Rejco a její zkoušky k lásce

Autor: Angelin

          Probudila se v temné, kamenné místnosti. Příšerně ji bolela hlava, ale jinak byla v pořádku. Nepamatovala si jak se sem dostala. Posadila se a chvíli se nehýbala, čekala až bolest ustoupí. Po chvíli se postavila a začala prozkoumávat okolí. Místnost nebyla moc velká a byla tu docela zima. Nebylo tam moc světla a nenašla ani žádný východ. Začala rukama zkoumat zdi, jestli nenajde nějakou skulinku. Byla tak soustředěná na hledání, že si nevšimla malého pohybu u jejích nohou. Něco jí rychle podrazilo nohy a zablokovalo ji pod sebou. Než stihla nějak zareagovat, útočník se zarazil. ,,Přemožitelko?" zeptal se zmateně. ,,Spiku?!" odpověděla naštvaně a překvapeně. Okamžitě ho ze sebe shodila a postavila se do bojového postoje. ,,Jak jsi nás sem dostal?! Chci to vědět dřív, než tě zabiju!" řekla výhružně a ještě víc zatnula pěsti. ,,Já? Prober se prosím tě. Proč bych se s tebou někde zamykal?! A mimochodem. Všimla sis vůbec, že tu není východ. Já nemám v partě zrzavou čarodějku, pokud vím." Spike byl narozdíl od Buffy docela v pohodě. I když tu nebylo moc světla, on viděl dokonale. Prohlédl si Buffy pořádně. Měla na sobě jen těsné džíny a lehký skoro průhledný top. Byla to hezká podívaná. Pak se jí podíval do očí. Byly chladné jako vždy, když se na něj dívala, ale dnes poprvé tam zahlédnul i kousek tepla. ,,Jak jsi se sem vlastně dostala?" zeptal se. Buffy sebou při zvuku jeho hlasu cukla Pak se trochu uklidnila. Sedla si a opřela se o zeď. ,,Ty první." řekla s tichým povzdechnutím. Spike si sednul taky a zamyslel se.

         O několik hodin dříve.....

          Byl ve své hrobce. Zrovna se probudil. Jako každý večer začal chodit po celé hrobce a vyhánět z hlavy myšlenky na Buffy. Už to bylo k nevydržení. Ve dne se mu o ní zdály tak krásné sny a v noci přišla krutá realita v podobě chladné přemožitelky a kapitána Ameriky, který by neměl mít žádné právo se jí dotknout. Nenáviděl ho už jen za to, že kvůli němu a podělané iniciativě má v hlavě zapráskaný čip. Ne, on ještě musí mít to, co chce on nejvíc na světě. Se zavrčením na sebe hodil svůj kabát a vydal se projít hřbitov, aby se ,,náhodou" potkali. Už teď litoval upíra, který se mu připlete do cesty. Bylo to jak předpokládal. Vojáček se jí držel jako podělaný klíště. Už ani na hlídce nebyla sama. Zabil si jednoho upíra. ,,Spiku. Co tady děláš?!" zeptala se. Nezněla naštvaně jako jindy. ,,Co bys řekla přemožitelko? To samí co ty! Trochu násilí před spaním." Nemohl z ní spustit oči. Jak je možný, že si dřív nevšiml, že je tak nádherná. ,,Neměl by ses tady plést. Buffy je na hlídce. Jednou si tě splete a zbude s tebe prach. Ne, že by nám to nějak vadilo." Spike se na něj otočil. No jo, to by nebyl on, aby se nepletl do čeho nemá. Než mu stačil odpovědět, promluvila Buffy. ,,Dnešní hlídka stačila. Zajdem ještě někam?" zeptala se, když se s Rileym rozešla pryč. ,,Mužem. Nechápu proč se s ním vůbec vybavujem." zaslech Spike ještě. Potřeboval si okamžitě vybít zlost. Z nedalekého hrobu, se začal soukat nový upíří přírůstek. Tebe mi je vážně líto! Pomyslel si, když se pomalým krokem rozešel směrem k němu. Když se nad ránem vrátil do hrobky ucítil neznámý pach. Než se stihnul otočit dostal pořádnou ránu po hlavě. Ještě než dopadl, byl v bězvědomí.

