Kdo je ten kluk?

Překlad: Alice

Autor: dutchbuffy2305

Zdroj: Archive.Shriftweb.org

velice volně navazuje na BtVS VII/11 Showtime

            Zvonek zazvonil dokonce už potřetí a Giles teprve až teď otráveně otevřel dveře. Ve své mužské naivitě prostě nechápal, proč nemohlo otevřít některé z děvčat. Všechna odmítla poukazujíc na fakt, že nejsou ani oblečená natožpak připravená. To, že on sám má půlku obličeje pokrytou pěnou na holení, je nijak nevzrušovalo. Stanul tváří v tvář opálenému mladíkovi se sympatickou, výraznou tváří. Na rameni měl velký sportovní vak a zdvořile se usmíval.

            "Hi!" pozdravil přátelsky a podal Gilesovi ruku. "Vy jste určitě pan Giles. Já se jmenuji Tyler. Jsem potenciální přemožitel. Bylo mi řečeno, že se tady mám hlásit." Gilesovi klesla čelist. To musí být kolosální mýlka. Nebo nějaká léčka? Hoch, který se domnívá, že je přemožitelka. Teda přemožitel. "Co-cože?" zakoktal. "To přece není možné! Jste kluk! Jste kluk, že ano?" ujišťoval se rozpačitě. Chlapec se zazubil a kývnul. "Moje pozorovatelka mne už varovala, že kvůli tomu mohou nastat zmatky. Dala mi pro vás dopis." Mluvil se silným australským přízvukem. Giles dopis opatrně převzal, v druhé ruce stále držel břitvu. Tou se jen holil! Sotva zahlédnul jméno napsané na zadní straně obálky, obočí mu překvapením vylétlo na vrch hlavy a prostě nedokázal potěšeně nevyhrknout: "Paní Hicksonová! To je mi ale překvapení! Myslel jsem, že už je dávno na odpočinku!" Tyler přikývnul.

            "Well, je už stařičká. Necítila se na cestu z Down Under až sem, tak mě poslala samotného, s dopisem a pozdravem pro vás." Giles si momentálně moc přál, aby dnes ráno, dřív, než se vyvrbila tahle prekérní záležitost, měl čas vypít si aspoň dva šálky dobrého anglického čaje. "Oh, well, tak pojď dál. Řeknu o tobě Buffy." Tyler se celý rozzářil. "Ona je skutečná přemožitelka, že jo? Úžasné! Musí být vážně třída!" "Ano, ano, máte celkem pravdu. Buffy! Buffy, pojď dolů, prosím!"

            "Co je, Gilesi? Ještě nejsem namalovaná!" ozval se shora dopálený hlásek. Neochotně sešla ze schodů a zadívala se na svého tátu #2 oděného v letitém spodku od pyžama a vytahaném triku. Tvář měl napůl bílou, jako by se líčil pro roli klauna, pytle pod očima. Vedle něj stál... to je mi novinka... svěže vypadající mladík. Středně vysoký, medově hnědé kudrnaté vlasy. Koukal na ni skrz brejličky usazené na trošku orlím nose. Široce se na Buffy usmál, vak shodil na zem a už se k ní hrnul s napřaženou rukou. "Ty musíš být Buffy!" odtušil nadšeně a zuřivě jí třepal rukou. Giles konsternovaně sledoval, jak se Buffy zapýřila a typicky holčičím pohozením hlavy svůdně setřásla vlasy z ramen.

            "Hi! A ty jsi kdo?" Její úsměv, tak široký, že určitě nespatřil světlo světa od zkázy Buffy-bota, jí rozjasnil líčka. Tyler se pod náporem jasu, srovnatelného snad jedině s radiací, zakoktal. "T-Tyler. Jsem z Au-Austrálie. Poslala mne sem moje pozorovatelka, abych vám, um, pomohl. Tobě." Buffy se cinkavě rozesmála, jako když zvoní rolničky. V té chvíli se Giles v duchu vzbouřil. Takhle se nechovala od střední školy. Docela vážně přemítal, co je horší. Když spí s upíry nebo když flirtuje s pubertálními jinochy. Notabene, jemu přímo před nosem. To by si musel hodit mincí, fakt. Raději šel nahoru, aby dokončil svoji ranní toaletu. Tomuto krutému světu odmítal čelit bez hladce vyholené tváře a pořádné snídaně. Díky stresu pěkně vyhládnul.

            Bohužel, dokonce ani to mu nebylo dopřáno. Když totiž opět sešel dolů, jeho pocit marnosti zesílil a měl k tomu dobrý důvod. Zbyl na něj pouze jahodový jogurt a kukuřičné lupínky máčené v čokoládě. Žádný chléb, vejce, natožpak slanina. Mladí lidé jsou velice podobní kobylkám, vzpomněl si. Snesou se na zem a sežerou vše široko daleko. Který moudrý muž to vlastně řekl? Spokojil se s šálkem silného čaje, bez mléka.

            V obývacím pokoji zatím vládl chaos. Celé hejno dívek, Dawn a Buffy nevyjímajíc, obklíčilo Tylera a bláznivě štěbetalo. Jako káčata. Kačenky na lovu. A ten ubohý chlapec je bez vší pochyby jejich kořistí. Malý hlouček lidí, kteří by až dodnes neřekli, že mají něco společného, stál stranou a zmateně přihlížel. Xander, Willow a Spike. Giles se k nim připojil. Willow jen výmluvně protočila oči a on pozvedl šálek, aby jí němě připil na výraz porozumění.

            "Gilesi, to přece musí být omyl! Kluci nemůžou být přemožitelkou, nemám pravdu? Tak mám pravdu?" naléhal Xander. Vypadal rozrušeněji, než bylo, dle Gilese, situaci úměrné. Nebyl jediný, kdo se musel na všechny ty chichotající se rtíky, pečlivě zkrášlené rtěnkou a leskem, dívat. "Jistě. Aspoň jsem byl vždy přesvědčen, že ne," odpověděl váhavě Giles. "Moment, vždyť mám ještě dopis. Paní Hicksonová to v něm určitě všechno vysvětlí," zajásal, když mu oko padlo na opuštěný vzkaz, který předtím nechal válet na konferenčním stolku. Bez meškání rozlepil obálku a pustil se do čtení. "No tak co?" dorážela na něj Willow, jako netrpělivá vosa.

            "Jednoduše mi Tylera svěřuje do péče... velmi talentovaná mladá osobnost... těžké časy... moc stará, aby byla schopná dokončit výcvik, příkaz Rady..." Celý popletený vzhlédnul na vosu a Xandera. "Není tady ani slovo o tom, že by Tyler měl být nějak unikátní či odlišný."

            "Možná jsou přemožitelé v Austrálii běžní," zauvažoval Xander nahlas. "Ty to říkáš, jakoby Austrálie ležela na Marsu, Xandere. Jen pro tvoji informaci, existuje na stejné planetě jako Amerika a Anglie. Platí tam stejné přírodní zákony." Buffy se vynořila z chumlu dívek a s úsměvem přistoupila k hloučku vyděděnců.         

            "Není to skvělé, lidi? Přemožitel! Určitě bude pro naši partu cenným přínosem. Troška testosteronu nezaškodí. Už se nemůžu dočkat, až ho začnu trénovat." Giles spíše vycítil, než uviděl, odezvu, s jakou se její slova setkala u ostatních přítomných příslušníků mužského pohlaví. I on sám sebou podvědomě cuknul. Spike to už nevydržel a velice klidným hlasem zahájil polemiku.

            "Buffy, vzhledem k tomu, že jsme doposud o muži-přemožiteli nikdo nikdy neslyšeli, jak si můžeme být jisti, že je tím, co říká? Může to být První, který se zase vydává za přemožitelku. -tele." "Jo, jo, jo, přesně tak!" vykřikl Xander, který snad poprvé v životě se Spikem ze srdce souhlasil. "Moje slova, Spiku!" pochválil ho. Spike obrátil oči v sloup, což vypadalo dost zvláštně, protože měl levé oko pořád dost nateklé a víčko tmavofialové, ale přesto srdnatě pokračoval. "Existuje na to nějaký test, Gilesi? Abychom zjistili, že je skutečný přemožitel?" Giles si frustrovaně prohrábnul vlasy. "Protentokrát s tebou i já vřele souhlasím, Spiku, ale faktem zůstává, že měl doporučení od paní Hicksonové. Znám ji. Učila mne. Je to její rukopis i způsob, jakým formuluje. Upřímně řečeno, jsem nakloněn jí důvěřovat."

