Sanguine

Překlad: Alice

Autor: Anne Rose

Zdroj: Archive.Shriftweb.org

        "Spiku, musíš z tohohle zatraceného sklepa konečně vypadnout."

        Neříkala mu to poprvé, ale dnes večer se Buffy hodlala osobně postarat, aby na její slova došlo.

        Vjel si rukama do vlasů a něco mumlal, při tom se schoulil do ještě pevnějšího klubíčka.

        "Tohle je Brána pekla, Spiku. Je to…" Bezmocně kroutila hlavou, nad jeho blekotáním o zlu. Škoda slov. Jako by hrách na stěnu házel, zdravý rozum si u něj ani neškrtne.

        "Jsem zlý člověk… ublížil jsem dívce…" Kolébal se zezadu dopředu, zepředu dozadu, pořád znovu a znovu, ztracený ve svém vlastním soukromém pekle.

        Buffy si založila ruce v bok a vzdychla. Couvla a pár minut ho pozorovala. Mozkem jí prokmitl nápad hodit si ho přes rameno a prostě odtud odnést, jako pytel žita. Moc nápadné, zavrhla to nakonec, a s největší pravděpodobností by to přitáhlo nežádoucí pozornost.

        "Spiku, já ti chci pomoct."

        Zase se stáhnul dozadu a přimáčkl si pěsti na oči. "Já si žádnou pomoc nezasloužím… zlo… nedívej se na mne."

        Tak tohle je teda totální fiasko, pomyslela si. Celé léto strávila přípravou na tuhle chvíli. Nejdřív nenáviděla jeho, pak nenáviděla sebe, a nakonec už jen toužila po druhé šanci, aby dala věci do pořádku. A teď je Spike sice konečně zpátky, jenže mu straší ve věži. V duchu proklela své štěstí.

        Potřebuje jinou strategii – potřebuje, aby začal spolupracovat. Něco ji napadlo. Popošla k němu blíž a dřepla si.

        "Spiku," oslovila ho a čekala.

        Neodpověděl.

        "Spiku, potřebuji tvou pomoc."

        Spikova hlava se zvedla. Podíval se na ni, skoro s nadějí, a pak zvedl ramena a odvrátil zrak. "Pomoci dívce. Ano, to mohu."

        "Dobře, Spiku. Výborně." Vztáhla k němu ruku. "Pojď se mnou a já ti ukážu, jak můžeš pomoci."

        Spike ucukl rukama dozadu, když uviděl, že se k němu blíží. "Nedotýkat se. Nedotýkat se." Vrtěl hlavou a schoval si ruce za záda.

        "Dobře." Buffy vstala a ustoupila. "Pojď za mnou." Pomalu se otočila a vykročila směrem k východu. Šramot jí napověděl, že vstal. Nastražila uši, jeho tichounké kroky ji poslušně následovaly.

        Mlčky kráčeli ze školy k jejímu domu. Byl tichý jako myška, Buffy se musela několikrát podívat za sebe, aby se ujistila, že za ní pořád jde. Když si všimla, že Spike zůstává příliš pozadu, hodila přes rameno: "Musíme si pospíšit." To ho zřejmě vybudilo. Dohnal ji a šel skoro vedle ní. Hádám, že to je pokrok, blesklo jí hlavou.

        Když dorazili domů, Buffy vyběhla nahoru a odemkla dveře. Spike stál u paty schodů. Ramena svěšená, nedíval se jí do očí. Vypadal, jako by čekal, že se každou chvíli semele něco strašného.

        "Spiku, musíš jít dovnitř." Podržela dveře otevřené dokořán.

        Zpozorněl, když vyslovila jeho jméno, ale k domu nešel. Buffy si povzdechla. Přece už uvnitř jednou byl, odkdy se vrátil. Proč teď tak váhá? "Spiku, hodláš mi pomoci nebo stát venku na zápraží, dokud nevyjde slunce?"

        Spike sklopil hlavu a šoural se vpřed. Buffy vešla a stoupla si stranou, dál ode dveří. Vstoupil a schlíple se opřel o zeď. Nevzhlédl od země. "Co chceš, abych udělal?"

        Buffy Spika pozorovala. Upřeně si hleděl na nohy. Tahle bytost byla tak nepodobná tomu arogantnímu fešákovi, jak ho celá léta znávala. Dokonce, i když byl na dně – to jak tehdy přijel do Sunnydale opilý a celý ubrečený, lkající nad zrádnou Drusillou – pořád kolem sebe šířil atmosféru sebedůvěry, nebo přinejmenším odhodlání. Těžko uvěřit, že muž stojící před ní, je tatáž osoba.

        "V Sunnydale povstává nějaké velké zlo. Potřebuji, abys chránil Dawn." Doufala, že ji nezasype otázkami na téma, jak to má asi tak zvládnout, když Dawn je celý den ve škole a on uvízlý tady v domě. Jestli se jí podaří prostě ho držet dál od Brány pekla, možná se začne dávat dohromady a věci se pohnou k lepšímu.

        Přikývnul, ale neřekl ani popel. Aspoň, že už neblábolil.

        "Ustlala jsem ti ve sklepě a v lednici máš krev. Pojď." Přešla do kuchyně a vytáhla pytlík krve a hrníček, přitom ho pořád koutkem oka pozorovala, jestli půjde za ní.

        Když byla krev patřičně ohřátá a Spike seděl na židli v kuchyni, Buffy před něho hrnek postavila, ale on se ho ani netknul.

        "Spiku, musíš zesílit. Dawn potřebuje tvou pomoc. Já potřebuju tvou pomoc."

        Kývnul a poslušně zvedl hrneček. Vypil ho na ex a položil zpátky na stůl. Buffy uvažovala, jak dlouho vydrží hrát tuhle zvláštní hru, a Spike na její pokyny reagovat. S trochou dobré vůle by to mohlo fungovat, dokud se to s ním neobrátí k lepšímu. Ohřála druhý šálek a on ho vypil. Hned vypadal trochu lépe, kůže se zdála míň šedá a z očí se vytrácel tupý pohled. Ještě neměly svou starou jiskru, ale rozhodně vypadal méně mrtvý.

        "Chtěl by ses teď zabydlet?" Hrnek dala do dřezu a pak ho odvedla z kuchyně do sklepa.

        Buffy stiskla vypínač, světlo se rozsvítilo, a ona se vydala dolů po schodech. "Lůžko máš tady a z těchhle polic jsme ti vyrobily knihovničku."

        Spike se přesunul od schodů na protější stranu místnosti a pečlivě knihy zkoumal. Zmateně se na Buffy podíval.

        "Ano, jsou to tvé knihy, Spiku," zodpověděla otázku, než ji stihl položit. "Dawn a já jsme je přinesly od Clema. Došlo nám, že je budeš asi chtít, až se vrátíš."

        Spike kývnul. Vzal jednu z police a listoval v ní.

        Buffy otevřela krabici položenou na kraji improvizované knihovny. "Vím, žes psával, tak jsme ti nachystaly pár věcí. Papíry, pera, tužky a nějaké bloky. Nebyly jsme si jisté, co budeš chtít."

        "Děkuji," hlesl, stěží zašeptal.

        "Ok, Dawn se vrátí od Janice domů zhruba za půl hodiny. Můžeš do té doby zůstat tady dole nebo se jít dívat na telku. No, kde co je myslím víš. V lednici je krve habaděj. Kdyby zavítala nevítaná návštěva, zbraně jsou v truhle v hale."

        Neřekl nic, jen kývnul.

        "Budu v Magic Boxu, Scoobies tam mají potlach, a pak musím na hlídku. Postarej se, aby si Dawn udělala úlohy, nic hnusného ji nesežralo, a zalehla do hajan, než se vrátím. Ok?"

        Spike zase přikývnul.

        Buffy si povzdechla a vydala se nahoru. Možná ty domácí úkoly byly už moc, přehnala jsem to? Ale Spike nevypadal, že by ho to zarazilo, ať už tak, či onak. Přinejmenším souhlasil zůstat, což je bez diskuze pokrok.

        Pokrok – tok jejích myšlenek se na moment zastavil, ale hned zas nevesele plynul dál. Pokrok, to znamená směr, nějaký cíl, ale Buffy neměla tušení, kam tohle povede. Spike má duši. Podrobnosti sice neznala, ale naznačil, že ji má kvůli ní – a kvůli duši zešílel. Prostě další příkoří, které mu – ona sama – způsobila. Takže, ona sama, tohle musí dát zase nějak do pořádku.

