uděláš všechno na světě. Poslechla jsem tě." Usmála se na něj. Pak si všimla Buffy a Spika. Usmála se na ně. ,,Mí strážní andělé." Všichni tři na ní nechápavě zírali. ,,V těch snech se mě pořád někdo snažil chytit nebo někam stáhnout. Oni mě chránili a všechny útoky na mě odráželi." Řekla na vysvětlenou. ,,Děkuju. Bez vás bych to nezvládla." Pokračovala vřele. Tom se zasmál. ,,Ani nevíš jakou máš pravdu. Přinesli ti amulet života. Bez něj by si mi umřela."

        Bella se na něj usmála. ,,Tohle je pro vás." Každému podala jeden papírek a pak mávla rukou. Stáli v parku a pořád se drželi za ruce. Každý otevřel svůj papírek. Podívej se vedle sebe. Uvidíš tvou pravou lásku. Spike na nic nečekal. Přitáhnul si Buffy do náruče a políbil. Když se odtáhli, Buffy se na něj na oko zamračila. ,,Že ti to ale trvalo!" Spike se zasmál a znovu si ji přitáhnul. ,,Miluju tě" zašeptal. ,,Já tebe taky." Zašeptala Buffy těsně před dalším polibkem. Oba věděli, že je už nic nerozdělí.

                                                                       KONEC