             "Vážně, pánové. Jste zelení závistí. Vždyť máte skoro pěnu u pusy!" vysmívala se jim Buffy. "Říkáte to jenom proto, že jsme všechny tak nadšené, že konečně budeme trénovat s roztomilým mladým mužem." Muži jejího klanu se po sobě zraněně podívali. Copak oni nejsou roztomilí? "Já jsem mladý!" protestoval vehementně Xander. "A pohledný! Co to ucho má a já ne?" "A máš něco, co on nemá?" opáčila zákeřně a splynula s davem. Spike i Giles při Xanderově neobratném pokusu o obranu, a následné nevyhnutelné porážce, zachovali vážnou tvář.

            "Já jsem drsně pohledný," mumlal Giles. Obrátili se na Spika. "Ani já nevypadám tak špatně!" hájil se. "Navíc oplývám šarmem zabijáka." "Už ses někdy v poslední době viděl v zrcadle? Vypadáš hůř, než když si tě vzala do parády Glory. A navíc jsi mimo soutěž, 'tože jsi za a) archaická vykopávka za b) upír a za c) si odbarvuješ vlasy. Takže co se tebe týká, jsem v klidu. Stejně bych se vsadil, že tam, odkud jsi, neměli zrcadla." Xander se očividně vrátil k normálnímu stylu komunikace se Spikem. "Měli. Jenže správnej chlap netráví většinu volného času před zrcadlem," brblal Spike a pokoušel se očima nalézt v hloučku dívek Buffy.

            "Myslím, že roztomilý je v tomto případě synonymem pro mladý a nevinný. Jsem si zcela jist, že žádný z nás už těmito vlastnostmi nedisponuje," konstatoval Giles zádumčivě. Opět se zjevila Buffy a s ní i neúnavný sebejistý úsměv.

            "Bude nocovat s tebou, Spiku. U holek být nemůže. Nepustím kohoutka do kurníku," oznámila. "NE! Ani za nic. Jednak určitě chrápe, jednak by to mohlo vést k nemístnému bratříčkování s mužstvem!" vyprsknul Spike, ale to už byla zase v tahu. Giles na Spika vrhl zamyšlený pohled. Well, je zřejmé, že mu Buffy věří natolik, aby k němu do sklepa strčila mladého, bezbranného človíčka. Rozhodně důležitá změna. Nicméně ucítil i slabounké píchnutí soucitu s upírem. Pravděpodobně pro něj není žádná legrace pozorovat Buffy, jak kmitá okolo někoho jiného. Klidně by se mohl vsadit, že Spike své city k ní ještě ani zdaleka nepohřbil. Rozhodně ne proto, že mu byla vrácena duše. V duchu si slíbil, že sotva se situace trošku zkonsoliduje, dá se Spikem řeč.

            "Spiku, chlape, upřímně s tebou soucítím," ozval se Xander. "Spike má úplnou pravdu," prohlásil Giles. "Musíme si od všech těch až přespříliš veselých mladých dívek držet odstup." Willow podivně nadskočila a vydala se do kuchyně, mumlajíc něco o kafi. "Patrně jste zranil její city, Gilesi," poznamenal Spike. "Proč jste to udělal?" "Cože?" Oslovený zmateně otočil hlavu směrem, kam odešla. "Přece nechceš říct, že... Oh. Dobrý bože, jak netaktní. Neformuloval jsem právě nejlépe, což?"

* * *

            Vůně ženského potu byla omračující. Spike ji s požitkem vdechoval. Právě vstoupil na tréninkoviště, s šálkem kávy v ruce. Vůně kávy pach potu zpocených dívek dráždivě ozvláštňovala. Popošel k Buffy, stáli teď bok po boku a tiše pozorovali zápolící a funící dvojice.

            "Proč jsi dala Tylera dohromady s Vi?" zeptal se šeptem. "Jen náhodou. Nemělo to žádný zvláštní důvod," odvětila Buffy. "Proč?" "Myslím, že bys je měla rozdělit. Jsou ze všech nejneohrabanější. Jestli zůstanou spolu, nic se nenaučí." Buffy chvilku dumala a potom kývla. "Myslím, že máš pravdu. Dobrý postřeh. Přerozdělím je." Pochvalně ho poplácala po rameni a rozhodně pokročila vpřed. Krátce nahlas zatleskala, čímž přerušila výcvik. Potom všem bryskně přidělila nové partnery a nové úkoly. Spike spokojeně přihlížel a hřál se na výsluní její přízně. Drobný kompliment ho velice potěšil. Musel uznat, že si v roli vůdce vede nadmíru dobře. Chovala se jako správný velitel. Procházela mezi ženstvem (plus jeden muž), slůvko sem, posunek tam. Své srdce pak spravedlivě dělila mezi všechny, bez rozdílu pohlaví. Byl hrdý, že stojí na její straně, vždy připravený pomoci své přemožitelce. Well, ne své, samozřejmě. Nikdy nebude moje.

            Zhluboka se nadechnul a dopil kafe. Vždycky cítil, že mít při boji nebo při tréninku v žaludku něco teplého, mu dodává extra šmrnc. Ne takový, jako lidská krev, to dá rozum, ale jeho pohyby jsou rázem ladnější. Svléknul si košili a začal se rozcvičovat, aby si zahřál svaly. Jen lehce ho zneklidňovalo vědomí, že na něm ulpívá mnoho zvědavých očí.

            O trochu později, když už si únava začala vybírat svou daň a všichni znatelně zpomalili, se stala nehoda. Tyler uklouznul na potem kluzké zemi a škaredě si vymknul kotník. Buffy byla ve vteřině u něj a poklekla vedle naříkajícího chlapce. Jemně mu kotník prohmatala, což u Tylera vyvolalo další sténání a skoro holčičí vypísknutí. Pod hlezenní kostí mu rostla boule a kotník parádně natékal. "Well, Tylere, musíme tě dostat do nemocnice, aby zjistili, jak moc je to vážné. Gilesi, mohl byste prosím zavolat Xandera?" Buffy něžně odhrnula zpocené hnědé kadeře z mladíkovy tváře.

            Spike se zostra odvrátil. Nečekal, že ho ten pohled tak moc zabolí. Smířil se s faktem, že ho Buffy nikdy milovat nebude. Nebo snad ne? Jednou se objeví někdo jiný, dříve či později. To je nevyhnutelné. Nejlíp udělá, když to teď vezme za ni a pochmurné myšlenky si nechá na potom. Žádné depresivní hloubání. To není jeho parketa.

            Sehnal děvčata dohromady a řekl jim, aby se pro uklidnění ještě trošku protáhla a potom zašla do sprchy. Přitom poslouchal, jak se Giles s Buffy dohadují. Buffy chtěla jet s Tylerem do špitálu. Giles jí oponoval, tvrdíc, že to má nechat na Xandera. "Nemůžeš být všude, Buffy. Zůstat tady je důležitější. Nemůžeš nikoho favorizovat, potřebují tě všechny." Nakonec se Buffy zdráhavě vzdala. Objevil se Xander a odvezl Tylera na první pomoc. Giles vyhlásil hodinu teoretické přípravy na obranu vůči démonům, takže Buffy a Spike osaměli. Všímal si, jak je napjatá a roztěkaná.

            "Co takhle trošku hrubého násilí, přemožitelko?" "Jasně, jsem pro. A odkdy mi zase říkáš přemožitelko?" "Muselo mi to uklouznout, BUFFY." "Huh." Bez dalšího se začali potýkat. Bylo slyšet pouze pleskání bosých chodidel, Buffyino oddechování a tupé dunění ran, které dopadaly jedna za druhou. Spike si uvědomil, že takhle už drahný čas nebojovali. Od té doby, co tady jsou potenciální, občas předvádí krátké demonstrace útoků, ale jsou zhusta přerušovány výkladem a nikdy netrvají dlouho. Žádný pořádný dlouhotrvající boj.

            Přesto se dneska ukázalo, že jsou dokonale sehraní. Zápasili v báječném rytmu, jejich tanec. Téměř nic se mu nemohlo vyrovnat. Buffy přimáčkla Spika ke zdi a přitiskla se k němu, když vtom, bez varování, atmosféra náhle přízračně ztěžkla, jako před bouřkou. Jejich oči se potkaly a Spike uviděl, že se hluboko, až na dně zelených očí, cosi rodí. Uvědomil si, že sám mělce dýchá, současně s jejím těžkým oddechováním. Pohled na pravidelně se zvedající a zase klesající ňadra ho vzrušoval. Odstrčil ji tak prudce, až se zapotácela a rozhodila ruce do vzduchu, jako by se ho mohla přidržet.

            "V nejlepším přestat. Hned," zasupěl. "Ani omylem," oponovala mu s divokým úsměškem ve tváři. "Tohle je snad vůbec nejlepší rvačka všech dob a já ji nehodlám jen tak ukončit," oznámila a vrhla se na něj. Rány mu na hruď jen pršely. Začal ustupovat a zvolil obranný způsob boje, jenže Buffy nebrala zajatce. Předvedla mu svůj unikátní nůžkovitý kop, kterým ho srazila k zemi. Bleskem stanula nad ním a obkročmo se na něj usadila. Dýchala zhluboka. Spike klidně ležel a vzhlížel k ní.