        Věděla, že momentálně jaksi uvízla na mrtvém bodě. Čeká na perfektní moment, aby si s ním promluvila – na moment, který možná nikdy nepřijde, zůstane-li bláznivý. Tu noc v kostele byla v šoku. Spikova novina, jeho duše, ji přímo omráčila. Nezastavila ho, když se přivinul ke kříži. Stála jako solný sloup, přihlížela, jak z jeho těla stoupá kouř, a až na poslední chvíli – skoro příliš pozdě – se vrhla vpřed a odtáhla ho od svatého symbolu.

        Jeho tělu zabralo pěkných pár dní zahojit spálené maso. Péče o Spika se ujal Clem poté, co ho Buffy napůl dovlekla, napůl přinesla do jeho staré hrobky. Když se tam pak zase jednou vrátila Spika zkontrolovat, Clem jí pověděl, že odešel zpátky do školy. Vyjde prý ze sklepa kdykoli bude potřebovat jeho pomoc, ale zbytek času seděl sám ve tmě, vykládal si s hlasy ve své hlavě.

        Tehdy ji napadlo, jak ho dostat ze sklepa nastálo a někam do bezpečí, kde by si mohl pročistit hlavu, zase se stát sám sebou. Dawn a Buffy ho během posledních pár měsíců nesčetněkrát probíraly. Dawn nějakou chvíli trvalo oddělit své vlastní pocity ke Spikovi od oddanosti k sestře. Spikův odjezd svým způsobem ranil i ji, a cítila povinnost ho nenávidět, kvůli Buffy. Něco z toho pořád přetrvávalo.

        Když jí Buffy vylíčila svůj plán, Dawn byla nejprve ostře proti. Jenže poté, co ji Buffy doslova, i v přeneseném smyslu, usadila svou veskrze upřímnou zpovědí, pravdivým popisem vztahu, který se Spikem měla, změkla. Buffy ji sice ušetřila jistých odporných detailů, přesto jí pověděla dost, aby Dawn pochopila, proč Spike musel odjet. Jejich vztah se změnil, skoro něžné přátelství přerostlo, spíš degradovalo, v cosi hrozné, hrubé, sprosté. Být normální pár, Buffy nepochybovala, že by zasloužila posedět si za mřížemi za to bití, kterým se Spikovi odvděčila. A Spike… inu, ani on nebyl žádný andílek. Tenhle jejich vztah je ubíjel oba.

        Dawn byla přinejmenším šokována. Obrázek toho vztahu, a chování její sestry ke Spikovi, jak ho Buffy slovně vymalovala, nebyl pěkný. Spíš odporný a brutální, ale Buffy dobře věděla, proč to dělá. Dawn musela pochopit, co nakonec pochopila ona sama. Chyby byly na obou stranách, a že jich nebylo málo. Víc než dost, nešlo je jen tak přejít. A teď, když má Spike duši, musí mu pomoci úplně stejně, jako to dělaly pokaždé, když se dostal do maléru někdo z jejich přátel.

        Přes léto si Buffy uvědomila a připustila ještě pár dalších věcí, ale nebyla přesvědčená, že zbytek party je na taková odhalení připraven. Dokonce si ani nebyla jistá, že je na ně připraven Spike.

        Buffy dorazila na místo, které bývávalo Magic Boxem. Teď už zde byla jen jakási jejich klubovna a pro ni tělocvična. Opravy postupovaly pomalu. Položila ruku na kliku a zhluboka se nadechla, než vstoupila. Bylo jí naprosto jasné, že se její plán nesetká s bezvýhradnou podporou. Mírně řečeno. Počítala se Xanderem, ten se určitě stane hlavou hnutí odporu. Možná by měla počkat a nejprve zjistit, jestli Spike u ní doma vůbec zůstane, než jim to poví? Jestli ho tam neudrží, nemá smysl se namáhat nějakým velkým handrkováním.

        Sice věděla, že si jen zdůvodňuje svou zbabělost, a že budou později pěkně naštvaní, ale zrovna teď neměla sílu na další velkou hádku s nimi. Zítra se vrátí Giles. Možná by mohla dát na jeho radu? Potřásla hlavou, aby z ní vyhnala tyhle myšlenky, a vkročila do obchodu.

        Příštího dne odpoledne Xander zavezl Buffy a Dawn na letiště, aby vyzvedli Gilese a Willow. Giles doprovodil Willow zpátky, aby Buffy pomohli zachránit svět, zase. Okolnosti sice momentálně pro Gilesův návrat nejsou zrovna nejideálnější, ale je zpátky a Buffy cítila, jak se z jejích ramenou zvedá ohromná tíha. Už Gilese nepotřebovala. Během měsíců, kdy byl pryč, se postarala o sebe i Dawn, přijímala rozhodnutí, a podařilo se jí uvést do rovnováhy svůj normální život a povinnosti přemožitelky. Ale všechno je jaksi správnější, když je tady Giles.

        První noc byl příliš unaven, aby se na něco vyptával, nebo si vůbec povšimnul Spikovy přítomnosti v domě. Giles bude bydlet s Buffy a Dawn, pár týdnů nebo než si najde nový byt. Buffy mu nabídla mámin pokoj, ale on dal přednost spaní na gauči, aspoň pro první noc.

        Giles se probudil, když Buffy a Dawn sešly dolů na snídani. Připojil se k nim v kuchyni, na misku cereálií.

        "Omlouvám se, že nemáme ke snídani nic jiného. Stavím se v potravinách cestou domů a koupím nějaká vejce a tak," slibovala Buffy.

        "Cereálie jsou v pohodě. Jsem si jist, že mé tělo netuší, zda to má být snídaně nebo večeře," usmál se na Buffy, která vyndávala z lednice mléko. Přes krabici s mlékem zahlédl záblesk červeně, těsně předtím, než Buffy zavřela dveře. Co dělá v domě krev?

        Přemílal si to v hlavě, zatímco Buffy nalévala mléko do misek. Když je pak zase vracela zpátky, naskytl se mu pohled z lepšího úhlu. Rozhodně to jsou sáčky s krví. "Buffy, čí návštěvu čekáš?"

        Buffy se na něj tázavě podívala, hlavu malinko na stranu, nechápala jeho otázku. "Vaši, čekaly jsme vás, Gilesi."

        "Ano, ale já na krev moc nejsem." Výmluvně ukázal na lednici.

        "Aha. Jo," zamumlala Buffy.

        Dawn měla oči jako tenisáky, když přejížděla pohledem z Buffy na Gilese.

        Buffy se zhluboka nadechla a bleskově ze sebe vysypala: "Spike je zpátky. Odjel do Afriky a místo suvenýrů si přivezl duši, ale ona ho přivádí k šílenství, a vegetoval ve školním sklepě, ale to je prakticky nad jícnem Brány pekla, takže bydlí v našem sklepě, dokud se nebude cítit lépe." Zmlkla, aby srovnala kyslíkový deficit, a nervózně pohlédla na Gilese.

        Giles měl oči vykulené, tak tak, že mu nevypadly z důlků. Chvíli věnoval tomu, aby opatrně odložil lžíci do své misky, přičemž ji sledoval pozorným pohledem. "Chápu," zalhal. Za okamžik vzhlédnul na Buffy. "Nejsem si jist, že jsem slyšel správně. Řekla's že má duši?"

        Buffy přikývla.

        "Chápu," další lež jako věž. Giles na ni hleděl prázdným pohledem, který ji znervózňoval. Nakonec zamrkal a jakoby ji teprve až teď opravdu viděl. "Myslím, že bychom to měli pořádně probrat, až se dnes večer vrátíš domů."

        Hned nato zadrnčel zvonek u dveří. "Xander," usoudila Dawn se zatajeným dechem. "Jemu nic říct nesmíte, chytne ho rapl!" zapřísahala Gilese.

        "Žádný strach." Giles se natáhl, jemně ji poplácal po ruce a chabě se usmál. "Dokonce, i kdybych chtěl, nemám nejmenší tušení, co mu říci."

        Dawn se zjevně ulevilo. Popadla batůžek a zamířila ke dveřím. Xander ještě Gilesovi zamával a byli fuč.

        V domě se rozhostilo ticho a Giles zůstal sedět v kuchyni sám, jen se svými myšlenkami. Je to jako obvykle, odkdy tento úkol, tuto přemožitelku, vyfasoval. Jeho svěřenkyně zase udělala něco nečekaného. Buffy je zdá se magnet na věci veskrze nečekané. Už druhý upír s duší je jen poslední položkou dlouhého seznamu nemožností, které má na triku, nebo na ně aspoň narazila.

        Bezmyšlenkovitě dojedl cereálie, ani nevěděl, co dělá, dokud nedonesl k ústům prázdnou lžičku. Chvíli na ni koukal, celý popletený, dumal, jak se to tak semlelo. Raději se přesunul ke dřezu. Zrovna umýval misku, když do kuchyně vešel Spike a otevřel ledničku.       