Zpět v kamenné místnosti.

        ,,Pak jsem se probudil tady a zbytek už víš." Řekl jí skoro všechno až na ty věci, které se týkaly toho, že ji miluje. Buffy byla celou dobu potichu. Kdyby ji neviděl a neslyšel její tiché dýchání, řekl by, že tam ani není. ,,Takže tě někdo prostě prásknul po hlavě a nějakým způsobem hodil sem?" zeptala se Buffy nevěřícně. ,,Jo. Je na tom něco nechápajícího?" zeptal se a potichu zavrčel. ,,Uklidni se. Jen je divný, že mě se stalo úplně to samý. Když jsem šla domů, uslyšela jsem, jak za stromem zapraskala větev. Vytáhla jsem kolík a pomalu jsem se blížila, když mě něco třísklo do hlavy. Probudila jsem se až tady." Nastalo krátké ticho. ,,Tak to vypadá, že s náma má někdo nějaké plány." konstatoval Spike a pomalu zaťal pěst. Buffy na to nic neřekla. Rukama si objala kolena a potichu si vzdychla. ,,Není ti nic?" vyletělo ze Spika nechtěně.  Buffy se na něj podívala zvláštním výrazem. Než však stihla odpovědět, objevilo se v místnosti zářící, stříbrné světlo, které pohltilo celou místnost. Spike si chvíli myslel, že je to slunce.

         Za pár vteřin světlo zmizelo. Když se rozhlédli, zjistili, že je v místnosti ještě někdo jiný. Stála před nimi asi dvacetiletá holka. Když si ji, ale prohlédli pořádně, došlo jim, že nebude jen tak obyčejná. Měla dlouhé, perleťově černé vlasy, modré oči nejtmavější barvy a občas se jí uvnitř mihly červené plamínky. Oba si dlouze prohlížela bez výrazu. A pak se usmála. Zuby měla sněhově bílé, bohužel úsměv nebyl moc přátelský. ,,Jste docela zajímavý, když se spolu bavíte bez svědků. Ale když s vámy někdo je, nahodíš chladný a nepřátelský výraz. Proč?" zeptala se a dívala se Buffy hluboko do očí. Buffy se nadechla a chtěla odpovědět, ale dívka se už dívalo na Spika. Po chvíli se zamračila. ,,Jste oba velmi zvláštní." Vypadalo to, že si mluví pro sebe. Buffy se Spikem se na sebe nechápavě podívali. Jenže dívka se za chvíli otočila a dlaní se dotkla jedné zdi. Na každé straně zdi se objevili jedny dveře. Dívka se na ně otočila a měla znovu ten zvláštní úsměv. Plamínky v očích jí začali plápolat silněji. ,,Doufám, že jste na zkoušky připravení. Tyhle dveře vás dovedou na svobodu. Ale svobodu by si měl každý vybojovat. Čeká vás zkoužka vaší síly, myšlení, srdce, ale hlavně podvědomí. Každé dveře patří jednomu zvás. Nemusíte se bát. Obě cesty vás budou stát všechny vaše síly. Nezapomeňte jít odděleně." Dívka se zasmála a místností proletěl blesk. V tu ránu byla pryč.

          Spike chvíli zíral na místo, kde ještě před chvílí stála. ,,Co to má sakra znamenat? Jaká zkouška? O čem to tu sakra mluvila?!" zeptal se spíš sám sebe než Buffy a pak zamračeným pohledem skenoval oboje dveře. Buffy na něj nereagovala. Když se na ní ta holka dívala, jakoby jejím těl projel zuřivý oheň a zároveň nesnesitelný chlad. Bylo to jen na chvíli, ale jakoby viděla záblesk něčeho, co nedokázala nijak popsat. Nakonec se po dlouhé době postavila. Šla ke dveřím, které měla naproti a chtěla vzít za kliku. V tu chvíli ji Spike stoupil do cesty se zamračeným výrazem. ,,Co to děláš?!" zeptal se s nepříčetným hlasem. Buffy na něj nechápavě zírala. ,,Chci otevřít ty dveře, projít tímhle blázincem a vrátit se do normálu." Odpověděla. ,,Co když je to nějaká past. Jak víš, že se ti něco nestane?!" Tu poslední větu vypustil nedobrovolně. Chvíli bylo ticho. Buffy se na něj zamračeně dívala. Snažila se pochopit co se to s ním děje. Nakonec řekla. ,,Spiku, rozhlídni se kolem. Pokud sis toho nevšiml, tak už jsme dávno v pasti. Ty dveře označují jedinou cestu ven." Spike se zamračil ještě víc, ale ustoupil. Stoupnul si před svoje dveře. Oba se zhluboka nadechli. ,,Teď!" řekli zároveň a vztoupili dovnitř.