            "Slez ze mě, Buffy. Boj skončil." Ta slova ze sebe vypravil jen s velkými obtížemi. Pokoušel se ovládnout a zklidnit. "Opravdu? Ne, dokud nebudu chtít já," chechtala se mu do tváře, nahnula se blíž a dlaně opřela o bezvládně rozhozené paže, které mu odevzdaně ležely podél hlavy, jako by se vzdával. Několik pramínků jejích vlasů ho lechtalo na obličeji. Musel zavřít oči před pocity, které mu nikým nezvány začaly prýštit z bolavé duše.

            "Co vlastně vidíš na chlapech, kteří jsou na dně? Před půl hodinou jsi byla celá pryč z Tylera a teď jsem na řadě já?" Vzepjal se a zavrtěl, pokoušejíc se jí zbavit, ale bylo to jen horší. Buffy se na něj shora provokativně usmívala. "Začínáš si to užívat, huh?" "Buffy, prosím. Tohle pro mne opravdu není sranda. Zatraceně, přestaň si se mnou hrát!" Uraženě našpulila rty a z ničeho nic mu bez odporu dala volnost. Spike pomalu vstal, cítil se poraněný snad na tisíc způsobů. "Myslel jsem, že tohle už máme za sebou, Buffy. Nezačínej něco, o čem proklatě dobře víš, že to nehodláš dokončit." Skoro se dusil hořkostí a bezmocným hněvem. Obrátila se k němu a tvářila se... zmateně?

            "Začít? Dokončit? Nevím, co tím myslíš, Spiku. Proč mi to nevysvětlíš?" Uniknul mu frustrovaný sten. "TY víš, že tě budu vždycky milovat. JÁ vím a akceptuji, že TY mne pro změnu nebudeš milovat nikdy. Konec vysvětlování. Na žádné zasrané hry už tady prostor nezbývá." Buffy stála, opětovala jeho pohled s nečitelným výrazem ve tváři. Otevřela ústa, jako by chtěla něco říci, pak změnila názor a jednoduše kráčela pryč. Máchala ve vzduchu rukama, snad jako výraz marnosti. Spike hleděl nejen na její vzdalující se pozadí. Také na vlasy ztmavlé potem, starý, snad tisíckrát vypraný dres a celý nešťastný uvažoval o tom, že snad nikdy nebyla krásnější.

* * *

            "Spiku? Byl bys tak hodný a pomohl mi do koupelny, abych se mohl oholit? Prosím. Sám to nezvládnu," zavolal Tyler. Tak se potáceli po schodech nahoru. Pro Spika by sice bylo snazší prostě ho tam odnést, ale neobtěžoval se mu to nabídnout. Dovedl hocha před zrcadlo a podepřel. V té chvíli prožil snad největší šok svého života. Ze zrcadla na něj totiž zírala jeho vlastní tvář. Jenže oči náhle uhnuly a Spikovi došlo, že nepatří jemu. Samozřejmě. Jak jinak. Je to Tylerova tvář. Teprve nyní, když ji viděl zrcadlově obrácenou, si povšimnul té neuvěřitelné podoby. Vypadal stejně jako on v jeho věku. Hnědé kudrny, brejličky a tak. Nakláněl se k zrcátku a misce s teplou vodou. Je vážně s podivem, že si nikdo jiný té podoby nevšiml. Sice už nevypadá na sedmnáct, není divu, a má odbarvené vlasy, ale přesto. Spike uchváceně pozoroval tvář ze své minulosti. Tyler byl plně zaujatý holením a upírovo zkoumání neregistroval.

            Vtom Spikovi v mozku vzklíčila myšlenka. Je tohle pravý důvod, proč je Buffy tímhle jinochem tolik okouzlená? Vidí tvář muže, kterého se bojí milovat? Tvář zatím neposkvrněnou a čistou. Cítil, jak ho zaplavuje vlna soucitu. Je odsouzená milovat zrůdu, které se všichni bojí a kterou pohrdají. Navíc ji ovládá vlastní přirozenost. Přirozenost přemožitelky. City dívky či ženy hrají v životě přemožitelky jen malou roli.

            "Spiku? Holí se upíři?" optal se Tyler, zatímco se znovu mydlil. Spike zaskřípal zuby. To chce mít tvář jak dětskou prdélku? "Já ne. A dotazníky všeho druhu házím rovnou do koše!" odseknul a doufal, že to bude jeho skoro-dvojčeti dostatečným varováním. Vyměnil si ruce. Ta, kterou Tylera až dosud podpíral, už mu začala mravenčit. Bože, ten kluk se holí fakt hlemýždím tempem. A taky se pomalu hojí... Kotník nemá nic moc ani po- třech dnech? Jeho podezření se vrátilo do akce s novým elánem. Vždyť Giles se do Austálie vlastně nikdy nedovolal, že ne...? Doprovodil oholeného Tylera ke křeslu a vydal se hledat Ruperta.

            "Gilesi? Zastihnul jste onu ctěnou lady pozorovatelku v- jak se ta díra jmenuje- v Horní dolní?" Giles vypadal lehce provinile. "Um, ne, jednou či dvakrát jsem to zkoušel, ale nikdy se mi nikdo neozval." Spike v duchu zajásal a svěřil se pozorovateli se svým podezřením. Ten si naštvaně sundal brýle a začal je nelítostně pulírovat.

            "Vážně se obávám, že... můžeš mít pravdu. S největší pravděpodobností je paní Hicksonová po smrti stejně, jako zbytek Rady. Běž a sežeň Buffy. Pomůžeš jí spoutat toho mladíka nebo co je to vlastně zač. Willow a já zatím najdeme, či vymyslíme, kouzlo, které odhalí, co nebo kdo je a hlavně, co tady dělá." Od chvíle, kdy Spike opustil místnost, ještě neuplynula ani minuta, když dovnitř vtrhla rozzuřená Buffy.

            "Gilesi!" zaječela. "Spike tvrdí, že musíme Tylera svázat. Řekněte, že to není pravda!" "Buffy, jsem zcela vážně přesvědčen, že se k téhle anomálii musíme postavit zodpovědně. Byli jsme příliš shovívaví a hloupě důvěřivě jsme takzvaného přemožitele vzali mezi sebe. Musí být pečlivě prověřen." "Ale Gilesi, vždyť se na něj koukněte. Je to jen kluk. Sladké, nevinné mládě. Jak by mohl být zlý? Pro smilování boží, vždyť nosí brejle!" Giles si nasadil vlastní ostřič zraku a významně na něj poklepal.

            "Takže tohle znamená, že ani já nejsem zloduch? Buffy, jsem upřímně ohromen tvými deduktivními schopnostmi, ale tvé důvody neberu. Prověříme mladého Tylera. Konec diskuse. Jdi pomoct Spikovi s jeho svazováním. Moment! Svážeš Tylera, ne Spika, jasné?" přikázal bez úsměvu. Poslechla. Ani ona se neusmívala.

            Když Willow spolu s Gilesem, ruce plné čarodějnických rekvizit, sešli dolů do sklepa, jejich oči padly na naštvanou přemožitelku, která běhala po místnosti jako tygr v kleci. Spike se líně opíral o zeď. "Takže další kolo svazování, eh? To mi připomíná mou maličkost a jaksejenjmenoval?" podotknul culící se Spike. "Tuckerův bratr," zarecitovaly Buffy a Willow unisono. "Well, je fakt šikovné mít stále po ruce židli, která je na poutání delikventů jako stvořená, a tlustej špagát."

            "Tylere," oslovil mladíka Giles, "pokus se nám vysvětlit kdo doopravdy jsi a co tady chceš." Tyler vypadal ustrašeně, oči mu skoro lezly z důlků, takže bělmo obkružující modré duhovky téměř zářilo. "Už jsem vám to přece povídal. Jsem Tyler. Kluk, který se učí na přemožitele. Jaké kouzlo na mne míníte uvrhnout? Chcete mě proměnit v něco příšerného?"

            "Co takhle v žabáka?" navrhla Willow. V mírně pozvednuté ruce držela zkumavku s kapalinou červené barvy a hrozivě se blížila k nebohé oběti. "Skvělý!" odfrkla si Buffy. "Aspoň můžeme v praxi ověřit teorii, že se po polibku promění v prince," vysmívala se jedovatě. Tyler zakňoural strachy. Těžko říci, jestli kvůli jejich řečem nebo ho polekal zlověstný pohled, který mu po slovu polibek věnoval Spike.