        Spike nevypadal, že by Gilesovu přítomnost vůbec zaregistroval, jen sundal z poličky hrnek, naplnil ho krví a strčil do mikrovlnky.

        "Buffy mi říkala, žes měl rušné léto," začal pěkně pijánko Giles.

        Spike pokračoval v zírání na zvolna se otáčející hrneček.

        "Spiku," oslovil ho Giles, teď už zostra, snažil se získat si jeho pozornost. Když upír přesto pořád neodpovídal, Giles k němu popošel a položil ruku na jeho rameno. "Spiku…"

        Spike nadskočil, jako by se ho dotknul přinejmenším rozžhaveným pohrabáčem, a připlácl se na zeď. "Nejsi skutečný. Nejsi skutečný. Jen se mě snažíš zase podvést. Rupert odletěl za moře. Je ve veselé staré Anglii, i s čarodějkou."

        "Byl jsem v Anglii, s Willow, ale včera jsem přiletěl domů. Stěhuji se zpátky do Sunnydale." Sledoval, jak Spike zvedá hlavu a zdálo se, že hledí skrz něj, jako by byl průsvitný.

        "Ona tě potřebovala. Potřebovala tě a tys ji opustil, jako všichni ostatní. Říkal jsem, že se to stane." Spike odvrátil zrak a Giles si už nebyl jist, jestli mluví ještě s ním nebo s někým, koho vidí jen on sám. "Ubohá malá holčička, tak silná a přece tak slabá, neudrží si chlapa. Srazí ji to na kolena. Pár dalších zklamání a bude mi plakat na rameni, poslouchat má slova…"

        Obrátil se zpátky na Gilese. "A měl jsem pravdu. Opustil jsi ji a ona skončila u mne. Ale já jsem příšera… Řekla, že ji to zabíjí." Spike se napůl dopotácel, napůl padl na Gilese, vzlykal: "Je to tvoje vina, stejně jako moje. Měl's zůstat. Já bych pak nemusel odejít… slíbil jsem, že ne… ale bylo toho na mě moc… nemohl jsem zůstat, už ne…"

        Gilesovi se povedlo sloupnout ze sebe rozrušeného upíra a dostat ho na židli. Postavil před něho krev a přikázal mu ji vypít, ale Spike ho nebral na vědomí. Giles situaci chvíli zvažoval, nebyl si zcela jist, jak zacházet s bláznivým upírem, který má navrch duši.

        "Spiku, proč jsi tady?"

        "Slíbil jsem Buffy, že ochráním Dawn." Tentokrát slova zazněla jasně a jeho oči na moment zaostřily.

        "Buffy ti koupila krev. Chce, abys jedl a zase byl v pořádku." Giles doufal, že logika věci nebude na Spika v jeho současném stavu příliš složitá. Odpovědí mu bylo, že Spike zvedl šálek a vyprázdnil ho.

        "Proč ses vrátil, pozorovateli?"

        Spikova otázka Gilese překvapila. Nejen proto, že byla nečekaná, ale i proto, že byla smysluplná, na rozdíl od jeho předchozího fantazírování.

        "Něco velké zde povstává. Přijeli jsme přiložit ruku k dílu."

        Spike kývnul. Odpověď ho zřejmě uspokojila. Vstal ze židle a loudal se do obývacího pokoje. Giles ho našel sedět na pohovce, ovladač v ruce, brouzdal televizními kanály. Teď se zdál klidný. Giles kolem něj prošel do jídelny a začal na velký stůl vyskládávat knihy, které si přivezl s sebou.

        Gilese ze čtení vyrušily přední dveře, které se rozletěly dokořán, a najednou dům zaplavily zvuky. Vzhlédl od knih a písemností rozložených po stole a došlo mu, že je pozdní odpoledne.

        Dawn hodila na konferenční stolek svůj bágl, a spolu s Buffy zamířila do kuchyně. Prošly kolem Spika stočeného na konci pohovky, zažraného do televize, zcela pohlceného dějem jakési limonády.

        Xander si všiml Gilese a zavolal na něj od vchodu:        "Haló, pane G, jak jde bádání?"

        Giles odevzdaně zaklapl knihu, teď už je bez šance na něco se soustředit, a vzhlédnul. "Vyloučil jsem spoustu věcí… bytostí, o nichž jsem uvažoval jako o možných podezřelých. Ale zatím jsem nenalezl žádné solidní vodítko, co by to asi tak mohlo být." Vstal a protáhl se. Sundal brýle a začal si mnout kořen nosu. "A co ty, jak se vede?"

        "Škola vypadá dobře. Je skoro hotová a připravená umožnit nám znovu prožít naše oblíbené noční můry, na pekelné střední. Buffy už si dokonce trochu vzrušeníčka užila. Někdo nakukal několika duchům, aby na ni zaútočili."

        Giles obešel stůl a vydal se k obýváku. "Hérakleitos sice praví, nevstoupíš dvakrát do téže řeky, nicméně je mi útěchou, že v Sunnydale se nikdy nic podstatné nezmění."

        Xander se zasmál a zavrtěl hlavou.

        "Potřebuji čaj. Měl bys také zájem?" Giles minul Xandera a směřoval ke kuchyni.

        "Čaj? Jémine, díky, ale myslím, že si dám něco jiného. Ale běžte napřed a vychutnejte si své thé." Xander šel za ním, ale sotva vešel do pokoje, všiml si puštěné televize. Strnul. "Co on tady dělá?" zavřískal do kuchyně.

        Spike upustil dálkový ovladač a stulil se do klubíčka, to už Xander rázoval vpřed.

        Buffy vyrazila z kuchyně. Spike byl tak potichounku, usazený v koutku pohovky, že si ani neuvědomila, že tam je.

        "Sem nepatříš, Spiku. Najdi nějakou deku a mazej, hni tím nemrtvým zadkem, ať už seš odtud!" ječel Xander.

        Spike neodporoval, ničím na pokračující slovní útok nezareagoval.

        Zato Xander se toho zjevně chystal říct ještě víc, když ho Buffy chytila za paži a protočila tváří k sobě. "Xandere, tohle je můj dům. Můj. Já rozhoduji, kdo je tady vítán."

        Xander na ni nevěřícně zíral. Spike využil příležitost a uprchl z gauče do sklepa.

        Pustila Xanderovu paži. "Spike bydlí ve sklepě, dokud se nebude cítit lépe. Pomáhá mi dávat pozor na Dawn pro případ, že by si na ni vyšláplo to nové velké zlo." To poslední ji napadlo právě teď a pěkně se jí to hodilo do karet.

        Xander couvnul a snažil se uspořádat myšlenky. "Ok, kde začít s výčtem důvodů, proč je tohle špatné. Co takhle: tohle není sklep a rovnou přejít k – proč?"

        "Pojď se mnou." Buffy ho zase popadla za ruku a táhla do kuchyně. Xander se nadechl a otevřel pusu, ale Buffy zvedla ruku, aby ho zarazila. "Ne. Prostě mlč, Xandere. Dej tomu čas a mysli, než řekneš něco, čeho bys pak litoval."

        Xander se ze všech sil snažil ovládnout. "Ok, myslím. Nepomáhá to, ale myslím." Potřásal hlavou, výsměšně předstíraje zmatek. "Proč to jenom nepomáhá? Aha, to bude ono, protože on je *upír*. Bývaly doby, kdy jsme měli ve zvyku je zabíjet."

        Buffy se zhluboka nadechla a snažila se nepředstavovat si, jak stiskne Xanderův krček, zvolna ho škrtí, jemu lezou oči z důlků, chroptí, ale nežvaní… Dost, důrazně zatřepala hlavou. "Ani ty ses neobrátil zády k Willow, když se pokoušela zničit každou lidskou bytost na této planetě. To máš prašť jako uhoď."

        Xanderovy oči se zúžily. Jeho hlas zněl chladně a krutě. "Willow se mne nepokusila znásilnit."

        Buffy praštila rukama do pultu linky, všichni zůstali jako opaření. Narušila Xanderův osobní prostor, stanula před ním, skoro nos na nos. "Xandere, už – nikdy – tohle – neříkej – já – si – to – nepřeju – jasné? Nemáš ponětí, co se mezi námi odehrálo a nemáš právo nás soudit."

        Xander frustrovaně zalomil rukama. "Viděl jsem ty modřiny, Buffy."

        "Pamatuješ se na modřiny, oko jako karfiól a krvavé podlitiny, které měl on, na mém narozeninovém večírku?"

