Bylo už pozdě v noci, když do cedule s nápisev Vítejte v Sunnydale s ohlušující ránou vletělo černé desoto. Přední dveře se otevřeli a muž pružně vytoupil. Byl oblečený celý v černém a povlával za ním kožený plášť. Vlasy měl skoro do bíla a v puse mu ležérně vysela cigareta. Popošel pár kroků a rozhlédl se kolem. Nemohl si pomoct a pousmál se. ,,Pomsta začíná!" zašeptal si pro sebe a dlouze potáhl.

 

       Buffy seděla s Willow a Xanderem v Bronzu. Povídali si o všem možném a užívali si aspoň chvíli klidu. Všichni byli otřesení z toho, jak se rada zachovala. Buffy musela uznat, že narozeninové dárky dávat umějí. Ještě teď jí běhá mráz po zádech, když si vzpomene na svou mámu přivázanou k židli a Králíka někde blízko. Tehdy měla opravdu velmi velké štěstí. ,,Jak je na tom Angel?" zeptala se Willow a Xanderovi se okamžitě zhoršila nálada. ,,Občas má ještě nějaké bolesti, ale už je to skoro dobré. Nepotřebuje už moji pomoc, ale nebav me se o tom. Máme vyjjimečně klidnou noc. Myslím, že bychom si ji měli užít." Xander byl okamžitě v pohodě. ,,Jde se tancovat!" zvolal, popadl obě děvčata za ruce a dotáhnul je na parket. Dál už panovala dobrá nálada. Buffy po chvíli ucítila, že se na ni někdo dívá. Několikrát se rozhlédla, ale nikoho neviděla. Tak to nechala plavat.

 

        Spike stál v rohu balkonu, ve stínu, aby ho náhodou nezahlédla. Chtěl, aby to tentokrát bylo po jeho. Musí využít správný moment překvapení, aby si to důkladně vychutnal. Když se na ni tak díval, cítil, jak se v něm usazuje zvláštní pocit radosti a pohody. Zamyslel se nad tím důkladněji. Když tu byl naposledy, truchlil kvůli Drusille. No dobře byl úpně na dně, troska. Před tím si toho nevšiml, ale když se tak zamyslel, došlo mu, že ho Buffy vždycky nahodila do plurálu. Když je s ní má větší sílu a taky chuť žít. Znovu se na ní podíval a zamračil se. Rozhlížela se kolem, jakoby někoho hledala. Proletěl očima klub. Nezdálo se, že by tu byl někdo na koho by ještě čekala. Pak mu to docvaklo. Očividně vycítila jeho pohled. Usmál se a nespouštěl z ní oči. ,,Jen se snaž Buffy. My dva si spolu brzy popovídáme."

 

       Z Bronzu vyšli kolem desáté. Buffy se rozhodla, že ještě zajde na hlídku. Xander s Willow šli domů. Procházela se po hřbitově, přemýšlela nad vším, co se stalo v minulých dnech a najednou ji na mysli přišel Spike. Byla strašně ráda, že je pryč a ona od něj má pokoj. Nemohla si, ale pomoct. Myslela na jejich poslední setkání. Tehdy byla otrávená a chtěla ho co nejrychleji dostat z města. Když se nad tím ale těď zamyslela, opravdu jí ho bylo líto. Nevěděla jestli se má smát nebo ho ignorovat. Prudce se zastavila. Uvědomila si, že vždycky, když se na ni díval, měla takový zvláštní nepopsatelný pocit. Nikdo jiný ho nevyvolával. Stejný pocit měla dneska v Bronzu. Nespokojeně zamručela. Rychlým krokem se vydala domů. Zítra zajde za Willym a zjistí jestli se tu neukázal.