            "Buffy!" ozval se Giles varovným tónem, ale dalo mu to práci. Raději by se rozřehtal. "Prosím, buď tak laskavá a ber tuhle věc vážně! Díky tomuto takzvanému chlapci mohou být v nebezpečí naše životy." "Přesně! Jste hlava, Gilesi!" pochválil ho Spike a Giles se malinko zarazil. Nebyl si jistý, jak na to reagovat. "Děkuji, Spiku," odpověděl po chvilce upjatě a raději se zaměřil na Willow, která pomocí kouzelného prášku vytvářela na zemi kruh. Buffy si šla stoupnout vedle Spika. Společně sledovali zaklínání, které předváděla Willow s Gilesem. Na programu bylo mávání tykví, odříkávání zaklínadla starobylým jazykem a pálení purpurového kadidla. Jako tečka za parádou byly házeny mořské chaluhy.

            "Kouzla mne vždycky zneklidní, tebe taky?" zašeptala Buffy Spikovi do ucha. "Nikdy jsem jim moc nevěřil," souhlasil. "Použil jsem je jen jednou, možná dvakrát." "Opravdu? Kdo tě to naučil?" zajímala se Buffy. Na první pohled se zatím nic nedělo. Tyler tam pořád seděl, vypadal vyděšeně, ale jinak normálně. Až na to, že ho halil rudý dým a na každém uchu mu visela chaluha. Velice slušivé.

            "Well," ozvala se Buffy netrpělivě. "Pochlubte se, na co jste přišli?" Giles se rozpačitě poškrábal na krku. "Um, vlastně na nic. Tohle kouzlo by nám odhalilo, že je démon původem nebo ovládá kouzlo půvabu a krásy a pomocí něj i nás, nebo je něčím nástrojem a tak podobně, ale on- patrně o nic takového nejde. Willow?" "Giles má pravdu, Buffy. Není zde ani malinký náznak čarodějnictví, kouzelnictví či démonismu. Jsme bezradní. Dostalo nás to na lopatky." "Okay, tak co dál? Jak se o něm dozvíme něco víc?" "Um, mučení?" navrhla Willow nesměle. "Mohli bychom pověřit Anyu, aby ho mučila. Jako Andrewa."

            "NE!" Buffy jedním slůvkem čarodějčiny morbidní choutky kategoricky utnula. "O Andrewovi jsme najisto věděli, že je darebák. O Tylerovi tohle říci nemůžeme. Nechme ho zatím přivázaného, abych na něj mohli dávat lepší pozor a hlavně se snažme dovolat do Austrálie." Mučení bylo zavrhnuto, takže se vlastně nic jiného dělat nedalo. Giles a Willow tedy bez boje ustoupili. Buffy ještě trvala na tom, aby Tylera i s židlí odnesli k televizi, vlastnoručně mu upravila pouta, aby mu bylo pohodlněji a potom mu ještě přinesla limonádu. Držela mu plechovku se slámkou u úst a láskyplně pozorovala, jak bumbá. Giles se Spikem její počínání pochmurně pozorovali, oba zralí spíš na panáka, než na limonádu, oba měli ruce založené na hrudi, jako nasupená dvojčata.

* * *

            Spike si vytáhnul z lednice pytlík krve, aniž se obtěžoval rožnout. Vtom uslyšel hlasy, které k němu do kuchyně doléhaly přes jídelnu, až z pokoje. "Nemyslíš, že je neuvěřitelně roztomilý?" říkala právě Buffy. "Ty kudrnaté vlásky, miluju jeho kudrlinky, strašně mě láká vjet mu do nich rukama..." "Má docela dobrý vlasy," ucedila Willow, o poznání méně nadšeným tónem. "A ta modrá kukadla... taková sladká, důvěřivé nevinné modré oči, jako mají ti malí- jak se jim říká?" "Andělíčci?" "Ne! Andělíčci ani omylem- cherubíni! To je to správné slovo, cherubíni!" "Takže teď jsi na vyžrané dětičky s faldíčky na prdelkách a křidélky na zádíčkách?" utahovala si z ní Willow. "Víš, jak to myslím, Will. Netvrď mi, že, i když jsi spíš na holky, tě nepřitahují kudrnatí mladíci s modrýma očima?"

            Spike si živě představil, jak Willow vyklenula obočí. Jestlipak si Buffy vůbec uvědomuje, že právě popsala jeho? "Huh-huh," odpověděla Willow takticky, ale v hlase jí zaznívala skepse. "On tam, chudinka moje malá, sedí, celý svázaný a bezmocný... Vážně nemáš chuť rozervat to jeho obtažené tričínko a olíznout mu bradavky?"

            "Buffy! Kolik's dneska vypila kafe? A-a nezažily jsme tohle už jednou? Zase jsi pod vlivem nějakého kouzla?" vyjekla Willow. "Ne, žádné kouzlo. Copak nemůžu hříšně pomýšlet na roztomilého mladého muže? Co je na tom špatného? Kluci to dělají pořád!" "Yeah, ale ta agresivita, svádění připoutaného, strhávání oděvů... To přece nejsi ty. Ty bys takovéhle věci ve skutečnosti nedělala, že ne," loudila o lež.

            HA! Teď si Spike pro změnu představoval výraz Buffy. Určitě se tváří jako při pokeru a bude zapírat až do posledního dechu. V té chvíli si uvědomil, že ono zrádné 'HA!' musel říci nahlas, protože hlásky utichly a Buffy strčila hlavu do kuchyňských dveří. Když ho uviděla, zrudla.

            "Oh. Já nevěděla, že jsi tady." "To mi došlo," odtušil a bez dalšího prošel okolo ní do sklepa. Vzhledem k tomu, že byl, co se jí týká, slaboch, neodolal a než sešel dolů, ještě se na ni přes rameno ohlédnul. Dívala se za ním, vypadala provinile.

            "O co šlo?" zajímala se Willow, sotva se k ní Buffy vrátila. "Spike se nějak vyjádřil k tomu tvému servávání oděvů?" Buffy zase zčervenala jako růžička. "On totiž náš, um, vztah, byl hodně o strhávání šatů a, um, násilí." "Předpokládám, že to dostaneš v jednom balení s přemožitelstvím," konstatovala Willow vyrovnaně. "Nejsi tím, mnou znechucená?" pípla Buffy a po straně koukla na její tvář. Byla hladká a pobavená, ale znechuceně nevypadala. "Já tě nepotopím, Buffy..." zasmála se.

            "A, um, myslím, že za tyhle tvoje chutě na středně vysoká, kudrnatá modroočka stejně může Spike." "Cože?" vyjekla Buffy. "O čem to mluvíš?" "Well, musíš připustit, že jak R.J., tak Tyler, vyhlížejí jako mladší, neodbarvené verze Spika. Přemýšlela's někdy o převtělování?" Buffy se jakoby celá uzavřela do sebe.

            "Poslouchám tě," řekla nebezpečně klidně. A navýsost lživě. "Well, zeptej se sama sebe, co to asi znamená?" Buffy beze slova opustila místnost a Willow už jen slyšela, jak stoupá po schodech. Došla k názoru, že holčičí pokec skončil.

* * *

            Když si dalšího rána Spike šel pro kávu a krev, jako rána kladivem do hlavy ho udeřil pach, který těžce visel v kuchyni. Proboha. Ty zatracený ženský to dneska asi dostaly. A všechny, jak jinak, najednou, což se stává, když žijí pohromadě pod jednou střechou. Muka Tantalova mu rázem byla mnohem srozumitelnější, protože ho vůně krve neskonale vábila. Uvědomil si, že svírá zuby tak pevně, až ho bolí obličej. Na jídelním pultu zahlédnul noviny, tak si do nich pohotově skryl tvář. Všichni přece nemusí vědět, co to s ním dělá. Měl potíže dokonce i s udržením lidského vzhledu, natolik byla touha po lidské krvi, která v něm znenadání procitla, silná. Seděl v kuchyni a četl noviny. Dlouho. Zdál se dokonale zabraný do týden starých zpráv. Aniž vzhlédnul, sáhl pro hrnek s kávou. Ručku, která mu jej přistrčila na dosah, neviděl. Když si přečetl i poslední kreslený vtip a všechny inzeráty, s hlubokým povzdechem noviny složil a odložil. Kuchyně nyní byla potenciálních prostá, pach podstatně zeslábnul. Jediná vůně, která tu zbyla, byla vůně Buffy. Celý dům jí byl dokonale prostoupen. Znovu si povzdechl a při ochutnání studeného kafe se zašklebil. Teprve v té chvíli si uvědomil, že Buffy je pořád tady. Seděla proti němu, před sebou módní přílohu jeho novin a smála se jeho šklíbení nad vychladlou černou tekutinou.