        Xander se usmál, příjemně vzrušen tou vzpomínkou: "Jo, vypadal, jako by rozdráždil nějakého démona a ten ho použil místo boxovacího pytle."

        "Nebyl to démon. A nerozdráždil mě. Snažil se mne chránit, když mě trio těch idiotů donutilo si myslet, že jsem zabila Katrinu. Pokoušel se mi zabránit jít se udat a já se mu takhle poděkovala." Buffy se odvrátila, když na tváři Xandera spatřila výraz šoku a čirého zděšení.

        Giles mlčky naslouchal, přitom si u dřezu napouštěl vodu do konvice. Voda už přetékala přes okraj do výlevky, ale on si toho nevšiml. Konečně konvici postavil a vodu zastavil. Beze slova se posadil vedle Dawn, k jídelnímu pultu. Byla zaujatá, ale nevypadala překvapeně, na rozdíl od obou mužů.

        Buffy začala zase tiše povídat. "Co udělal Spike, bylo špatné. Já to vím." Vzhlédla a střetla se s očima Xandera. "Ale nebylo to nic, co bych už neudělala já jemu, a hůř. Xandere, já ho zneužívala, a když už to nedokázal dál snášet, prostě ztratil nervy a vybuchl. A pak se cítil tak hrozně, že opustil město." Buffy u něj žebrala o porozumění. "Má teď duši, a ta ho zabíjí."

        Xander ji nechal mluvit. Kousnul se do jazyka a tiše poslouchal. Když se dostala k části o duši, zavrtěl hlavou. Hněv na jeho tváři nahradila starost. Položil jí ruku na rameno. "Buffy, pro tohle existuje termín, říká se tomu Stockholmský syndrom. Jako když rukojmí začne sympatizovat se svými únosci."

        "Ok, tak vysvětli, proč jsme všichni pořád přátelé? Willow se nás pokusila zabít. A co Anya? Kolik lidí zabila? Co já, když jsem se snažila do jednoho vás pozabíjet? A když už jsme u toho, tak mi taky vysvětli, čím se od toho liší lidé umírající proto, žes vyvolal démona písní a tanců?"

        Xander na ni zíral s otevřenou pusou. "To byla nehoda. Co udělal Spike, bylo úmyslné."

        Buffy se od něj odstrčila a zle si ho změřila. "A co hyeny?" vynesla svůj poslední trumf a vyndala z kredence hrneček. Vydala se k ledničce, ale zastavila se, když Xander začal zase řečnit.

        Xander, bledý jako stěna, se rozhlédl po ostatních. "Gilesi, řekněte jí něco. Vysvětlete to."

        Giles si povzdechl a podíval se na ty dva. Xander vypadal, že si je zcela jist, že s ním bude zajedno. Buffy se na druhou stranu vypadat sebejistě jen pokoušela, ale on dobře viděl, jak je vyplašená, že s ní souhlasit nebude. Trochu toho o vztahu Buffy a Spika věděl. Minimálně tolik, aby mu bylo jasné, že jeho složitost překračovala všechny meze. "Xandere, Buffy je dospělá a schopná činit vlastní rozhodnutí."

        Xanderova pusa se zase pootevřela a moment vypadal jako ryba na suchu. "To nemůžete myslet vážně!"

        Než Giles stihl odpovědět, skočila mu do řeči Buffy. "Xandere, já to myslím naprosto vážně. Odjakživa jsme pomáhali každému, kdo se chtěl změnit, jako Willow, Anya a Angel, ale ty mne neposloucháš, tak mi dovol, abych byla názorná."

        Popadla pytlík krve a nůž a hodila je na linku vedle hrnku. "Upíři potřebují krev k životu a taky jim pomáhá se uzdravit. Čím víc krve, tím rychleji se hojí. A lidská krev, jako tahle, je pro ně to nejlepší." Další zatavený sáček hodila Xanderovi. "Ale existuje jedna věc, která je lepší."

        Zvedla nůž a než se kdokoli stačil pohnout, rozřízla si předloktí a podržela je nad hrnečkem. Její krev do něj crčela děsivým tempem.

        Giles vstal a zíral na ni, ale neudělal nic, aby zasáhl. Xander zase jen otevíral a zavíral tlamičku, jako kapr v síti. Dawn byla sice klidnější, než ti dva, ale rozrušená byla jakbysmet.

        Buffy se ohlédla na Xandera. "Takhle – vážně to myslím."

        Hrnek začínal být plný a pramének krve se zpomalil jen o fous. Buffy na něj koukala a dumala, jestli to vážně byl tak skvělý nápad. "Dawn, podala bys mi další šálek? A Xandere, jestli opravdu chceš pomoct, proč nezajdeš pro lékárničku?"

        Xander na ni chvíli civěl, pak její slova prokraulovala jeho mozkovými závity, došlo mu, co po něm chce, a vyrazil ven z kuchyně.

        Dawn jí dala druhý hrníček. Buffy nad něj přesunula ruku, když se první naplnil.

        Giles popošel blíž a pozoroval Buffy, jak stojí a se stoickým klidem sleduje krev, prýštící z její paže. "Zpomaluje se to?"

        Zvedla ruku o pár palců. "Ano, tenhle se plní mnohem pomaleji." Zahanbeně obrátila oči k Gilesovi. "Hádám, že tohle nebyl nejlepší plán, co jsem kdy vymyslela. Lépe řečeno, možná by bylo dobré plánovat."

        Giles se na ni usmál. "Jsi od přírody zbrklá, a v trpělivosti jsi nikdy nevynikala." Vztáhl ruku a položil jí dlaň na rameno, aby ji ukonejšil. "Přesto přese všechno, jsou tvé instinkty obvykle správné."

        "Vy se na mě nezlobíte?" zašeptala.

        "Oh, Buffy." Přitáhl si ji blíž a objal natolik, nakolik mohl, aniž jí rozkolísal paži. "Mám starost, ale ty děláš, o čem jsi přesvědčená, že je správné. Jak bych se na tebe mohl zlobit?"

        Buffy přikývla.

        Xander se vrátil. Postavil lékárničku na stůl a neohrabaně ji otevřel. "Aha, co teď a co potom? Máme tady gázu, leukoplast… náplasti?"

        Buffy zvedla ruku, krev se zpomalila a rána už se začínala zatahovat. Xander jí podal čtvereček gázy a ona si ji přitiskla na říznutí. Asi za minutu jí Giles pomohl je obvázat. "Jako nová," zazpívala a vnutila do hlasu lehký tón. "Díky, pánové."

        Giles si odkašlal. "Buffy, prve jsem měl trochu problém donutit Spika jíst."

        Buffy na něj kývla, ještě než vzala hrnečky a zamířila dolů.

        "Spiku," zavolala Buffy po cestě ze schodů. Nechtěla ho polekat. Potřebovala ho mít tak příčetného, jak jen to šlo, aby tohle mělo šanci zafungovat.

        Našla ho schouleného na lehátku, tváří ke zdi. Šálky postavila na pračku a šla za ním. "Spiku, potřebuji s tebou mluvit."

        "Neměl bych tady být," mumlal.

        "Spiku, prosím, posaď se. Takhle s tebou mluvit nemůžu." Jeho komentář ignorovala. V tomhle stavu s ním nemělo smysl debatovat.

        Pomalu se překulil a posadil, nohama došlápnul na zem.

        "To je mnohem lepší," pochválila ho a usmála se na něj. "Ty přece víš, že potřebuji tvou pomoc při ochraně Dawn, viď?"

        Spike přikývnul.

        "Potřebuji, abys byl silný. Dost silný, abys ochránil Dawn. Chápeš?" Jednoduché věty a jednoduché pojmy, řekla si v duchu. V jednoduchosti je síla.

        Zase přikývl.

        "Ok, takže," pokračovala Buffy, podávajíc mu hrníček, "potřebuji, abys tohle vypil, všechno, až do dna. Budeš pak silný, takže mi budeš moci pomoci."

        Spike si bez řečí hrneček vzal a začal upíjet.

        Buffy se povzbudivě usmála, aby mu dodala odvahu. Tohle zabere. Musí.

        Zčistajasna pít přestal a vzhlédnul k ní. Přistrčil jí hrnek. "To není správné. Tohle není pro mne. Není to správné!"

        Buffy vycouvala těsně mimo dosah a šálek odmítla. "Jestli to necháš přijít nazmar, budu moc nešťastná, Spiku. Dawn bude nešťastná. Musíš jí pomoci." Buffy trošku hryzalo svědomí, že s ním takhle manipuluje, ale okřikla je, že je to jenom pro jeho dobro.

        Spike zaváhal. Přejížděl pohledem od hrnku k její paži a zase nazpátek.