 

        Sledoval ji schovaný za nedalekou hrobkou. Zpozorněl, když prudce zastavila. Vypadalo to, že si něco uvědomila a to něco ji moc nepotěšilo. Rozhlédla se po hřbitově zamračeným pohledem a rychlým krokem se vydala směrem k domu. Šel za ní. Nikdy nechápal co na tomhle Angelus viděl, ale musel uznat, že to má své kouzlo. Stoupnul si pod její okno a zapálil si cigaretu. Nemusel čekat dlouho. Za chvíli se u ní v pokoji rosvítilo a v okně se mihnul stín. Chvíli se díval, pak zašlápl nedopalek a vylezl k oknu. Byl skoro neviditelný, takže si ho Buffy nevšimla. Chvíli si něco psala do nějaké knížky a pak odešla. Spike se zamračil. ,,Kam sakra šla?!" Nahnul se, aby viděl na dveře. Buffy zrovna vcházela. Uhnul tak rychle, že málem spadnul. Byla převlečená do pižama. Zalezla do postele. Už chtěla zhasnout lampičku, když jí zazvonil telefon. ,,Ahoj Willow...Jo jsem v pohodě....Měla jsem jen nějaký divný pocit....jo asi jo....zítra zajdu za Willym, určitě mi něco poví.....dobře...... určitě se uvidíme,zítra ti zavolám...Dobrou." Položila telefon, zhasla lampičku a během chvíle usnula.

 

        Spike čekal dlouho, než otevřel okno a přehoupl se do pokoje. Pomalu obešel její postel a díval se na její klidný obličej. ,,Tohle sledování má vážně něco do sebe." zašeptal. ,,Klidně si spi lásko. Zítra se znovu setkáme. Můžeš mi věřit, že na to ani po smrti nezapomeneš." Ještě chvíli na ní koukal, pak potřásl hlavou a tak, jak se objevil zase zmizel.

 

         Pomalu vešel do démoního baru a sednul si na stoličku u baru. Willy chvíli dělal, že ho nevidí, ale nakonec si před něj stoupnul. ,,Čau Spiku, tak co to bude?" zeptal se zdvořile. ,,Nula negativní a wisky." řekl automaticky. Za pár minut to měl na stole. Barman se chtěl otočit, ale Spike ho zarazil. ,,Ještě něco." Spike zněl o poznání hruběji a Willy se přikrčil. ,,Pokud jsem příjde přemožitelka, nejsem tady. Neslyšel si o mě a nevíš kde jsem. Jestli o mě jen cekneš, vykopeš si tím hrob! Je to jasné?" Při otázce zaťal ruku, kterou měl na baru do pěsti. Willy si toho všimnul a hlasitě polkl.,,J-J-Jasně. Spolehni se." Spike ho pustil a on se rychle vytratil co nejdál od něho. Pomalu vypil krev, potom wisky. Ani ho nenapadlo zaplatit. Vyšel na hřbitov najít si nějakou bezpečnou a aspoň trochu útulnou hrobku. Nebylo to tak těžké, ale pro jistotu ji zabarikádoval. Nespal už dost hodin a nestál o nevítanou společnost.

 

         V místnosti, která nebyla ani velká ani malá, kde nebylo ani světlo ani tma, ani teplo ani zima, kde prostě vládla dokonalá rovnováha, stáli před zrcadlem dvě osoby. Byl to chlapec a dívka, vypadali tak na osmnáct, ale byli o mnoho let tarší. Chlapec měl černé, delší vlasy, červené oči a hodně svalnatou postavu. Dívka měla havraní vlasy až po kolena, zlaté oči a byla nebvykle droboučká. Vypadala jako panenka. Všechno na ní už zdálky hlásalo: velmi křehké!  Oba se dívali do zrcadla a dotýkali se konečky prstů. To zrcadlo sloužilo jako televize. Obraz byl rozpůlený na půl. Na jedné straně byla spící Buffy ve svém pokoji a na druhé spící Spike v nějaké hrobce. ,,Už spí. Je čas." řekl skoro neslyšitelně chlapec. ,,Vážně si myslíš, že k sobě tihle dva patří?" zeptal se. Dívka natočila hlavu na stranu. ,,Myslím, že ano. Uvidíme." odpověděla stejně tichým hlasem. Oba se naráz dotkli zrcadla. ,,Začínáme." řekli o poznání hlasitěji.