            "Zdál ses do těch inzerátů nějak moc zahleděný. Hledáš zaměstnání?" zeptala se konverzačním tónem. "Těžko. Něco už mám. Jenže v tomhle baráku toho na čtení moc není, Buffy. Copak vy Summersovy ženy nerady čtete?" odpověděl otázkou a žasnul nad normálností jejich hovoru. "Jsem si jistá, že máma a ségra měly něco jako knižní klub. Zeptám se Dawn, jestli u ní nějaké knihy ještě neleží. "Díky." Usmáli se na sebe a Spike byl skoro šťastný. Buffy vypadala moc pěkně. Byla upravená a, jak předpokládal, patrně připravená jít do práce. "Kdo by si pomyslel, huh, že si spolu po ránu budeme číst noviny?" konstatovala bezelstně.

            Jenže Spike sebou trhnul. Co tím do pekla myslí? Dělá si z něj srandu? V posledních týdnech byla nepřirozeně veselá, povídavá, živá, pořád se smála a vtipkovala. Měl poznat, že to není normální. Buffy má být cílevědomá a věčně rozmrzelá. Ta její dobrá nálada evokovala představu Prvního zla v jeho nejlstivějších inkarnacích. To ho zraňovalo víc, než urážky a rány. "Velice legrační," ucedil. Trošku posmutněla.

            "Usměj se, Spiku. Jeden z mých neškodných žertíků. Společné čtení novin je pokrok." "Vážně?" "Ve hře chybí už jen jediný tah..." Spike okamžitě vypadl. Tohle bylo vůči bezbrannému upírovi kruté. Nehodlal to dál snášet.

* * *

            "Okay, Anyo, dej se do toho!" Anya si uvolnila krční páteř a promnula příslušné svaly. Tvářila se hrozivě a pomalu kráčela blíž k Tylerově židli. "Well," obořila se na něj, "kdo jsi a co tady děláš?" Tyler pevně sevřel rty a paličatě jí pohled oplácel, neříkal nic. "Víš vůbec, že jsem byla démonkou pomsty nebo nevíš? Příšerně jsem se mstila! Všem nevěrným mužům, kteří se ke svým ženám a dívkám chovali špatně!" Tyler se rozhlédnul po ostatních.

            Xander se mračil a kývnul na něj, jako by chtěl říci: 'Uděláš líp, když se přiznáš.' Buffy přihlížela se shovívavým úsměvem. Dávala mu jasně najevo, že je pod její ochranou. Nikdo mu neublíží. Giles se tvářil přísně a otcovsky a Spike? Kabonil se jako bouřkový mrak.

            "Buffy, neměli bychom Spikovi dovolit, aby ho mučil on sám osobně? On je přece skutečný zloduch, mohl by být přesvědčivější!" optal se Xander. Spike trošku zbledl, ale neřekl nic. "Ne!" zasyčela Buffy. "V žádném případě! Spike si nedávno užil mučení dost a dost. Nic takového dělat nebude. A pak také, má duši. Kdyby mučil lidskou bytost, bolelo by ho to stejně, jako by to bolelo tebe!" Spike polknul. Porozumění byla opravdu mocná emoce. Skoro tak dobrá jako láska. Dál společně sledovali představení.

            Anya vyhrožovala, Xander přemlouval, ale Tyler byl buď příliš chytrý než, aby na hru hodnej policajt - zlej policajt naletěl, nebo neuvěřitelně tvrdohlavý nebo neuvěřitelně zlý... Buffy zívla. Takovéhle mučení ji nudilo. "Pojď, Spiku," zašeptala, "půjdeme trénovat. Pozorovat mučení mne uspává, potřebuji se probrat." A nahlas dodala: "Zavolejte nás, až jestli kápne božskou, okay?"

* * *

            Buffy nacpala prádlo do pračky, ta si teď tiše hučela. Přímo na ni dopadal úzký paprsek slunce, který se každý den touto dobou vplížil do sklepa. V té chvíli si uvědomila, že se cítí moc a moc dobře. Čisté prádlo přendala do sušičky a začala z plných plic zpívat písničku, která jí už několik dní pořád zněla v hlavě. Párkrát se dokonce zatočila, ač byla v temném sklepě a ne na kvetoucí louce. Zvedla koš s usušeným prádlem a už poskakovala do schodů. Hulákala přitom jako na lesy. Ve dveřích kuchyně se zjevila nevrlá tvář.

            "Buffy? Jinak jsi zdravá? Zníš poněkud zvláštně." Buffy jen laškovně pozvedla obočí, aniž přišla o melodii či slova a zpívala dál. Schody do patra brala po dvou. Byla přivítána reptáním a stížnostmi. "Vážně, Buffy," ozvala se Willow s kartáčkem na zuby v ruce. "The hills are alive? Takhle brzy po ránu? Zešílela's? Jsi vůbec Buffy?" V té chvíli se Buffy v hlavě zrodil brilantní nápad. Vybrakovala skříň, a když našla, co hledala, převlékla se. S jasným cílem, nezpívajíc, znovu sešla po schodech dolů a hledala svou oběť.

            Seděl u zadního vchodu, skrčený ve stínu, a zasmušile zíral na něco, co ona spatřit nemohla. Jeho levá ruka sebou bez ustání škubala, ohýbala se a zase napínala.

            "Spiku!" oslovila ho tak jásavě, jak jen mohla. "Potřebuješ si zakouřit. Chceš, abych ti sehnala cigarety?" Když se na ni obrátil, vystřihla širokanánský úsměv. Jenže pak viděla, jak zděšeně couvnul, ruce napřažené před sebou, jako by chtěl odehnat nějaké zlo, a trošku ji zahryzalo svědomí, ale nedala se. "Tvoje sexy rány už jsou zahojené!" řekla a šla blíž, svádivě pohupujíc boky i malinovou skládanou sukénkou. "Chtěl bys mne teď zprznit?"

            Spike to ocenil zhnuseným kukučem, oči na vrch hlavy. Nebo se o něj pokouší infarkt? Něco zachrčel a zdrhnul. Mezi obočím se jí vytvořila ustaraná vráska.

            Co to s ním je? Nic není jako dřív. Buffy-bota přece viděl tisíckrát nebo ne?

* * *

            Všechny se hrnuly dovnitř, splašené stádečko nespoutaně nadšené svým úspěchem a vítězstvím. "Zabily jsme opravdového upíra! Jsme jedničky!" zpívala Kennedy, tančící po předsíni. Buffy vešla spolu se Spikem naposled a zahnala děvčata do obýváku.

            "Je to úplně, jako bychom byli máma a táta, nemyslíš?" zašeptala. "A naše děti právě vyhráli ve vybíjené." "A ty z toho máš slzy na krajíčku, že jo?" odpověděl Spike s hořkým úsměvem. "Jsou jen rozrušené svým prvním vítězstvím." "Myslím, že jsou roztomilé," šeptala Buffy dál. "Byli jsme my někdy takhle roztomilí?" "Ty možná, lásko. Já v osmnácti nebyl ani trošku roztomilý." Po straně si ji prohlédnul. Pořád byla rozkošná, jen dospělejším způsobem.

            "Jaký jsi byl?" "Ostýchavý, nemotorný, staromódní, blbý vlasy. Tehdy bys na mě nic šarmantního nenašla," konstatoval s povzdechem. Jejím dotazem nadšen nebyl. "Dokonce ani nevím, co to je." přiznala Buffy. Usmál se na ni. "Nevadí. Když se na ně tak člověk dívá, přeje si, aby všechno zvládly. Hlavně aby přežily, viď?" Čelo jí okamžitě zhyzdila vráska. Spike ještě stále měl v živé paměti velkou jizvu, co měla na líčku. Přál si, aby ji tam mohl políbit.

            "Spiku, prosím. Neříkej takové věci. Vím, že máš pravdu, ale já to prostě nechci poslouchat." "To už jsem kdysi slyšel." Stisknul rty, aby mu neunikla další hořká pravda. Vážně toho musí nechat, stejně to nikam nevede.

            Navzdory několika hlasům pro tanec nakonec zvítězilo koukání na filmy. Hlavně kvůli bezpečí a celkové únavě osazenstva. Spike se neochotně usadil na gauč. Z jedné strany jakási potenciální, z druhé opěradlo. To jediné ukecal. V pokoji bylo příliš mnoho lidí, než aby se cítil pohodlně, ale Buffy trvala na tom, že tady být musí, jako člen týmu. Neminulo to ani Gilese, Xandera a, stále na židli přivázaného, Tylera. Měli zpestřit jinak výhradně dívčí osazenstvo. Buffy je dokonce sama strategicky rozesadila.

            To bude zábava, kafral v duchu. Čučet na nějaký přihlouplý film pro náctileté. Vybrala ho Dawn s Anyou osobně, což Spika děsilo. Hlasitě si povzdechnul. Dívka vedle něj, jméno zapomněl nebo si ani nikdy nepamatoval, se na něj vyčítavě zadívala. "Pšššt! Tohle je děsně cool film. Už jsem ho viděla desetkrát!!!" "Neříkej," procedil skrze sevřené zuby. Pochopil, že bude ještě hůř.