        "Pospěš si, Spiku. Není moc času. Dawn se každou chvíli může dostat do nebezpečí."

        Spike zvedl hrnek a dopil zbytek krve. Buffy mu hned šoupla druhý dřív, než měl šanci si to promyslet a možná rozmyslet. S úlevou si oddechla, když všechno zkonzumoval až do dna.

        "Takhle je to mnohem lepší. Děkuji ti, Spiku."

        Spikova hlava se zvedla, když ji uslyšel. Jeho oči se projasnily a zdálo se, že ji od svého návratu vidí poprvé. Naklonil hlavu tím zvláštním, všetečným způsobem, na který si dobře pamatovala. "Přemožitelko?" Pomalu vstal. "Kde to jsem?" Když Buffy neodpověděla, moment se okolo sebe rozhlížel. "Přemožitelko, proč jsem ve tvém sklepě?"

        "Žil's ve sklepě nové střední školy. Dohánělo tě to tam… ještě víc k šílenství. Přivedla jsem tě sem, abys byl v bezpečí, zatímco ses dával do kupy." Byla nadšená, jak srozumitelně mluví, že se mu hlava zřejmě pročistila, a také byla trochu nervózní.

        Obcházel místností, jako by něco hledal. "Odevšad bylo slyšet hlasy, spoustu hlasů, hrozně hlasitých. Nyní je… ticho." Obrátil se zpátky na ni a zrušil mezeru, která je dělila. "Jak jsi je přinutila zmlknout?"

        Buffy na něho koukala, celá zmatená. "Ty si nevzpomínáš? Na co posledního si pamatuješ?"

        Spike si bezmocně vjel rukama do vlasů. "Nejsem si jist." Pak si povzdechl a zhluboka se nadechl. Najednou jeho zrak přistál na prázdných hrníčcích. Jeden zvedl a očichal – krev přemožitelky. Pohlédl zase na její paži. Úplně viděla, jak mu to v hlavě šrotuje, jak si skládá jedno k druhému. "Tys mě krmila? Myslel jsem, že je to jen další halucinace – možná ještě trvá. Všechno je tak pomíchané. Nedokážu poznat, co je skutečné."

        Těžce dosedl na lůžko, ztracen v myšlenkách. Buffy dostala strach, že tím je s jeho jasnou chvilkou ámen, ale za moment zase vzhlédl. Jeho oči zkoumaly ty její s nadějí, že v nich najdou nějakou odpověď. Nakonec se zeptal: "Proč?"

        Buffy tuhle otázku čekala, a přesto na ni neměla žádnou odpověď. "Nevím to úplně přesně. Dílem proto, že jsem se cítila zodpovědná za to, co se ti stalo."

        Spike si odfrkl a odvrátil se. Nestál o soucit ani o pocit viny.

        Vztáhla ruku a jemně ho vzala za paži, přetočila tak, aby stál čelem k ní. "Řekla jsem, že dílem. Jsi zpátky a máme šanci začít znovu. Všechno smazat. Hodně jsem o tomhle přemýšlela, a ať už se stane cokoli, tentokrát chci všechno dělat, jak se patří. Což začíná úplnou upřímností."

        Spike zvedl obočí. Rozhodl se hrát s sebou. "Budiž, a co dál?"

        "Hunh?"

        "Říkala's dílem. Co je ten zbytek?"

        "Aha, správně. Well, hodně jsem přes léto přemýšlela. Nedostala jsem se k tomu ti o tom povědět, protožes mě překvapil, a pak jsi byl úplně bláznivý a žvatlal sis sám pro sebe." Uhnula pohledem a v duchu se vypeskovala, že kolem toho chodí, jako okolo horké kaše. Zhluboka se nadechla a podívala se zpátky na něj, střetla se s jeho zrakem. "Postrádala jsem tě. Nejsem si úplně jistá, co přesně to znamená, ale chci, aby ses dal do pořádku, abych to mohla zjistit." Pod tíhou jeho pohledu zaváhala. "Došlo mi, že minimálně to, dlužím nám oběma."

        Spike si to promílal v hlavě, zatímco ona se otočila a začala zuřivě prohrabávat nějakou krabici. Spike právě začínal uvažovat, jestli není šílenství nakažlivé, když vítězoslavně vykřikla: "Hele!" Cosi z krabice vytáhla a triumfálně zvedla do výšky. Spike udělal krok vzad. "Nekouše to," hubovala ho. "No tak."

        Podržela mu jeho kožeňák za zády a on do něj vklouznul. Zavrtěl se, zakroužil rameny, aby se na něm jeho druhá kůže správně usadila, a upravil si límec. "Myslel jsem si, žes ho spálila," přiznal tiše.

        "Nemohu tvrdit, že mne to nenapadlo. Byla jsem vážně naštvaná, poté cos odjel. Nejen kvůli té naší hádce a rvačce, ale protože ses vypařil a já potřebovala tvou pomoc."

        Spike vypadal zmateně. Tohle neznělo jako ta přemožitelka, kterou znal, se kterou bojoval, a kterou miloval celá ta léta. Ta by mu touhle dobou zlomila nos nebo ho aspoň párkrát urazila.

        Jako by mu četla myšlenky, řekla: "Nemíním tě praštit, Spiku. Tohle léto jsem měla spoustu času na přemýšlení a možná, že jsem dokonce trochu dospěla. Dokonce, i kdybychom měli být jen přáteli a spolupracovníky, jaks to pojmenoval ty, musí existovat nějaké základy vzájemné důvěry a respektu." Buffy při řeči capala okolo, a když říkala to poslední, šermovala rukama, aby zdůraznila, o co jí jde. Trochu to znělo, jako kdyby recitovala vybrané úryvky ze svých učebnic psychologie, ale přinejmenším to ze sebe dostala.

        Spike ji chytil za paži, když zrovna procházela kolem něj. "Nikdy nebudeme přátelé."

        Přikývla. Věděla, že je to pravda.

        "A jak přesně by se tahle důvěra a respekt měly projevit – mezi námi?" zeptal se.

        "Nevím." Zmlkla, aby se nad tím zamyslela. "Vím jenom, že se projevit musí, nebo se jednoho krásného dne navzájem zabijeme. Tohle jinak skončit nemůže."

        Měla pravdu a on to věděl. Uvědomil si, že se dokonce ani nepokusila zabavit mu svou ruku. Udělala příslovečný první krok, teď je to na něm. "Dobrá." Pustil její ruku a ustoupil. "Co bude dál?"

        "Nemám ponětí." Stáli a hleděli na sebe, dokud Buffy mlčení nepřerušila. "Jak se cítíš?"

        "Hodně jako dřív." Slastně se protáhl a užíval si pocity vyvolané krví přemožitelky, proudící mu tělem. "Teď, když hlasy zmlkly, myslím, že začínám cítit něco z té viny, nad kterou pořád hořekoval Angel. Ale cítím se setsakra líp, než jsem se cítil předtím, než jsi…"  Nachýlil hlavu a podíval se na ni, v očích takovou hloubku citů, že jí to bralo dech. "Děkuji. Nikdy bych tě o to sám nepožádal a nedoufám, že bych ti to kdy mohl splatit."

        "Pššš," brzdila ho, aby dál už nepokračoval. Poprvé za celé měsíce pocítila jakousi naději, že by věci mohly zapadnout do správných kolejí. Váhavě vztáhla ruku a čekala, co udělá. Spike se na ni chvíli díval, a pak popošel vpřed. Buffy si ho přitáhla do náruče. Chtěla ho obejmout a konejšit už od chvíle, kdy ho našla ve škole. Jako by chybějící kousek skládačky konečně zapadl na místo, kam patří.

        Hladila ho po zádech, jak tam tak spolu stáli. "Spiku, můžeme se pohnout vpřed, ale jedině, když minulost pohřbíme a už se k ní nebudeme vracet." Uvědomila si, že pláče, když ucítila, že jí utírá slzičky z líček.

        "To znělo hrozně moudře. Odkudpak to máš?" Usmíval se na ni, přitom jí osušoval zbytek slzí.

        "Giles mi to povídal. Už si nepamatuju při jaké příležitosti, ale nějak mi to utkvělo."

        Spike se zasmál a zase si ji přitáhl k sobě. Vtom ho uslyšela popotahovat a vzhlédla, překvapená, že vidí v jeho očích slzy.

        Spike odmítl být na rozpacích, s klidem gentlemana si je utíral a povídal: "Dojel jsem až do Afriky a zase zpět, získal jsem duši, nikdy by mě nenapadlo, že se mnou ještě někdy ztratíš slůvko, neřkuli mi dovolíš tě obejmout – myslím, že mám plné právo být trošku naměkko."