 

         Ve stejný okamžik se Buffy objevila na zahradě za nějakým domem. Přišel jí povědomí. ,,ZATRACENĚ! Deku! Kanál! Nebo cokol..." Buffy se rychle otočila. Za ní stál Spike na přímém slunci a NEHOŘEL! ,,Páni!" řekl si pro sebe. ,,Co to má zatraceně znamenat?!" zeptala se Buffy a ustopila od něj. Spike si jí až teď všimnul. ,,To já nevím, ale rozhodně se mi to líbí. Kde to jsme?!" zeptal se a rozhlédl se kolem.  ,,Proč se ptáš mě?!" Nelíbilo se jí jeho chování. Jakoby za to mahla ona. ,,No možná proto, že je támhle tvoje máma." Spike ukázal někam za ni. Rychle se otočila. Měl pravdu. Ta žena, která vycházela z domu byla její máma, ale byla mladší a za ní cupkala malá, blonďatá holčička se zelenýma očima. Chvíli ji trvalo než pochopila, že ji nevidí. A o vteřinu později poznala dům i zahradu. Tohle je její domov v Los Angeles a ta malá holčička je ona, když jí byly tak tři roky. Spike si stoupnul vedle ní a se zájmem se díval, jak Joyce posazuje malou holčičku do hopačky a pomalu rozhoupává. ,,To jsi ty, že jo?" zeptal se trochu zmateně.

 

         Buffy neodpovídala. Byla zmatená. Už pochopila, že se jí asi zdá o její minulosti, ale nechápala co tady dělá Spike. ,,Tak jsi to ty?!" Nenechal se odbýt. ,,Jo...Jo jsem to já. Tohle je náš dům. Tady jsem bydlela dokud jsem se nepřestěhovala do Sunnydale." Odpověděla a ani nevěděla, proč to dělá. Spike se díval na holčičku na houpačce. Snažil se pochopit co se děje. Poslední co si pamatoval bylo, jak si lehá v hrobce, ale věděl, že tohle není sen. Někdo si s nima hraje. Ještě nevěděl proč, ale rozhodně se mu to nelíbilo.

 

         Malá Buffy se teď dívala přímo na něj. Zadíval se jí do těch zelených očí a najednou zjistil, že nemůže odtrhnout pohled. Holčička se usmála a zamávala mu. To už byli oba šokovaní, ale pak Spikem prošel nějaký muž. ,,Sakra!" Spike od něj rychle uskočil. ,,To je táta." zašeptala Buffy. Měla na krajíčku. Bylo těžké se dívat na tu idilku, když věděla co se bude dít za pár let. Spike se oklepal. Ten její pohled byl úplně hypnotizující. Když se teď díval na Buffy, spatřil malou slzu. Nahnul hlavu na stranu a sledoval ji. Byla to zajímavá podívaná. Poprvé v životě viděl přemožitelku plakat. S překvapením zjistil, že mu to vadí. ,,Přemožitelko...jsi v pohodě?" Rychle slzu setřela a zamračila se na něj. ,,Jo jsem. Co je ti potom?!" Nelíbilo se jí, že je tady s ní.

 

        Než jí Spike stihl odpovědět, ozářilo je světlo, které zmizelo za pár vteřin. Buffyina rodina byla pryč. Teď byli v nějaké malé zahradě. Byla krásně upravená. Než se stačili pořádně oklepat, proletěl kolem Buffy malý, kudrnatý klučina. Byla si jistá, že ho vidí poprvé. Spike na něj hleděl jako na ducha. ,,Williame! Ne tak rychle!" Oba se otočili za hlasem. Spike na místě skameněl. Buffy se podívala na blonďatou ženu a pak na Spika. Takhle ho ještě nikdy neviděla. Oči měl rozšířené, nevěděla jestli strachem nebo překvapením, tělo stuhlé. Zadívala se na tu ženu podruhé a přemýšlela, kdo by to mohl být. Pak se jí oči rozšířili užásem. Podívala se znova na klučinu, který k té ženě zrovna přiběhl. ,,Maminko, já si chci jít hrát tam." Ukázal na nějaké místo a podíval se tam. Buffy tak mohla vidět jeho modré oči. Spikovi modré oči.