         Sotva Buffy vztoupila, dveře se za ní s bouchnutím zavřely. Skusila je otevřít, dokonce i vykopnout, ale bylo to marné. Zaposlouchala se, jestli neuslyší něco od Spika, ale bylo jenom zneklidňující ticho. Spike nadával, že byl takový idiot a nechal se tak napálit. Dveře se za ním okamžitě zavřely a nešly ani vykopnout. Zavrčel a pomalým krokem se vydal na cestu. Asi po dvaceti metrech se zastavil na křižovatce. Rozhlédl se napravo a pak nalevo. Ani jedna cesta se mu nelíbila. Na zdi před ním byl malý nápis:

Dvě cesty před tebou

a žádná za tebou.

Dobře si promysli kudy se dát,

aby ses nemusel na konci nejdraššího vzdát!

Jedna cesta dobro značí,

z druhé velké zlo se mračí.

Teď je čas rozhodnout se kam chceš patřit,

abys nemusel za své činy krutě platit!

Spike nadzvedl obočí. To se nám to pěkně rozjíždí, pomyslel si a trochu nad tím opravdu popřemýšlel. Jediné co si přál, bylo, aby mu patřilo jedinečné místo vedle Buffy. A ona byla jednoznačně dobro. Zatočil na pravo a ani se neohlédl zpět.

        Buffy pořád stála u dveří. Nechtělo s jí plnit nějaké pošahané zkoužky a i když si to nechtěla přiznat, byla ráda, že tu Spike byl s ní. Nakonec se oklepala. Je přemožitelka! Nebude přece čekat až ji někdo zachrání. Vybojuje si svobodu a pak tu divnou holku uškrtí. Rychlým krokem se vydala vpřed. Rovná cesta se začala klikatit a pak se hodně zprudka stočila dolů. Když se jí to konečně podařilo bez úrazu slést, musela si vydechnout, ale když se podívala před sebe nádech se jí zadrhnul. Před ní byla hluboká propast. Tak hluboká, že ani neviděla na dno. Propast byla asi padesát metrů dlouhá. Buffy se rozhlížela, ale k její nelibosti byla jenom jediná cesta. V propasti byly poskládány za sebou asi deseti centimetrové sloupečky, přes které jediné se dalo přejít. Buffy si sedla na pevnou zem a zhluboka dýchala. Na tohle si bude muset odpočinout.

        Spike se mezitím dostal k podobnému problému. Stál v úzkém tunelu a před ním létaly ve stejném rytmu nože, za nimi sekery, za nimi kolíky a aby toho nebylo málo vždy nečekaně a na jiném místě se vynořil ze zdi velký plamen ohně. ,,No aspoň mám čas na přípravu" povzdechl si. V tu chvíli za sebou uslyšel něco těžkého spadnout. Otočil se jen aby spatřil zeď, na které byly jeden vedle druhého přibité kříže, a která se k němu rychle přibližovala. ,,A do hajzlu!" zaklel a než si vlastně uvědomil co dělá, vběhnul přímo do směru létajících zbraní. Rozběhnul se a snažil se rychle prokličkovat aniž by se ho něco s těch milých věcí dotklo. Nestalo se mu skoro nic akorát při posledním skoku mu nečekaný oheň ožehl ruku.