        "Jo, myslím, že jsme na tom oba stejně," posmrkla souhlasně.

        Dlouho jenom tak stáli, navzájem se utěšovali a bez okolků si to potěšení užívali. Tak začíná odpuštění.

        Nakonec Spike zaslechl kroky blížící se ke dveřím do sklepa. Pustil Buffy. "Tví přátelé nás přijdou zkontrolovat." Kývnul hlavou ke schodům. "Zrovna teď." Vztáhl ruku a shrnul jí vlasy dozadu, jeden neposlušný pramínek zastrčil za lasturku ouška. Pečlivě zkontroloval, že po výbuchu emocí nezbyly žádné viditelné stopy. Ona pro něj udělala to samé.

        Ve chvíli, kdy Xander a Giles otevřeli dveře, Buffy a Spike už byli v půli schodů. Buffy kolem nich prošla, jako by se nechumelilo, rovnou ke gauči. Spike se jí držel za patami, kožeňák za ním plápolal jedna radost. Efekt, jaký to mělo na Xandera a Gilese, přímo bil do očí. Spike je zpátky. Jeho chůze, jak se nesl, vše nasvědčovalo tomu, že je to zase starý zlý Spike, sakumprásk i se svou arogancí a sebejistotou. Když se obrátil a usadil vedle Buffy, přece jen jeden rozdíl uviděli. Jeho oči. Byly jaksi měkčí – přezíravost zmizela.

        "Tak se mi zdá, že se cítíš lépe," začal Giles.

        "Mnohem lépe, díky za optání, Ruperte."

        "Jsem si jist, že jsme všichni zajedno v názoru, že je to dobrá zpráva." Giles významně pohlédl na Xandera.

        "Jistě, jak je libo." Xander se kabonil jako škaredá středa.

        Giles se na něho zamračil. "Xandere, potřebuji od Spika nějaké informace. Proč nevezmeš Dawn do knihovny nebo na zmrzlinu?"

        Xander se nadechl, aby protestoval, ale jak Giles, tak Buffy, ho doslova sežehli zlým pohledem. Srazil podpatky. "Fajn! Dawn, popadni kabát. Půjdeme se najíst ven."

        Dawn se hrnula dolů ze schodů jako velká voda a vtom uviděla Spika na gauči. Zamířila rovnou k němu a sehnula se, aby mu viděla do očí. Zamávala mu rukou před obličejem.

        Spike ji za ni chytil. "Prcku, chutné soustečko, jako ty, by mělo být opatrnější – nemávat žádnému démonovi rukou přes ksichtem."      

        "Spajků!" zapištěla. "Spiku, ty seš zpátky!" Vrhla se na něho a mohutně ho objala. "Měla jsem takový strach," vzlykala. Pak ho pustila a pro změnu bouchla do ramene. "Taky ses mohl přijít rozloučit! Bylo mi strachy špatně."

        "Dawn," vložila se do toho Buffy. "Máme nové pravidlo. Nikdo nikoho nebije."

        "Aha, pardon," zamumlala omluvně Dawn. Pak se zase rozzářila. "To znamená, že jste si to už vyřešili?"

        Spike se podíval na Buffy, aby viděl, co ona na to. Buffy to trochu překvapilo, ale rychle se vzpamatovala. "Ano, rozhodli jsme se nechat minulost minulostí. Ještě pořád ale máme pár věcí na dořešení," varovně sestře pohrozila prstem, "tak se nenech unést."

        Dawn kývla a udělala pá pá. Vyřítila se z domu, převelice otráveného Xandera vlekla za sebou.

        Giles je pozoroval odcházet a pak vzal místo v obývacím pokoji. "Jestli se na to cítíš, rád bych ti položil pár otázek."

        Spike se k němu obrátil. "Do toho, ptejte se."

        "Buffy říkala, že jí připadalo, jako bys věděl, že něco přichází. Co přesně?"

        "Pohlcuje to zezdola," zarecitoval Spike. "Něco přichází. Něco velké a zlé. Všichni démoni o tom mluví."

        Giles na něj dál beze slova hleděl, bylo jasné, že čeká další informace.

        Spike zavrtěl hlavou. "To je všechno, co vím, pozorovateli. Nikdo nic víc neví."

        Giles o tom minutku dumal. "Má to něco společné s tím, že jsi dostal zpátky duši?"

        Spike zůstal jako omráčený, jako by ho Giles udeřil. "Tohle si teda myslíte? Možná si ten patetický démon vyrazil z kopýtka, něco provedl, a za to ho prokleli? Well, takhle se to tedy nestalo."

        "Jenže přesně takhle k duši přišel jediný další upír, co ji má." Giles si povzdechl, sundal brýle a začal si třít otlačený kořen nosu. "Proč mi o tom teda nepovykládáš?"

        Spike zavrtěl hlavou. "Nemyslím, že byste to doopravdy chtěl vědět, Ruperte."

        Buffy se ho pokusila uklidnit. "Já to chci vědět také. Potřebuji," slovo potřebuji zdůraznila, "se dozvědět, co se ti stalo, Spiku."

        "Nestalo se mi to. Oba o tom mluvíte, jako bych měl nehodu. Neměl. Musel jsem urazit celou tu dlouhou cestu, dostat se až do Afriky, abych našel někoho, něco, kdo by to dokázal."

        "Tys to udělal záměrně?" vykřikl Giles. Brýle mu vyklouzly z ruky a on chvíli šátral po koberci, aby je našel.

        Spike přikývnul. Giles na něho zíral. V životě už viděl hrozně moc podivných věcí, a Spike byl odjakživa plný překvapení, ale tohle překročilo všechny meze.

        Buffy byla v šoku. On to udělal schválně. Myšlenky se jí v hlavě líhly jako o závod, jak jí docházely souvislosti, důsledky, hlubší smysl Spikova jednoduchého sdělení.

        "Nemusel bych podstoupit ty zkoušky, kdybych se nesnažil dostat ji zpátky. Bloody hell, při těch to taky pekelně bolelo, ale vůbec nic to nebylo ve srovnání s tím, když mi vrátil ji." Spike si třel hruď, jako by mu to aspoň dílem mohlo ulevit od bolesti.

        Giles byl dočista ohromený. Nakonec se mu podařilo ze sebe trochu ochraptěle vypravit: "Proč?"

        "Proč byste myslel, pozorovateli?" Spikovy oči se do něj zavrtávaly, čekal, až to Gilesovi docvakne. Giles zamrkal úžasem, a Spike pomalu kývnul.

        "Ale to je…" Giles nevěděl, co na to říci.

        "Oh, ale to je pravda, vy si povětšinou myslíte, že nemám žádné city. Tak jak byste to potom vysvětlil?" Sesul se dozadu do gauče a čekal, co Giles odpoví.

        Buffy se zavrtěla, celá nesvá. Vytušila pravdu, už po Spikově fantaskním vysvětlení v kostele.

        Giles o tom uvažoval. Spike pořád dokola opakoval, že Buffy miluje. Bojoval spolu s nimi předtím, než umřela, a potom chránil Dawn, a zůstal věrně stát Buffy po boku, když se vrátila. Otázka proč zůstal, aby chránil Dawn, mu vždycky vrtala hlavou, ale nikdy si neudělal čas poctivě to zanalyzovat.

        "Proč nezačneš pěkně od začátku? Pověz nám o své cestě a těch zkouškách." Giles vylovil notes a propisovačku, a byl připraven dělat si poznámky.

        Spike už se nedal dvakrát pobízet a své vypravování začal návštěvou L.A., kde přiměl Lorna ho přečíst. Vyklopil Lornovi, co má za lubem, a pak zazpíval. Lorne ho na oplátku počastoval písní plnou jinotajů a tanečkem na téma jeho osudu a cesty, po které se ubírá. Nicméně, sečteno a podtrženo, z toho vyšlo, že věci lze dát do pořádku jediným způsobem. Cestou do Afriky.

        Vylíčil Gilesovi svůj příjezd na černý kontinent a jak našel bytost, která mu mohla pomoci. Spike se sice pokusil vzít své zkoušky jen tak letem světem, ale Giles z něho pedanticky vytáhl každičký detail. Buffy všemu naslouchala jako u vytržení, chvílemi se šklebila a ošívala, a po zbytek času na něj hleděla v němém úžasu.

        Giles psal, až se mu od pera kouřilo, v bloku přibývala stránka za stránkou. Snažil se nesoustředit na hrůzné aspekty příběhu z pohledu Spika, jen vše poctivě zaznamenat. Nemohl si dovolit se zastavit a popřemýšlet o následcích. Na to bude čas později. Momentálně byl příliš zaměstnán sledováním, jak se jeho svět obrací hlavou dolů.