 

        ,,To jsi ty! To je tvoje máma!" Z úžasem zírala na malého Williama. Bylo mu tak sedm nebo osm. Vypadal jako čertík s andělem dohromady, jinak ho nedokázala popsat. William posmutněl. ,,Tam jsme si vždycky hráli s tátou." Buffy se podívala na Spika. Stál ve stejné poloze už několik minut. ,,Kde je tvůj táta?" zeptala se. Bála se, že se mu stalo něco podobného jako jí. ,,Umřel, když mi bylo šest." řekl bolestným hlasem. Takže je to horší. Než si uvědomila co dělá, objala ho. ,,To je mi líto" zašeptala. Spike stuhnul ještě víc, i když se to zdálo nemožné. Přestal zírat na svou mámu a zaměřil se na Buffy. Jeho první myšlenka byla ji odstrčit. Tu hned vystřídala druhá. Její krk byl hodně blízko, stačil by jeden rychlý pohyb. A pak přišla třetí. Tu si vybral a pomalu jí obtočil paže kolem pasu. Ucítil, jak Buffy stuhla. Právě si totiž uvědomila co dělá. Chvíli zvažovala co má dělat. Nakonec se pomalu vymotala z jeho objetí a otočila se zase na jeho matku. Mělo to hned dvě výhody. Neviděl jí do obličeje a znamenalo to taky, ať se jí na nic neptá.

 

         Spike otevřel pusu, ale nestihl říct ani první slovo. Znovu se objevilo to pitomé světlo. Teď stáli před nějakou střední školou. Na schodech seděla čtrnáctiletá Buffy a lízala lízátko. Nejdřív si nemohla vzpomenout co se tu stalo, ale když uviděla silnějšího muže v saku, který jí stylem připomněl Gilese, byla doma. Merick si stoupnul před mladší Buffy. ,,Buffy Summersová?" zeptal se úředně vážným hlasem. Podívala se na něj. ,,Ano?" odpověděla váhavě. ,,Musíš jít se mnou. Jsi vyvolená, je to tvůj osud. Jsi přemožitelka!" Buffy na něj nechápavě zírala. ,,Přemožitelka?" zeptala se váhavě. Obraz se v tu chvíli přepnul jako když někdo přepne kanál na televizi. Byla noc a oni stáli na hřbitově. Oba se dívali, jak bojuje proti svému prvnímu upírovi. Když ho probodla polekaně kecla na zadek. Oči měla vytřeštěné hrůzou. Pak se obraz znovu přepnul. Stáli v nějakém pokoji. Ze zdola byl slyšet křik a po chvíli sem vyběhla Buffy se svou mámou. ,,Kde jsi byla? Už je pozdě." Joyce stála ve dveřích s dožadovala se odpovědi. ,,Byla jsem s Taylerem a zapomněli jsme na čas. Promiň." Vychrlila ze sebe Buffy. Máma kývla a odešla dolů, kde se po chvíli rozběhla hádka nanovo.

 

         Zíral na Buffy, jak stojí před zrcadlem a pláče. Tahle holka si zažila víc bolesti než si myslel. Zjistil, že je mu to líto. Podíval se na Buffy a šokovaně zjistil, že pláče taky. Chvíli na ní zíral a přemýšlel co by měl udělat. Nakonec k ní přišel a položil jí ruku na rameno. ,,To bude dobrý mazlíčku. Vždyť už je to minulost." Dosáhl toho, že se Buffy otočila a zabořila mu obličej do hrudi. Plakala potichu. Kdyby se jí netřepala ramena nebylo by to ani poznat. Nakonec zhluboka vydechla a zvedla hlavu. ,,Děkuju." zašeptala a chtěla poodstoupit jako minule, ale Spike zesílil stisk. Bylo mu tak příjemně. Buffy se na něj chvíli zmateně dívala, pak se usmála, chytla jeho ruce do svých a osvobodila se. ,,Děkuju." řekla znova a pohladila ho po tváři. V ten samý okamžik se zase objevilo to protivné světlo.