            Mrzutě zíral na obrazovku. Jako by život sám o sobě nebyl dost těžký. Najednou zbystřil. Slyšel jsem dobře? Spadl mu kámen ze srdce. Vážně jde o adaptaci Shakespeara. Zkrocení zlé ženy, jeho oblíbená. Očima vyhledal Dawn a ukázal jí palcem vzhůru. "Ten film jsem vybrala kvůli tobě," usmála se na něj potěšeně. "Vím, že ho miluješ." Buffy se na něj zvláštně podívala. Uhnul pohledem. Jeho vyvolená přemožitelka, jediná, jednou pro vždy. Ale také holka, která citát ze Shakespeara nepozná ani když jí ho strčí rovnou pod nos. Well, nic, co je potřeba k boji. Na moment zavřel oči. Utéct mu nic nemohlo, zápletku zná jak své boty. Začal si představovat, jak by asi dnešní večer vypadal, kdyby to záleželo na něm.

            Jen Buffy a on, to za prvé. Uvelebení na gauči a hlavně, v baráku by mimo nich nebyla ani noha! Vysvětloval by jí Shakespeara a... Ne. Vrátil se ve fantazii o krok zpět. Žádné vysvětlování. Akorát by se neposedně vrtěla a cítila hloupě. Lepší bude nějaký film s Arnoldem Schwarzeneggerem nebo s někým, kdo tenhle žánr vzal za něj. Něco jednoduchého se spoustou násilí. Líbali by se a mazlili. Pěkně pomalu, žádný spěch. Dokonalý protiklad jejich boji o sex, jak měli donedávna ve zvyku, protože by jim patřil všechen čas světa. Vykládali by si o filmovém zabíjení a speciálních efektech. Vklouznul by jí rukou pod halenku a pohladil bříško, užíval si hedvábnou pleť...

            Slastně si povzdechnul a položil jí hlavu na rameno. Čichal k vonným vlasům. Buffy ho jednou rukou hladila po vlasech a ta druhá si hrála s jeho prsty. Zamračil se. Tohle by skutečná Buffy nikdy neudělala. Probral se a začal vyhodnocovat své pocity. Byl malátný a cítil se... pohodlně a pěkně, jako už roky ne. Vdechoval vůni polštářoidní měkké věci, na níž ležel. Ospale pohnul rukou a narazil na další měkoučký předmět, malinko vyvýšený. A do třetice vší měkkosti, cosi pružného. Zpanikařil a narovnal se. S hrůzou si uvědomil, že jde o ňadra Buffy, její hrudní koš a bříško. Buffy na něj koukala vyloženě pobaveně.

            "Rona se cítila poněkud nesvá, když jsi měl hlavu na jejím rameni, tak jsem to vzala za ni," vysvětlila. Pořád ho držela za ruku. Vykroutil se jí. Rozhlédnul se po pokoji, celý naštvaný, že ho přistihli při šlofíku. Bylo tam prázdno, žádná potenciální přemožitelka v dohledu. "Kde jsou všechny? Já usnul?" Zmocnil se ho absurdní strach, že se něco stalo. "Nakonec si šly zaBronzovat, po tom druhém filmu už byly celé ušejkspírované."

            "Dva filmy? Já prochrápal dva filmy? Tobě na rameni?" "Spal jsi jako jezulátko, neměla jsem to srdce tě vzbudit. Posaď se. Nemusíš hned vyskočit a utéct." Poplácala místo vedle sebe na gauči. "Ne díky. Už jsem dokonale vzhůru. Budou samy v Bronzu v bezpečí? Neměl by s nimi být jeden z nás?" Trošku od ní popošel a zase se rozhlédl. "Kde je Tyler? Ve sklepě?" "Ne. Holky se vzbouřily a rozvázaly ho. Podle mne je navedla Dawn. Vzaly ho s sebou, chtějí mu pomáhat." "Dawn? Tys ji nechala jít s tím klukem? Vzpamatuj se, ta pouta mají svůj důvod. Kdo ví, co je zač? Může to být démon! Dawn je bezmocná, musím za ní!" Zbaběle vycouval a Buffy už jen zaslechla rychlé kroky a prásknutí dveří. Nešťastně si povzdechla. Další zmařený pokus.

* * *

            Willow kalným zrakem neochotně vzhlédla od druhého šálku kávy. Tak černé a silné, jak jen ji Summersovic pan Kafe dokázal uvařit. Buffy zrovna nakráčela do kuchyně ve zjevně skvělé náladě, jako ostatně každý den během posledních několika týdnů.

            "Hey, Willow! Dneska zase bude báječný den. Cítím to v kostech," pozdravila nadšeně. "Huh? Neudělala jsem žádné kouzlo, Buffy. Já za to vážně nemůžu!" zanaříkala provinile Willow. Buffy se zamračila. "Proč si myslíš, že jsem pod vlivem kouzla?" "Protože, vzhledem k okolnostem, jsi nenormálně veselá. Dokonce, i když se na okolnosti vykašleme. Co První Zlo? Pořád je to problém." Buffy si dál pokojně připravovala misku s cereáliemi.

            "Yeah, já vím. Přesto, život je krásný. Nechápu proč, ale je," a víceméně odtančila, aniž cokoliv z misky vytrousila. To je tou dokonalou koordinací přemožitelek, pomyslela si Willow. Tohle nesmyslné nadšení musí mít na svědomí náš ubohý svázaný Tyler. Pročpak o něm všechny holky sní a citem k němu přímo překypují? Obzvlášť Buffy. Protože je to jediný dostupný živý kluk nebo je na něm vážně něco zvláštního? Ona sama ho měla plné zuby už po prvních dvaceti minutách, kdy nejen jí podrobně líčil surfování na Bondi Beach. O ničem jiném ho ještě mluvit neslyšela.

            Buffy se vrátila, oči jí šťastně zářily, byla celá zrůžovělá, zosobněné zdraví. Něco si pobrukovala a vlnila se v rytmu hudby, kterou slyšela jen ona. Willow z ní přímo šílela.

            "Buffy," skoro na ni vykřikla. "Nemyslíš, že celé tohle 'Jsem šťastná jako blecha' představení je trošku trapné? Není to hodnej kluk." A navíc je o šest let mladší, než ty, dodala v duchu. A trošku hlupáček. A nejeví o tebe zájem v tom správném slova smyslu!

            "Oh, Willow, musíš se od toho konečně oprostit. Už není takový, jako dřív. Změnil se." "Huh? Bavíme se o Tylerovi, ano?" Buffy překvapením klesla čelist. "O Tylerovi? Probůh, to né! Willow, ten se hodí tak k Dawn. Jak tě mohlo něco takového napadnout? Zase jsi přebrala kafe, co?" "Ne, já jen myslela... A o kom je teda řeč? Oh. Už chápu." Provedla mentální přemet... takže Spike. "Okay. Už jsem v obraze. Jak to teď s váma je?" Rychle se snažila povzpomínat, jak se Spike choval během týdnů, které uplynuly ode dne, kdy ho Buffy zachránila a vysvobodila ze spárů Prvního. Uvědomila si, že je den ode dne zasmušilejší a tišší. Hladké čelo Buffy na chvilku zbrázdily vrásky.

            "Asi ještě není zralý. Snažila jsem se mu dát najevo, že o něj mám zájem, ale on se z toho vždycky nějak vykroutí. Budu muset vydržet a být trpělivá. Traumatické zkušenosti, však víš. Mučení." Willow už to nevydržela a praštila hlavou o stůl. "Buffy, ty jsi vážně neuvěřitelná. Tím 'dát najevo zájem' myslíš osahávání, které jsi praktikovala při tréninku?" "Um, ano, tak nějak. Mimo jiné. Proč?" Buffy stála jako socha a s úzkostí na ni hleděla. "Buffy, možná ho miluješ, ale musíš se také vžít do jeho situace. Provedl ti něco strašného, litoval toho, získal duši, bla bla bla. Myslím, že potřebuje jasné a výslovné pozvání, aby se odvážil na tebe vůbec pomyslet. Náznaky nestačí." Buffy klesla na židli vedle Willow a opřela si hlavu o ruce.

            "Jak to víš, Will? Je mi to úplně jasné, ale až když jsi to řekla. Přesto... vážně si myslím, že jsem mu své city dala najevo. Opatrně. Mám ho víc provokovat? Popostrčit ho, aby zareagoval sám od sebe?" "Buffy, mám tě ráda. Jsi moje největší kámoška a vždycky budeš, ale pokud jde o city, jsi jako slon v porcelánu."

            "Hey!" Potom se rozhostilo trapné ticho. Willow zavřela oči a poslepu usrkla chladnoucí kávu. Hm, ticho. Během snídaně, moc prima. Otevřela oči právě včas, aby zahlédla Buffy sklouznout ze stoličky a opouštět kuchyni. "Kam jdeš?" kuňkla. "Kam myslíš? Vymyslet něco, co povím někomu." "No nazdar!" pípla Willow. Bude veselo. Doufala, že budou šťastní a hlavně diskrétní. Asi ne. Dokázala si to živě představit.