        Spike skončil tím, jak ona bytost položila ruku na jeho hruď, a popisem oslepující bolesti, kterou ucítil. Pak už se jen pohodně opřel, seděl a čekal, až bude Giles se svými poznámkami hotov.

        Giles listoval blokem a kladl další otázky, postupně doplňoval detaily, jak si pročítal Spikovu historku. Jedna část vyprávění ho mátla. Mračil se a ještě jednou prostudoval pár stránek, než se usadil a zkoumavě na upíra pohlédl. "Spiku," optal se, "jak přesně zněla ta věta, kterou jsi použil, když's žádal o svou duši? Mohlo by to být důležité."

        Když neobdržel žádnou odpověď, vzhlédl od poznámek, do kterých se bezděčně zase začetl, a uviděl, že si Spike nervózně hraje s táckem na konferenčním stolku. "Není čas se upejpat. Co přesně jsi řekl té… bytosti?"

        "Řekl jsem jí ledacos." Vzdychl a prohrábl si prsty vlasy, koutkem oka koukal na Buffy. Vypadala zhruba jako on – jako by byla na nejlepší cestě vyskočit z kůže.

        Buffy položila ruku na Spikovu paži a usmála se na něj. Vzhlédla k Gilesovi. "Gilesi, odložte zápisník, ok?"

        Giles neochotně zaklapnul notes a odložil ho spolu s propiskou na stolek.

        "No tak, Spiku, mluv," povzbuzovala ho Buffy.

        "Seš si jistá, že to chceš slyšet?" zeptal se jí váhavě Spike.

        "Ne." Statečně se na něho usmála a stiskla mu ruku. "Ale uvědomuji si, že se to potřebuji dozvědět."

        Spike se smířil s nevyhnutelným a kývnul. "Ta bytost, on… věděl, proč tam jsem, než jsem mu vůbec něco řekl. Tvrdil, že ví, že je to kvůli přemožitelce. Řekl mi, že jsem ubohá imitace démona. Připlazit se a škemrat o… navrácení. Ale slíbil, že když podstoupím zkoušky, jestli je přežiju, dá mi, co chci."

        "Ach." Gilesovo obočí při téhle nové informaci vyletělo až na vrch hlavy. Nebyl si jist, co je víc zneklidňující, že se Spike na tuhle výpravu vydal kvůli Buffy, nebo skutečnost, že o tom ta bytost předem věděla. "Ale vzpomínáš si, o co přesně jsi požádal?"

        Spike se podíval na Buffy a ta povzbudivě kývla. Pak řekl tak tichounce, že to Gilesovi téměř uniklo: "Samozřejmě si na to vzpomínám. Řekl jsem," odmlčel se a nabral dech do plic. "Řekl jsem, udělej mě tím, co jsem býval… ať Buffy dostane, co si zaslouží. A on mi pak vrátil duši."

        Buffy mu pevně stiskla ruku a hleděla mu do očí. Slzy zase vyhrožovaly, že se vydají na svou slanou pouť. Mrkáním je zaháněla a při tom se snažila plně pochopit, co Spike udělal.

        Giles doslova zkameněl, jeho brýle se vznášely ve vzduchu. Dlouho zůstal jako socha. "A on ti vrátil duši, coby vyplnění tvé prosby," vydechl nakonec, jako by mluvil ze sna. Spustil ruku s brýlemi a začal je zuřivě leštit.

        "Jsi samé překvapení, o tom není pochyb." Giles si nasadil brýle. "Jedné věci nerozumím."

        Spike si už zase hrál s táckem, vyhýbal se pohledu na Gilese. "Jenom jedné, Ruperte?"

        Giles se uchechtl. "No, později jich určitě bude ještě víc, až mi tohle všechno pořádně dojde. Ale prozatím mi pověz proč, jestli's to celé dělal kvůli Buffy, proč ses jí neozval, nedal vědět, že jsi zpátky? Proč ta hra na schovávanou?"

        Buffy vzhlédla. Zůstávat v místnosti, zatímco Spike vykládal svůj příběh, bylo už tak dost trapné. Ale důvod, proč Spike opustil Sunnydale, překračoval všechny meze.

        Spike vstal a začal chodit po pokoji. Nechtěl Gilesovi o svém malém dobrodružství nic říkat, ale už se stalo. Povědět mu o Buffy, bylo jedno s druhým. Možná by odhalení jistých detailů od něj moc dobře nevzala. Pohlédl na ni a uviděl, že se z ní vlny úzkosti šíří jako kola po hladině.

        "Poté, co jste odjel, Gilesi, Buffy a já jsme se tak nějak rozkmotřili. Jakmile jsem získal duši, pár věcí jsem lépe pochopil. Nemyslel jsem si, že by mě chtěla vidět. Ale neměl jsem kam jinam jít a taky jsem slíbil starat se o Dawn. Až do konce světa." To poslední vyslovil šeptem. Risknul pohled na Buffy a ulevilo se mu, když viděl, že jeho pohled opětuje, hledí mu do očí a neuhýbá. Spike doufal, že tohle okleštěné vysvětlení Gilese uspokojí.

        Giles byl přímo fascinován tím, co všechno Spike nenápadně vynechal. Starý Spike by se neopomněl pochlubit, že s přemožitelkou spal, chvástal by se a omílal to každému, kdo by byl na doslech. Ani na moment by nezaváhal uvést ji před ním do rozpaků. Ale když se nad tím zamyslel hlouběji, uvědomil si, že tenhle Spike je už pěkných pár let na ústupu, postupně nahrazován… novým Spikem?

        "Buffy, myslím, že se po tom všem potřebuji napít. Mohl bych tě obtěžovat a požádat, abys mi uvařila přehršel čaje?" optal se Giles.

        Vyčítavě zvedla obočí. "Dawn aspoň dostane zmrzlinu, když ji chcete vypakovat z baráku."

        Giles se rozpačitě pousmál. "Pravda."

        Buffy si povzdechla a zamířila do kuchyně. Giles by si tak jako tak našel způsob, jak si se Spikem promluvit mezi čtyřma očima. Takže se to právě tak dobře může odehrát v době, když je doma, aby zasáhla, kdyby se věci nedej bože vymkly z rukou.

        Sotva byla Buffy z doslechu, Giles pokračoval: "Spiku, prosím, sedni si." Na moment zmlkl, zatímco se Spike usazoval. "Pochopil jsem, že ty a Buffy jste během minulého roku měli nějaké potíže." Viděl, jak Spikova záda strnula a pokusil se ho uklidnit. "Buffy také ví, že se na tebe může spolehnout. V létě měla spoustu času přemýšlet a uvažovat o svém životě." Usmál se na Spika. "Předpokládám, že sis všiml, že není nešťastná, že jsi zpátky."

        Spike přezíravě odfrknul: "Ruperte, má mě tady, protože potřebuje pomoct s tím velkým zlem, které se pokouší ovládnout Sunnydale nebo zničit svět, nebo cokoli, co je letos u démonů v módě. Jsem jen prostředek k dosažení cíle."

        Spike si nebyl tak docela jist, jak si u pozorovatele stojí, a nechtěl sebou nechat manipulovat, aby vykecal víc, než je nutné.

        Giles si povzdechl a zkusil to znovu – možná je zapotřebí vzít to od lesa. Zhluboka se nadechl. "Mají-li dva lidé takový komplikovaný… horkokrevný vztah, jako ty a Buffy, a pak se do toho zamíchá sex, nevyhnutelně při tom musí dojít k nějaké té… drsnější chvilce."

        Spikova hlava se skoro otočila kolem dokola a v šoku mu klesla čelist. "Cože?" zachraptěl nevěřícně. Giles měl pro Buffy k tátovi nejblíž ze všech. Nemohl uvěřit, že mu o nich dvou řekla.

        "Spiku, pokračovat v úhybných manévrech není nutné, ačkoli to může být galantní. Buffy se mi s vaším vztahem svěřila, když jsem se vrátil, abych pomohl vyřešit situaci kolem Willow."

        Spike zúžil oči. "Co přesně vám řekla?" Nechtěl prozradit nic víc, než co už Giles věděl. Vrtěl se na sedačce. Cítil se, jako by byl pod mikroskopem. Potřeboval se hýbat, chodit, uniknout pozorovatelovu pronikavému pohledu.

        "Přesných podrobností mne ušetřila, ale řekněme, že jsem víceméně dokonale porozuměl vašemu vztahu od chvíle, kdy jsi zjistil, že na ni chip nefunguje, až do okamžiku, kdys opustil Sunnydale. Pověděla mi o své lítosti, jak se k tobě chovala, zvláště pak litovala incidentu, ke kterému došlo bezprostředně před jejími narozeninami. A… řekla mi o rvačce, kterou jste měli těsně předtím, než jsi opustil Sunnydale."