 

          Spike zavrčel a rozhlédl se kolem. ,,To ne." zašeptal sotva slyšitelně. Byli na večírku. Jeho lidské já sedělo na pohovce a zrovna mluvilo s nějakou dívkou. Poznal ji hned. ,,Já vás vidím. V tom je ten problém. Jste jen prach u mých nohou." řekla a rychle odešla. Buffy na ní zírala s otevřenou pusou. Jak mohla být tak krutá. Vždyť mu v jedné větě dá naději a hned druhou ho pošle ke dnu. Podívala se na Williama. Chvíli tam seděl pak se zvedl a rychlým krokem vyšel ven. Obraz se přepnul. Seděl na balíku slámy, plakal a trhal nějaké papíry. Teprve teď Buffy došlo na co se dívá. Objevila se Drusilla. Dívá se na Spikovu proměnu. Střelila po něm pohledem. Zamračeně sledoval Dru jak se přibližuje. Podívala se na ní. Zjistila, že jí nenávidí ještě víc než před tím. Poslouchala její řeči a věděla, že se William chytí. Byl zdrcený a ona toho využila. Když se začala přibližovat k jeho krku otočila se. Nechtěla to vidět.  Spike se díval až dokonce. Nedokázal pochopit, jak mohl být takový idiot a naletět šílené upírce s řečma o věčné lásce. Celou dobu byl náhrada za Angeluse. S překvapením si uvědomil, že ho nenávidí ještě víc než před tím.

 

         Buffy mu položila ruku na rameno. To ho vytrhlo ze zamyšlení a on poprvé odtrhl pohled od Dru. Podíval se na ni a vpil se do jejích očí. ,,Je mi to líto." zašeptala. Chtěla ho obejmout, ale Spike byl rychlejší. Přivinul si ji k sobě a políbil. Na chvíli strnula, ale po chvíli mu polibek oplatila. Oběma se v srdci usadil pocit štěstí a lásky.

 

         Oba současně, ale teď už na jiných místech se probudili a zprudka posadili. Buffy se rostřeseně dívala po svém pokoji. Chvíli jí trvalo vzpomenout si kde je. Protřela si oči a několikrát se zhluboka nadechla. Ještě se ani nestihla pořádně vzpamatovat z divného snu a už jí zvonil telefon. Natáhla se po něm. ,,Haló?" zeptala se a zívla. ,,Buffy konečně! Už jsem se o tebe začínala bát. Kde jsi celý den? Naposledy jsem tě slyšela včera v telefonu. Říkala jsi, že mi zavoláš, ale celý den ses ani neukázala. Měli jsme hroný strach." Dořekla Willow svůj dlouhý proslov a čekala na odpověď. Buffy chíli mlčela a rychle přešla k oknu. S pusou dokořán se dívala na zapadající slunce. ,,Buffy? Jsi tam?" Willow zněla nervózně. ,,J-Jo, jsem tady. Já jsem se teprve teď probudila." řekla popravdě. Chvíli bylo ticho.Slyšela jen, jak to tlumočí Gilesovi a Xanderovi. ,,Buffy, jsme v knihovně. Přijď sem. Giles má jednu teorii, ale jako vždy je moc dlouhá do telefonu." ,,Dobře za patnáct minut jsem tam." Položila mobil a letěla do koupelny.

 

        Spike už dobrých dvacet minut chodil po hrobce sem a tam. ,,Tohle přece nemohl být sen. Přemožitelka tam se mnou normálně mluvila. Mělo to barvy, zvuk, prostě všechno! Ten polibek se mi přece nemohl jen zdát!" Sednul si na sarkofág a zapálil si. ,,To se mi nemohlo zdát. Ten pocit....prostě se to stalo! Určitě." Znovu potáhnul a zapřemýšlel. ,,Jenže potřebuju důkaz. Nemůžu před přemožitelku napochodovat s tím, že ji miluju a ona....Co sem to sakra řekl!" Znova začal rázovat po kryptě. ,,Tohle není možný, to snad není pravda!" Dalších deset minut jen rázoval po hrobce. Najednou prudce zastavil. ,,Pokud to nebyl sen...ona tam přece musela být taky!" Zahodil cigaretu a prudce otevřel dveře. ,,DO HAJZLU!" prudká záře zapadajícího slunce ho udeřila do celého těla. Rychle dveře zabouchl a opřel se o studenou zeď. ,,Dneska už je toho nějak moc!" zavrčel si pro sebe.