     Buffy se naposledy zhluboka nadechla a vykročila na nestabylní přechod. Šla pomalu a každý krok si důkladně promyslela. Už byla skoro v půlce. ,,Hmm...Není to tak těžké, jak jsem si myslela." konstatovala sama pro sebe. Bohužel to neměla říkat. V ten samý okamžik, kdy to dořekla se první sloupeček skácel na druhý a všechno začalo padat jako domino. ,,Sakra, sakra sakra!!!" nadávala Buffy, když se rozběhla. Asi dva metry před pevnou zemí, ji padající domino dohnalo. S posledních sil se odrazila a dopadla na tvrdou zem. ,,Tak a dost! Právě teď mě to přestalo bavit!" vztala a rozběhla se k protějším dveřím. Rozrazila je a vběhla dovnitř. Okamžitě strnula, když se před ní objevily tři postavy. Všichni stáli dva metry od sebe a nehnutě na ní zírali. Zarazilo ji hlavně to, že všichni tři, jak Angel, tak Riley, tak Spike, se na ní dívali stejným výrazem. Zamilovaným a zbožňujícím. ,,C..C..Co to má znamenat?" vykoktala ze sebe přidušeně. Tohle se jí ani trochu nelíbilo. Všichni tři se jako na povel podívali na zeď vedle ní a pak zpět na ni zase s tím zbožňujícím a zamilovaným pohledem. Buffy se tím směrem otočila a skoprněla.

       Spike se rychle postavil a neubránil se křiku bolesti. Ožehnutá ruka pálila jako by byla ještě teď v ohni. Rychle se rozhlédl kolem. Nedaleko byla kaluž vody. Bez přemýšlení tam ruku strčil. Znovu zařval a ruku hned vytáhnul. ,,Kterej idiot udělá kaluž se svěcený vody!!!!" řval na celé kolo. Po chvíli, když se uklidnil, mu přímo na ruku přistála sprcha ledové vody. Syknul bolestí a zaraženě sledoval, jak se voda prostě odnikut valí na jeho ruku. Po chvíli voda opět zmizela a jemu málem vypadli oči z důlků. Ruka byla absolutně zdravá bez žádného poškození. ,,No..Aspoň něco!" odsekl někomu, kdo tam nejspíš ani nebyl a vešel do dalších dveří. Okamžitě zkameněl. Naproti němu stály dva metry od sebe Drusilla, Harmony a Buffy. Částečně zkameněl šokem a částečně pro jejich výrazy. Všechny se na něj dívaly zamilovaně a svůdně. Jeho, ale zajímala jen jedna postava. Strnule zíral Buffy do očí, ve kterých bylo jenom teplo a láska.

        Buffy zírala na zeď, kde byla nakreslená ona sama, dívka kterou po chvíli určila jako Cordélii a úplně cizí dívku, s černými vlasy a pistolí v ruce. Potřásla hlavou, aby odehnala šok. Popošla kousek blíž a přečetla si nápis.

Dobře si rozmysli, ke komu koho přiřadíš

a doufej, že zle se nespálíš.

Tyto páry patří k sobě,

aby bylo dobře jim, i tobě.

Neposlouchej rozum, přece

o lásce rozhoduje hlas srdce!!

Buffy na to zírala vyděšenýma očima. Jak mohla ona rozhodovat o osudu tolika lidí (a upírů)? Znovu se podívala na tři postavy a hoši jako na povel rozpřáhli náruč. ,,To je snad zlej sen!" řekla Buffy a přeskakovala z jednoho kluka na druhého a natřetího a pořád dokolečka. Nakonec se zhluboka nadechla, ale žádnou úlevu jí to nepřineslo. ,,Ale jak je mám k sobě sakra přiřadit?! Vždyť jednu ani neznám a Cordy už jsem neviděla skoro dva roky! Jak můžu rozhodovat o osudu druhých?! Tak odpoví mi tu někdo?!" rozkřičela se na celé kolo. Na zdi se začal objevovat další nápis. ,,No bezva! Aspoň, že to tentokrát není básnička!" postěžovala si a přistoupila blíž.