            Svítá. Na trávníku před domem stojí tucet potenciálních přemožitelek, o ostatních nájemnících nemluvě. Houpají se na patách, nervózně chodí sem a tam, zkoumají a čistí si skla brýlí a svorně vzhlíží k oknu Buffyiny ložnice, z nějž se až k nim linou hrůzostrašné zvuky.

            Neodolala a zahihňala se. O yeah, a hádejte, kdo to bude muset šetrně sdělit Xanderovi? Hříšníky žádné odpočinutí v pokoji nečeká.

* * *

            Spika zastavil hlas, přicházející z obývacího pokoje zrovna ve chvíli, když byl na cestě do sklepa. Do hajzlu.

            "Spiku..." řekla Buffy měkce, tónem, při němž mu přeběhl mráz po zádech. Zmocnilo se ho neblahé tušení. "Pojď sem. Myslím, že bychom si měli promluvit." Usedl do rohu gauče, na nejzazší místo, kde od ní byl co nejdál. "Mluv," vyzval ji úsečně. "Až skončíš, taky bych rád něco řekl. "Tak můžeš začít," řekla s úlevou, jelikož právě získala malý odklad.

            "Buffy," začal Spike, aniž se na ni díval. "Už to dál nezvládnu. Je to pro mne příliš těžké. Prosím, zprosti mně mého slibu, dovol mi odejít." Dívala se na něj celá zhlouplá a chvíli jí ani nedocházel význam jeho slov. "Cože? Nechat tě odejít? Ani za nic. Proč chceš zase odejít a kam? Se vší vážností ti říkám, že chci, abys zůstal." "Jenže pro mne je to zatraceně obtížné. Ubíjí mne to, Buffy. Vidět tě, den za dnem, všichni ti lidé okolo mne, už to nemůžu vydržet. Potřebuju prostor, volnost, čas na zapomínání... musím na všechno zapomenout-" "Spiku, počkej!" skočila mu do řeči. "Měla jsem mluvit první! Dělám blbosti. To chlap má dávat ženské přednost. Možná sis povšimnul, že se poslední dobou chovám jinak. Doufala jsem, že uhádneš proč." Nedokázal promluvit, tak jen zavrtěl hlavou. Zhluboka se nadechla a pohlédla na něj. Oči jí zářily.

            "Jsem zamilovaná! Vím, že trvalo příliš dlouho, než jsem si to dokázala přiznat, ale... jsem a hotovo. Well, říci to dokonce nebylo tak těžké, jak jsem si myslela. Takže... nejvyšší čas věci okolo nás trošku pozměnit, huh?" Bezmocně potřásl hlavou a také on se zhluboka nadechnul.

            "Buffy, víš, že ti patřím. Tělem i duší. Řekni mi prostě, co chceš. Mám odejít? Odejdu. Mám zůstat? Mám být tvým bodyguardem nebo trénovat tvoje potenciální? Udělám vše, co chceš. Rozhoduješ ty. Ale proč mi povídáš tohle? Mučíš mne schválně? Jak můžeš být tak krutá? Věděl jsem, že to jednou přijde. Že to přijít musí. Věděl jsem taky, že mne nikdy chtít nebudeš, ale-" Nedokázal pokračovat. Ještě chvilku a rozbrečí se. Do hajzlu.

            "Ale vždyť jsem ti právě řekla, že tě chci!" To už ale říkala jen houpajícím se dveřím, jediným svědkům Spikova odchodu.

* * *

            Telefon protivně zařinčel zrovínka uprostřed noci, jak je jeho otravným zvykem, a Xander po něm ospale zašmátral. Přístroj neshodil jen omylem.

            "Co? Kdo? Okay, seženu ho. GILESI!!!"

            "Haló? Ano, u telefonu. Kdo? Billy O'Donnell? Ne, jmenuje se Tyler. Cože? Jeho sestra? Chápu. Takže ona byla vaše matka? Upřímnou soustrast. Ano, děkuji, posadíme ho na první letadlo, které poletí vaším směrem. Sbohem." Giles položil sluchátko a unaveně si přejel rukama po obličeji. "Well. Není to tak, jak jsme si mysleli." "Co říkala? No tak, Gilesi, mluvte!" Xander netrpělivostí skoro tančil. "Nejdřív sežeň Buffy a Willow. Odmítám to vykládat více, než jednou."

            "Well," začal Giles, když měl své ovečky pěkně pohromadě. "Právě jsem mluvil s dcerou paní Hicksonové. Ona i její přemožitelka byly před několika týdny zabity. Lze předpokládat, že Bringery. Tyler je jméno potenciální přemožitelky, co byla zabita. Chlapec, kterého pod tímto jménem známe, je ve skutečnosti Billy. Její starší bratr. Volně přeloženo, není tím, za koho se vydával, ale není ani démon ani služebník Prvního. Slíbil jsem slečně Hicksonové, že ho posadíme na letadlo domů a to je... asi tak všechno." "Takže to je obyčejný kluk?" ujišťovala se Buffy zklamaně.

            Spike se jí podíval do tváře. Není ráda, jak by také mohla? Nechce, aby její miláček odletěl. Samozřejmě. Do pekla. Mělo by mu to být jedno, ale nebylo. Bolelo ho, že pořád touží po normálnosti a normálních chlapech. Ne, že by čekal, že... prostě to bolí.

            Buffy Tylera vlastnoručně rozvázala, vlastně Billyho, a všechny se k němu zase nahrnuly, aby mu tentokrát řekly sbohem. Vypadal schlípleji, než když ho vítaly, u nohou svůj lodní vak, na sobě pruhovaný dres fotbalistů.

            "Proč jsi to udělal, Billy?" optal se Giles. "Muselo ti být jasné, že provádíš špatnou věc a navíc nebezpečnou." "Chtěl jsem získat šanci zabít to, co zavraždilo Tyler," mumlal Billy omluvně. Většina lidí v místnosti si jeho slova mohla vztáhnout i na sebe. Ať tak, či onak.

* * *

            Spike se vzbudil a vyletěl, jakoby ho štípla vosa. Spíše sršeň. Zase se ho zmocnil ten chladný strach. Něco bylo špatně. Pečlivě zkoumal své okolí, ale nic, než tiše pochrupujícího spolunocležníka, neuhlídal. Teprve teď mu došlo, že jeho obavy z čehosi zlého, jsou čistě subjektivní.

            Jsem pitomec, úplný idiot... jedním slovem ubožák. Najednou mu bylo zcela jasné, co se s Buffy během posledních týdnů dělo. Co se mu dnes odpoledne pokoušela říci. Bože. Jsem vztahovačný a pořád se jenom lituju, takže pak nevidím ani nos mezi očima. On, tak hrdý na svoji intuici a schopnost vcítit se do pocitů lidí, ji nepochopil.

            Pokorně ulehnul a styděl se. Sám před sebou, za svoji vlastní tupost. Tolik náznaků, Buffy se mu tolikrát pokoušela dát najevo svůj zájem... vše odmítnul, ignoroval či nepochopil. Přesto se mu tvář roztáhla do téměř klaunského úsměvu. Vzpomněl si totiž co a hlavně jak Buffy zpívala, když prala prádlo. Nic, než láska, dokáže přinutit jeho jinak tak přísnou a věčně zachmuřenou přemožitelku zpívat právě takovou písničku. Jen jedinkrát ji slyšel mluvit podobně vzletně a romanticky.

            Ach jo. Asi měla raději zazpívat 'Wind beneath my wings', tenhle song by třeba mlhou v jeho lebce proniknul.

            Takže teď mi nezbývá nic jiného, než to okamžitě napravit. Rychle si natáhnul džíny a valil nahoru, bosky, tak tiše, jak jen 'jako upír' dokázal. Přede dveřmi ložnice příliš dlouho nezacláněl, za nimi se totiž ukrývala jeho jediná jistota. Vešel a pokleknul hned vedle postele. Ostatní 'okupantky', nárokující si podíl na prostoru, který si Buffy během let naivně uvykla nazývat svým pokojem, spaly na zemi, dost daleko, aby na ně neviděl. Buffy ležela obrácená k dívkám zády, tvář uvolněnou a klidnou, to vše díky požehnanému spánku.

            "Buffy..." zašeptal a dotknul se ručky, která ležela na polštáři... vypadala tak mladince... Spánkem ztěžklá víčka se pomalu zvedla. Nevypadala překvapeně, nebyla ani v šoku, že ji takto budí. Paprsky měsíčního svitu jí dopadaly na čelo, nos a bradu a také do jednoho koutku úst. Zbytek tváře byl ponořen ve stínu.