        Spike vyskočil jako čertík ze škatulky. Giles se stáhl, sevřel notes a pero.

        "Ona řekla, že jsme se porvali?" Spike byl překvapen a trochu zmaten. Projížděl si rukou vlasy, chodil sem a tam za Gilesovým křeslem.

        Giles si povzdechl. "Byl jsem tou informací poněkud rozrušen. A ještě mnohem více mne znepokojilo, když mi Buffy vysvětlila, jak ne nepodobné to bylo celé řadě jiných střetnutí vás dvou… až na to, že jindy se prostě přidala, nezastavila tě."

        Giles zavrtěl hlavou. "Nehodlám obhajovat, co jste, jak jeden tak druhý, udělali. Jeden druhého týráte způsobem, o kterém se mi nechce přemýšlet. Nicméně se zdá, že si oba konečně uvědomujete, co jste všechno natropili. Nejsem si jist, co bude dál, jestli vůbec lze či nelze dát ty věci do pořádku, ale vím, že ti odpustila. A co je mnohem důležitější, aspoň z mého hlediska, zoufale potřebuje tvé odpuštění."

        "Proč si myslíte, že mi odpustila?"

        "Řekla mi to. A pak tu máme ještě to její dnešní malé extempore." Spike přestal rázovat po pokoji a zřítil se na gauč. Giles užasl, když složil hlavu do dlaní a začal vzlykat. Věděl, že Spike má sklon dávat své city bez zábran najevo, ale tohle bylo… well, tohle bylo trapné. Nevěděl, jestli má předstírat, že ho brečet nevidí, podat mu kapesník nebo ho obejmout. Poslední možnost z fleku zavrhl. Tak se uchýlil ke svým starým, časem prověřeným zvykům, a poskytl Spikovi iluzi soukromí tím, že zase vzal do ruky blok a ne nepřesvědčivě předstíral, že čte.

        "Gilesi! Co jste mu udělal?" Buffy vrazila čajové šálky Gilesovi a šla za Spikem. Položila mu paži kolem ramen a vzhlédla k Gilesovi. "No?"

        "Mluvili jsme. Informoval jsem Spika, že ses mi svěřila se vším, co se odehrálo během mého pobytu v Anglii."

        "A jenom proto pláče?" Buffy se na Gilese zamračila.

        "Ještě jsem mu pověděl, žes mu odpustila a že věřím, že chceš a potřebuješ jeho odpuštění." Giles si znovu povzdechl. "Buffy, obvykle se vyhýbám vměšování se do tvých srdečních záležitostí, ale potřeboval jsem, aby byl v obraze, a nejsem si jist, zda bych dokázal čekat, než…"

        "Než vytáhnu hlavu z písku?" dokončila Buffy. "Tohle je nová a vylepšená Buffy, už žádná hra na schovávanou. Vím, že se prostě snažíte pomáhat." Hladila Spika po zádech a tiše pokračovala: "Opravdu si vážím toho, že mne neodsuzujete. Tolik jsem se bála, že ze mne budete zklamaný, až se vrátíte."

        Giles se na ni usmál. Byla jako dcera, kterou nikdy neměl. A, Bůh mu buď milostiv, Spike vypadá trochu jako syn, kterého… to si snad dělá srandu, syn, kterého by nikomu nepřál. Aspoň, že může Spikovi věřit, že s ní zůstane.

        "Prozatím mám všechno, co potřebuji. Jestli vám to nevadí, myslím, že si zajdu koupit noviny a začnu hledat nový byt." Giles vstal a začal shledávat kabát, boty a klíče.

        Buffy k němu vzhlédla, když už svižně kráčel ke dveřím. "Noviny nám přišly, Gilesi."

        "Helemese. Well, tak já vezmu ještě jedny, až budu v potravinách." Vytratil se ze dveří, pečlivě za sebou zavřel a zbaběle prchl.

        Buffy za ním chvíli zírala a pak se zase obrátila na Spika. Pořád tiše posmrkával. Ze srdce doufala, že tahle plačtivost nebude pravidelným průvodním jevem jeho duše. Podala mu kapesníček a on si utřel obličej a nos. "Spiku, tohle tvojí image jsem strašlivý upír zrovna moc nepomáhá."

        Počastoval ji úsměvem povadlým jak sedmikrásky v parném létě a povzdechl si: "Nejlíp, když se od Willieho baru budu držet dál, než se s touhle oduševnělostí srovnám."

        "Spiku," Buffy zaváhala. "No, když ses tak pěkně osušil, nechci, abys zase začal… ale měl bys vědět, že to, co říkal Giles, je pravda. Odpustila jsem ti už dávno." Vypadala velmi vážně a zranitelně. Přerušila oční kontakt a zadívala se dolů, na své ruce. "A doufám, že mi budeš moct odpustit, že jsem se k tobě chovala tak příšerně."

        Spike už měl zase na krajíčku, ale usmál se. "U mě to samé, lásko. Už dávno jsem ti odpustil."

        Buffy ho divoce objala. Pak ho ale najednou pustila. Užasle pozoroval, jak místo něj vzala do ruky papírové kapesníčky a začala si otírat oči. "To už by stačilo!" zavřískla a posmrkla. Vyskočila na nohy.

        Spike vstal a v pudu sebezáchovy trochu couvnul, nebyl si tak úplně jist, o co půjde.

        Buffy si jeho reakce povšimla. Zakvokala smíchy a napřáhla k němu ruku. "Myslím, že potřebuju nějakou tu drsnější chvilku, abych se zbavila téhle plačtivosti. Jdeš taky?"

        Přijal ji a moment podržel ve dlaních. Nabrali si do kapes pár kolíků a vyrazili z domu, trochu se povyrazit.

        "Až vymeteme hřbitovy, co si tak zajít do Bronzu?" optala se, když mířili k prvnímu hřbitovu, který měli po cestě.

        "Nemyslím, že by se to v Bronzu zrovna hemžilo démony, mazlíčku."

        "Bezva. Nechci muset nechat ploužák ploužákem a něco zabít uprostřed tanečního parketu."

        Zastavil se a zvědavě si ji prohlížel. "Tohle je rande?"

        "Co, tohle? Ne." Popošla zpátky k němu. "Tohle, je práce." Bříšky prstů přejela po klopách jeho pláště, pevně je sevřela a přitáhla si ho blíž. "Ale víš, jak to chodí. Dva lidé, jedno pracoviště, city mají proklatě živnou půdu…" Klouzala rukama stále výš, až je spojila, ty mršky se mu jako naschvál, či čirou náhodou, stočily kolem krku.

        Spike zíral do jejích očí, na chvíli zcela strnul, pak se zasmál. "Já ti nevím. Přemožitelka. Upír." Jeho pud sebezáchovy dělal, co mohl, ale jak se Spike nepřestával dívat do jejích očí, přestával být schopen kontrolovat tu potvůrku naději, která se opět začala klubat z nicoty. Objal ji okolo pasu. Buffy, ne tu potvůrku.

        Buffy se k němu přimáčkla na oplátku. "Ani já nevím, ale zkusme to zjistit. Zatím nic radikálního, jen pár rande, zase se poznat, probrat pár věcí, uvidíme, jak se to vyvine. Co ty na to?" Dala mu škádlivou pusinku na nos. Možná to nakonec nebude tak těžké, jak se na první pohled zdálo.

        "Myslím, že bychom se měli vrátit k práci." Vykroutil se jí a vydal se směr hřbitov. Sledovala ho a mračila se jako kakabus.

        Spike se zastavil, sotva ušel pár yardů. "No tak pojď." Napřáhl k ní ruku. "Čím dřív pozabíjíme špatňáky, tím dřív se mohu začít věnovat obnově přátelských kontaktů s některými svými obzvláště oblíbenými věcičkami," chlípně na ni zamrkal.

        Buffy popoběhla a chytila se ho za ruku. "A kdy asi tak, pokud možno přesně, jsem se stala tou věcičkou?"

        "Nevím, o čem to mluvíš, lásko. Já tady básním o buffalo wings a blooming onions. Pikantní křidélka a smažené cibulky, to miluju."

        Buffy ohrnula nos a Spike se zasmál.

Hmm, to je tak fajn.

Dokázat si ze sebe zase dělat legraci.

Škádlit se navzájem.

Nikdy už nic nebude jako dříve,

ale možná, jenom možná,

by to mohlo být i lepší.

konec

překlad: Alice