         Spike se pořád nemohl pohnout. Věděl, že to není skutečná Buffy, ale ten pohled ho tak hřál u srdce. Tak snadno by se tomu dalo uvěřit. V hlavě mu to šrotovalo. Snažil se myslet na to, že to není skutečné jen nějaká podělaná zkouška. Neodolal a rozešel se k ní. Chtěl se jí skusit dotknout. V tu chvíli místností proletěl blesk a najednou mu v cestě stála ta divná holka, která se touhle hrou asi náramně bavila. Dostal chuť jí zakroutit krkem. ,,Než začneš úplně zbytečně něco blábolit, měl by sis mě poslechnout!" řekla rychle holka, když viděla, že chce něco říct. Podle výrazu si dokázala představit co. Spike na ni zavrčel a s velkým sebezapřením držel pusu zavřenou. ,,Tohle jsou dívky, které se ti na delší čas zapletly do života. Můžeš si vybrat se kterou chceš být. Ale abys to neměl lehké je tu jeden háček." Spike se zašklebil. ,,A kde není?" zeptal se. Holčička povyrostla aspoň o dvacet centimetrů. ,,Řekla jsem ti abys držel zobák! Jestli nechceš vědět v čem je ten problém, tak prosím, ale pak mi tady nekňuč až je zabiješ!" Její oči nabraly červenou barvu, když na něho křičela. A Spike byl znovu nehybný. ,,Jak to myslíš až je zabiju?" zeptal se zaraženě, ale holka už zase zmizela

       Těchto šest lidí, včetně tebe, jsou si souzeni. Poslouchej rozum i hlas srdce. Pokud špatně určíš, můžeš jim zničit život i neživot. Cítím z tebe lásku ke všem třem. Je na tobě, abys určila, ke komu je ta láska největší. Hodně štěstí! Buffy si to četla pořád dokola. Obsah už pochopila, ale jednu větu nechápala. ,,Ke všem třem? No.. i kdyby to tak bylo, jak bych jim mohla přidělit někoho jiného?" zeptala se Buffy jen tak do větru. ,,Jsi tak sobecká, že nechceš, aby byli šťastní?" ozvalo se přímo vedle ní až nadskočila. ,,Zatraceně nemůžeš dát aspoň nějaké znamení, když se objevíš?! Je to docela děsivý." Holka natočila hlavu nastranu a trochu přivřela oči. ,,Neodpovědělas na otázku." řekla a dál se na ní sebejistě dívala. To Buffy dopálilo. ,,Nechápu, proč bych se měla bavit s někým, o kom ani nevím kdo je, který mě nutí do idiotských zkoušek a přitom ani nevím proč je dělám!" rozkřičela se Buffy a pomalu zatínala pěsti. Dívka pokrčila rameny. ,,Tak se ptej. Co chceš vědět?" zeptala se a vypadala docela zaujatě. ,,Kde je Spike?" vypadlo z Buffy dřív než si to vůbec uvědomila. ,,Je na druhé straně jezkyně. Plní svoje úkoly." odpověděla a neubránila se malému úsměvu. Pak se ale hned zamračila a podívala se tím směrem. ,,Co se děje?" opět otázka, kterou neplánovala. ,,Hned jsem zpět. Nemá trpělivost!" zavrčela si pro sebe a v tu chvíli byla pryč.

        Spike se mezitím probral z hraní na sochu a byl pro změnu velmi hyperaktivní. Ulomil dlouhý stalagmit a teď s ním práskal do všeho co mu přišlo pod ruku. ,,Hele ty malá mrcho! Okamžitě se vrať nebo ti to tady rozmlátím do základů!" Křičel z plna hrdla a nepřestával se tím kusem skály ohánět. ,,Co tě to popadlo. Jsi nepřevídatelný! Okamžitě toho nech!" rozkřičel se hlas po celé jezkyni a až potom se konečně objevila. Spike odhodil provizorní zbraň a napochodoval si to přímo před ní. ,,Jaks to sakra myslela?! Cos myslela tím, že je zabiju?!" křičel a modrost jeho očí se pomalu měnila na žlutou. ,,Mohl by ses uklidnit! Kvůli tobě jsem musela odložit jednání s Buffy." řekla klidně a sledovala jeho rychle přeměněný výraz. ,,Ty si byla s Buffy?" zeptal se klidněji, ale pořád měl nebezpečný výraz. ,,Ano. Docela se o tebe bojí. Ptala se jak si na tom, ale to mě teď nezajímá. Jde to, že když si vybereš tu, která k tobě opravdu patří a nezáleží na tom jestli ji miluješ nebo ne, bude všechno v pořádku. Pokud si vybereš špatně, všechny zemřou. Rozmýšlej dlouho a hlavně nedělej ukvapené závěry. Já si musím něco vyříkat s druhou osobou zkoušek, tak si dej na čas. Ještě se objevím." Byla zase pryč a zmateného Spika tam nechala.