            "Spiku?" Propletla prsty s jeho. "Za to dnešní odpoledne se omlouvám, Buffy. Jsem trouba. Až teď mi došlo, co ses mi pokoušela říci." Usmála se na něj, napůl ještě spala. "Jsi trošku pomalejší, huh? Dáš mi aspoň pusu?" "Pověz mi to ještě jednou, Buffy. Co nejjednodušeji. Jako blbovi, pěkně prosím."

            "Jsem do tebe zamilovaná," zašeptala a oči jí zářily jako zelené hvězdičky. "Nápodobně." Hned poté se utopil v Buffy-vůni a v Buffy-chuti. Tu chuť si pokoušel vzkřísit v paměti snad stokrát, ale nebylo to snadné. Byla tak neskutečně sladká a dráždivě neuspěchaná, že zvolna dospěl k názoru, že stále spí a vše se mu jen zdá. Žádný sen nebyl pěknější. Pomaloučku se olizovali, v tom nekrásnějším slova smyslu, sáli a ochutnávali svá ústa a Spike si uvědomil, že tohle by dokázal dělat snad navěky. Buffy se od něj odtrhla jen proto, aby srovnala kyslíkový deficit a hned potom se ho pokusila vtáhnout k sobě pod deku.

            "Nepůjdeme si sednout raději ven?" Spike pořád heroicky odolával. "Abychom nevzbudili tvé následovnice." "Je tam moc zima." Už jenom při té představě se otřásla. "Pojď ke mně." "Nemyslím, že bychom měli..." "Ne, jasně, že ne. Nejsme tady sami. Jenom se přitulíme a na mazlení, ve vší počestnosti, přece není nic špatného." Moc rád se nechal ukecat a vklouznul k ní do voňavého, jejím tělem vyhřátého lůžka. A to tělíčko, jen málo oděné, leželo hned vedle něj. Sen.

            Bože. Ležím s Buffy v JEJÍ postýlce. V jejím náručí. Zdálo se mu, že je stále malý kluk a v punčošce od Santa Clause našel dárky, o kterých zatím jenom snil. Snad si je ani nezasloužil. Ale co kdyby... hladil ji, přejel dlaněmi od kotníčků štíhlých nožek až k tvářičkám, stále prohřátým spánkem. K tomu, aby je políbil, se nutit nemusel. Vážně! Ani trošku.

            Buffy uniknul měkký povzdech. K jeho, na správných místech měkkému, jinde naopak tvrdému tělu lnula, jak mohla nejvíce. Objímala ho a oběma bylo jasné, že k sobě stále báječně pasují. Hřála ho a něžně mu přejížděla po těle. Snad se snažila zjistit, jak se moc změnilo, objevit další jizvy. Nakonec mu jednu dlaň zaparkovala na šíji, kde měkounké kudrny přecházely ve chloupky a druhou na pevných hýždích. Ucítila, jak se mu, ehm, jisté tělní partie vzdouvají.

            "Zase jsi všude hlaďounký," zašeptala něžně. "Žádné nové jizvy." "Ani ty je nemáš." Pohnul mimickými svaly v obličeji, který si opíral o její pleť. "Spiku, napadlo by tě někdy, že budeme spát... takhle... pospolu?" "Huh-huh," huhňal poněkud nezřetelně, jelikož byl zavrtaný v jejím oušku, které mu odjakživa připomínalo logo firmy Shell, růžovounkou lasturku, a očichával jí vlasy. Buffy totiž zcela nezodpovědně voněla sluncem a heřmánkovým šamponem a trošku i jídlem, které spapala k večeři. Olizoval jí ouško, ocucával ušní lalůček a zvolna přicházel na chuť piercingu. Její náušničky ho fakt rajcovaly, i když mu mučily jazyk.

            "Nejdřív si ale svlíkni džíny. Dřou mne." Nikdy nikoho neposlechl raději a odkopl je na zem. "Teď jsem ale v nevýhodě," šeptal jí do krčku, na němž byla lechtivá. Její citlivá místečka znal velice dobře. Neřekla ani slovíčko a z pyžámka se vyvlékla jako úhoř. Hned se k sobě zase přitulili. Podvědomě se vrátili do pozice, která se jim oběma tolik zamlouvala. Tření nahé kůže o nahou kůži toho druhého jim přinášelo sladké pocity, na něž si dobře vzpomínali. Spike opět začal sát růžové rtíky, něžně. Ochutnával ji. Potom svému dychtivému jazyku dovolil zabloudit do tepla její pusinky a po cestě najít ten její. Pil z kalicha rozkoše, znovu a znovu. Chutnala skvěle. Cítil, jak se stále více rozehřívá. Už teď pálila jako pec, dokonale připravená upéci chléb. Jeho chléb. Zasténal vzrušením... Vnitřní žár způsobil, že se jí na horním rtíku objevily slané krůpěje. Sobecky si je přivlastnil. Dýchala mělce a rychleji, než ještě před chvílí. Srdíčko jí bušilo jako zvon, přímo proti jeho hrudi.

            "Spiku... Chci tě..." vydechla a zavrtěla boky, hledajíc ty jeho. Spike se kousnul do rtu, aby štěstím nezařval nahlas, ale ovládnul se a jenom zašeptal: "Teď ne. Hlavně tady ne... Počkáme, máme všechen čas světa..." Uviděl, že se jí v očích třpytí slzy. Schovala si mu tvář pod bradu.

            "Ne, nemáme. Časem si nemůžeme být jisti. Nikdy. Zítra možná umřeme... nebo hůř. Jeden z nás. Nesmíme vyčkávat. Nemáme čas čekat na lásku... na milování." "Já jen nechci, abys toho ráno litovala... co holky?" "Prostě se budeme milovat velice potichounku, miláčku. Změna je život. Taky nic nezničíme," šeptala mu do úst. Musel by být svatý, aby jí odolal. A to on nebyl. Navíc rukama sklouzla k jeho rodinnému stříbru a... už ani slůvkem neprotestoval.

            Jak řekla, tak udělali. Tichounce se přeskupili, takže Buffy byla nyní ke Spikovi obrácená zády. Malinko zvedla nožku a Spike jí pod kolínko položil pana Gordo. Už na nic nečekal a vklouznul do ní. Hladce. Byla vážně rozžhavená, připravená jen a jen pro něj. Vlhká, kluzká, úzká jako panna... začal se v ní pohybovat. Pomalu, pomalounku. Nutnost zůstat úplně zticha činila z jejich spojení nové, jim dosud neznámé dobrodružství. Ještě nikdy se nemilovali pomalu a tiše. Vždycky jenom šukali, rychle a nahlas.

            "Kryju ti záda, přemožitelko," zachraptěl jí do ouška. "Já vím, hlavně nepřestávej." Jednu ruku mu položila na zadek, tou druhou se chytila čela postele, aby získala stabilitu. Jen mírně pohyboval boky, malátně se vlnili v tom nejstarším rytmu světa. Jejich pohyby byly tak přirozené, příjemné a vášnivé... Jednou, nyní nezvykle teplou rukou jí dráždil bradavku, tou druhou klitoris, takže neúprosně spěla k orgasmu. Ještě nikdy to na ni nepřišlo tak náhle. Zalapala po dechu, příjemně překvapená. Musela se zakousnout do polštáře, aby dokázala zůstat zticha. Nepřestávali kolébat boky. Spike v ní teď klouzal rychleji, nořil se do jejího těla hluboko a tvrdě, vzpínal se jako hřebec a Buffy dychtivě přirážela. Pevně ji sevřel a další vyvrcholení na sebe nedalo dlouho čekat. Spíše ucítila, než uslyšela, jak steny svého vlastního orgasmu zadusil v jejích rozpuštěných vlasech. Téměř neslyšně se zasmál. Orgasmus odezněl a Buffy, aniž si to uvědomila, odplula do sna. Usnula v bezpečí Spikovy náruče. Pořád vězel v jejím něžném těle. Neměl chuť je opustit. Napodobil rytmus jejího dechu a zcela přirozeně ji následoval do říše snů.

            Když se Buffy toho rána vzbudila, zaregistrovala, že je nezvykle ticho a její pokrývka poněkud lepkavá. Ronin spacák zel prázdnotou. Otočila se. Spike už byl vzhůru a tiše na ni hleděl.

            "Oops," pípla. "Předpokládám, že ta novinka se už roznesla." "Utajit něco v domě plném lidí, navíc ženskejch, je zatraceně těžké," pokrčil rameny a usmál se na ni. "Nepolíbíme se? Myslím místo nebo jako přání dobrého jitra." "Máš po ránu vždycky tak báječné nápady?" ... "Mmm. Připraven čelit davu?" zamumlala mu po chvíli do úst. "Lze čekat, že obličeje budou dělat všichni a Xander bude navíc žvanit." Usmáli se na sebe.

"Nic nového pod sluncem. To zvládneme."

"Miluji tě."

"Také tě miluju, lásko."

Konec