 

         Xander, Willow a Buffy seděli u stolu v knihovně. Gilesovi chvíli trvalo než našel správnou knihu. Teď v ní listoval a oni netrpělivě čekali co z něj vyleze. ,,Takže říkáš, že jsi šla normálně spát. Pak se ti zdál nějaký sen v živých barvách se zvukem a se vším ostatním, ale jsi si jistá, že to nebyl přemožitelský sen. Pak jsi se probudila a po pár sekundách ti zavolala Willow." ,,Přesně tak." odpověděla. ,,Dobře. O čem se ti zdálo?" zeptal se Giles a otočil poslední stránkou. Buffy zkameněla. Willow to ucítila. ,,Buffy děje se něco?" Giles k ní vzhlédnul. Zhluboka se nadechla. ,,Byla jsem tam s...jedním mím nepřítelem. Oba jsme tam viděli některé zážitky z mého i z jeho života.....Těsně před tím než jsem se probudila, jsme se políbili." Tu poslední větu řekla skoro neslyšitelně.

 

         Zavládlo krátké a poněkud trapné ticho. ,,No..ehm..to jen potvrzuje mou teorii." Všechny oči teď padly na Gilese. ,,Existují dvě bytosti. Tvoří pár už několik tisíc let. Nejsou nijak nebezpeční. Pomáhají bojovníkům dobra najít své pravé lásky. Spřízněné srdce. Když je najdou, počkají až budou oba spát. Potom je vezmou na jedno místo, kam můžou všichni tvorové jen když spí. Ukážou jim zážitky jejich životů a tak zjistí jestli k sobě patří. Dá se říct, že je trošku popostrčí. Stejně by se to jednou stalo. Pak je sledují a je už jen na nich jestli budou trpět nebo budou spolu šťastný. Pokud se dají dohromady jsou šťastní i oni." Giles si povzdechl a sednul si. Všichni se teď dívali na Buffy. ,,Kdo to byl?" zeptal se Xander. Nezněl nijak naštvaně, jen překvapeně a zvědavě. Buffy se na každého dlouze zadívala a zvažovala jestli jim to opravdu může říct. Viděla jen zájem a podporu. Zhluboka se nadechla. ,,Spike. Je to Spike." zašeptala. Ticho bylo mnohem delší.

 

         Znova rázoval po kryptě. ,,Zapadni už ty mrcho! Nikdo na tebe není zvědavej!" Pochodoval ještě pět minut. Vnitřní hodiny mu konečně oznámily, že je bezpečí. Vyřítil se z hrobky. ,,Je čas si promluvit." Mumlal si, když běžel k domu přemožitelky.

 

        ,,Spike?! A spřízněné srdce?!" Xander chodil po knihovně. Jednu chvíli se smál pak zase vztekal a teď už jenom chodil a ptal se. ,,Asi jo." odpověděla Buffy potichu. Pak se otočila na Gilese. ,,Nemůžou se ty bytosti nebo co jsou zač splést?" Giles zavrtěl hlavou. ,,Je to nemožné. Spletli se jen jednou, ale než se ti dva  mohli dát vůbec dohromady napravili to." Bylo to zvláštní. Nikdo se na ni nemračil jak předpokládala. ,,Už toho nech Xandere. Měli by jste jít domů. Už je pozdě. Půjdeš na hlídku Buffy?" ,,Ne byla jsem včera!" Odpověděla a vydali se domů.

 

          Už byla jen pár kroků od domu. Šla pomalu a cestou přemýšlela. Zastavila se u dveří a vytáhla klíče. ,,Musíme si promluvit, Buffy." Upustila klíček, ale úlekem to nebylo. Pomalu se otočila. Spike stál za ní a vyhlédával její oči. Jejich pohledy se setkali. Spike k ní rychle přešel. ,,Tys tam byla." Nebyla to otázka, ale konstatování. Buffy kývla. ,,Cítíš to stejně?" zeptala se. Neodpověděl. Přitáhl si ji k sobě. Oba spočinuli v krásném polibku.

 

          Chlapec i dívka se usmívali, při pohledu na ty dva. ,,Angel bude taky někoho potřebovat." zašeptala dívenka. ,,Určitě ano." Odpověděl a oba se pousmáli když se v zrcadle objevil Angel a vedle něj Cordelie. ,,Začínáme" zvolali oba najednou a dotkli se zrcadla.

KONEC