       Když se vrátila, Buffy pochodovala po jezkyni čím dál tím rychleji. Jakmile ji uviděla opět jí vyletěla otázka, kterou si chtěla položit jen v duchu. ,,Co se mu stalo?" ,,Nic zvláštního. Je jen netrpělivější než jsem si myslela. Tak na co se chceš zeptat?" sedla si na turka a čekala. Buffy položila otázky, které se sami nabýzely. ,,Kdo jsi a co po nás chceš?" Dívka na chvíli zavřela oči. Pak se zhluboka nadechla a začala vyprávět.

          ,,Před spousty lety jsem měla nejlepší kamarádku. Já byla zvláštní a ona byla přemožitelka. Byla nejhodnější člověk, jakého jsem kdy potkala, ale nebyla moc šťastná. Nebylo to kvůli poslání, jak si asi myslíš, ona to poslání milovala. Měla neskonale dobré srdce a byla šťastná, že může pomáhat lidem. Pomáhala jsem jí a ona mě. Byly jsme jako sestry. Její pozorovatel byl na začátku proti tomu, aby jsme se kamarádily a abych jí pomáhala. Řekl, že je to nebezpečné pro nás obě. Nakonec jsem, ale byla přínosem jeho práce, a tak svolil. Pár měsíců bylo vše v pořádku, ale pak se začala trápit. Byla zamilovaná do jednoho kluka. Byl hezký, hodný, milý, uměl se o sebe postarat a ji miloval nadevšechno.

            Bohužel jim to život nepřál a on byl proměněn na upíra. Začal se chovat jako každý jiný upír, ale v něčem byl přece jiný. Nedokázal jí ublížit ani nikomu jinému,koho měla ona ráda. Tajně ji pozoroval a chtěl udělat cokoliv, aby ho vzala zpět. Ona ani já jsme mu samozřejmě nevěřili. Já jsem měla na upíry svůj názor a její pozorovatel ji už od malička učil, co jsou upíři zač. Jednou na hlídce se na nás sesypalo asi dvacet upírů. Neměli jsme žádnou šanci ani žádnou možnost útěku. Nakonec mě jeden z upírů chytil zezadu a já už jen čekala ostří jeho zubů, ale tlak najednou zmizel a já spadla na zem. Byl to on. Pomahl mi rychle na nohy a pak nám pomohl zabít všechny ostatní. Když bylo po všem dlouze se kamarádce zadíval do očí a pak rychle utekl. Od té doby jsme ho pokaždé potkávaly na hlídkách. Kryl nám záda a snažil se znovu si získat její srdce. Samozřejmě to bylo zbytečné. Její srdce nikdy neztratil. Když se znovu poprvé políbili, vyrušili je tři ohromní démoni. Netrvalo to dlouho a oba je zabili.

            Trvalo mi rok než jsem ty démony našla a pomstila jejich smrt. Můj život tím okamžikem už neměl smysl. Podřezala jsem si žíly, abych mohla být zase s ní. Jenže síly mi daly na výběr. Mohla jsem bezceně umřít a nebo se snažit aspoň trochu pomoct dalším přemožitelkám. A já se rozhodla. Teď se každé přemožitelce snažím nějakým způsobem ukázat, kdo je její pravá láska dřív, než ji, jeho nebo oba zabijí."

Dokončila dlouhé vyprávění a čekala jaká bude Buffyina reakce. Obě dlouho seděli bez pohnutí. ,,Takže ty mi chceš ukázat mou pravou lásku. Lásku, která je mi souzena osudem a ke které bez várad patřím?" zeptala se Buffy pro jistou. ,,Přesně tak. Kdybych byla zlá určitě se s tebou tady nevybavuju a nedávám vám žádné nápovědy." Buffy pokývala hlavou. ,,Takže ta moje láska je nekdo z nich?" zeptala se a kývla hlavou k třem postavám, které pořád bez pohnutí čekaly s otevřenou náručí. Jen přikývla. Buffy s zhluboka nadechla. ,,Myslím, že vím, kdo ke komu patří." Postavila se a šla k prvnímu ze tří svých lásek. Měl oblečenou vojenskou uniformu.

          Přistoupila k Rileymu a dlouze ho objala. Pak ho vzala za ruku a přivedla k obrázku, na kterém byla nakreslená ta holka s pistolí. Riley se na ní usmál a vešel do obrazu. Objali se a pak obraz zmizel. Pak se dlouze zadívala na Cordelii. Věděla o ní, že už to není ta bláznivá puberťačka a taky, že žije v L. A. a pracuje s Angelem. Věděla, že pro ní Angel nebyl osudová láska. Se smutným povzdechem ho objala a přivedla ke Cordelii. Situace se opakovala. Angel vešel do obrazu, oba se objali a obraz zmizel. Pomalým krokem přešla ke Spikovi. Objala ho a pohladila po tváři. Po delší době ucítila jak se její srdce obklopilo teplem. Přivedla ho ke svému vlastnímu obrazu a pobídla ho, aby vešel dovnitř. Spike se na ni usmál a vztoupil.

          Ve stejný okamžik v druhé místnosti přistoupil Spike k Buffy a lehce ji políbil. ,,Ať se stane cokoliv, já vím, že patřím k tobě." zašeptal potom a pohladil ji po vlasech. V tom okamžiku proletělo místnosí oslňující světlo a oba omdleli.

          Spike se probudil. Ležel na trávě jednoho hřbitova a o kus dál ležela Buffy, která byla ještě v bezvědomí. Pomalu k ní přešel, opatrně zvedl do náruče, tak aby ji neprobudil a rozešel se směrem k jejímu domu. Díval se na ní a nemohl se ubránit úsměvu. Buffy se po chvíli začala probouzet a on se připavil na pořádnou ránu do nosu. Když otevřela oči, rychle se dostala z jeho sevření, ale kupodivu žádnou ránu nedostal. Buffy se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. ,,Jaké jsi měl zkoušky?" zeptala se a dívala se mu přitom přímo do očí. Spike byl trochu vedle z toho, že mu nedala ránu, ale hned odpověděl. ,,Trochu nožů a tak podobně a pak jsem si musel dlouho a důkladně vybírat." řekl neurčitě. ,,A ty?" ,,Hluboká propast s velmi nestabilním přechodem. Pak velmi důležité rozhodování o všech klucích, které jsem kdy milovala a miluju." dořekla o poznání tišeji. ,,Musela jsem si vybrat." Dodala sotva šeptem. Spika pomalu ovládala bolest a zlost. ,,A kdopak je ten šťastný? Jestli se smím zeptat!" řekl a na konci zavrčel. Buffy se trochu pousmála. Přistoupila k němu a objala ho. Spike ztuhnul. ,,Vybrala jsem si tebe, protože to tak má být. I když je to nesmyslné, myslím, že patříme k sobě." Spike se trochu odtáhl a dal jí dva prsty pod bradu, aby jí viděl do obličeje. ,,A co ten tvůj vojáček?" zeptal se a trochu se mračil. ,,Riley bude šťastnější beze mně. Myslím, že patří k.... Už nedopověděla. Spike se k ní sklonil a oba se propadli do nejkrásnějšího polibku jejich životů.

          Ta dívka, která jim pomahla stála před zrcadlem a dívala se na ten šťastný pár. Usmála se pro sebe. Najednou se za ní objevilo velké světlo. ,,Ahoj Rejco. Je čas jít. Nebe už se po tobě schání." řekla hnědovláska a usmála se na ni. ,,Alex?" zeptala se a rozběhla se k ní. Objaly se a ani jedna se neubránila slzám. ,,Už si vykonala dost. Nemáš tušení jak se mi po tobě stýskalo." Světlo zmizelo a vzalo sebou i dvě nejlepší přítelkyně.