Proroctví se nedá utéct

Autor: Angelin

      Buffy seděla v lavici a snažila se aspoň trochu soustředit na výklad učitele. Poslední dobou byl všude klid. Užívala by si ho, kdyby jí Giles pořád neopakoval, že je to určitě jen klid před bouří. Byla tak trochu opačného názoru. Podle ní se už bouře přehnala. Když se Angel vrátil, byl jako zvíře. Myslela si, že se to nezmění. On byl, ale vždycky silný a tak se postavil na nohy. Měl bolesti, tak se o něj starala. Ostatní nakonec přišli na to, že je zpět. Nakonec se to trochu urovnalo. Teď už byl zdravý. Musela se s ním přestat stýkat, protože ho stále milovala a on ji. Nemohli riskovat, že se ta věc s Angelusem bude opakovat. Kéž by to bylo tak lehké na něj zapomenout. Někdo do ní šťouchnul. Vrátila se do reality a zjistila, že před ní stojí učitel a všichni se na ní dívají. Šťouchla do ní Willow.,,O..Omlovám se. Trochu jsem se zamyslela." Vykoktala ze sebe rychle. ,,Toho jsme si všichni všimli, slečno Summersová. Mohla byste teď už dávat pozor?" zeptal se učitel přísně a pokračoval v látce. Naštěstí to byla poslední hodina. Za chvíli všichni seděli v knihovně. ,,Buffy, není ti něco? Víš posledních pár dnů jsi tak trochu mimo tuhle realitu." Buffy se na Villow podívala a trochu se pousmála. ,,Nic mi není. Jen.." Nemusela dokončit větu. Willow jí rozumněla. Nedokázala si představit, jak to musí být těžké. Oba se mají rádi a přesto spolu nemůžou být. ,,Prostudoval jsem nějaké knihy a také proroctví, kvůli tomu klidu, co tady teď panuje." Oznámil Giles, když vešel, s plnou náručí různých knih. ,,Máte vůbec nějaký odpočinek, Gilesi? Když je chaos, jste v pohotovosti. Když je klid, jste snad ještě nervóznější než u chaosu." Konstatovala Buffy. ,,Klid nad pekelnou bránou je sám o sobě velmi nepravděpodobný. Musíme být ve střehu." Všichni si povzdechli, teda až na Cordelii, která se plně věnovala upravováním svých vlasů. ,,Giles má pravdu. Musíme být velmi nenápadní a pořád ve střehu. Když se tak zamyslím, nejlíp nenápadní budeme v Bronzu, kde jsou teď i všichni ostatní." Xander se snažil, aby jeho hlas zněl vážně, ale na obličeji se mu začal oběvovat úsměv. ,,Souhlas!" zvolala Buffy, Villow i Cordy dohromady. Giles si jen povzdechnul a nechal je jít.

     Asi o hodinu později měl přečteno už skoro všechno a zatím to vypadalo na velký klid. Už jen poslední proroctví. Dopil poslední doušek čaje a pustil se do čtení. Asi v polovině se zarazil a musel se zhluboka nadechnout, aby mohl číst dál. ,,Přemožitelka se bude muset vypořádat se svým osobním srdcovým peklem. Bude se muset od své lásky držet dál a tak bude trpět. Nikdo to nezmění, protože jí je souzený jiný. Nejprve se z duše nenávidí, pak si nechtíc pomůžou. Osud je splete pevněji dohromady a oni s tím nic nezmůžou. Tak vyplní se proroctví a oni budou navždy spolu. Ani dřívější pouto je nedokáže rozdělit. A budou spolu šťastní až na věky." Chvíli se ještě nehybně díval na písmenka. Odložil papír a začal chodit po knihovně sem a tam. ,,Píše se tam, že se nejprve nenávidí. To může znamenat, že už se potkali." Znovu začal rázovat po knihovně. ,,Koho Buffy nenávidí?" ptal se sám sebe. Pak to vzdal. Uklidil všechny věci a vydal se domů. ,,Zítra to všem ukážu. Buffy se to nebude líbit." Konstatoval sám pro sebe.

 Buffy byla se všemi v Bronzu. Užívali si volna, tancovali, popíjeli a povídali si. Tyto večery byly asi nejlepší. Nemuseli se o nic starat ani se bát nějaké apokalipsy. Mohly se chovat jako všichni ostatní. A to bylo fajn.Xander tancoval s Cordy a Buffy s Willow seděly u stolku a povídaly si. ,,Myslíš si, že Giles něco najde?" zeptala se Villow. ,,No, při jeho velkém úsilí a snaze je asi na 80% jisté, že něco přivolá." Odpověděla Buffy s úsměvem. ,,A my to porazíme a všechno bude zase fajn jako teď." Odpověděla Villow a pozvedla svůj drink. ,,Připíjím na tuto chvíli." Buffy se k ní přidala a připily si. Uvnitř, ale cítila, že se něco stane. Přemožitelské smysly, povzdechla si v duchu.

     Spike se toulal různě po státech. Když byl naposledy v Sunnydale, vypadal jako troska. Teď se za to nenáviděl. Přemožitelka si o něm myslí kdo ví co. Vydal se najít Dru a přinutit ji, aby se k němu vrátila. Jenže v půlce cesty si uvědomil, že ji vlastně nepotřebuje. Začal se toulat na vlastní pěst a užíval si svobodného života. Vraždil, ale ne tak často, jako dřív. Oběti si pečlivě vybíral. I když to byla zábava, pořád mu něco chybělo. Nikdy nebyl spokojený úplně. Už dlouho přemýšlel, co by mu mohlo chybět. Má pravidelně jídlo, o zábavu je díky tomu taky postaráno. Tak co mu sakra pořád chybí?! ,,Hej, Spiku, dlouho jsme se neviděli." Ozvalo se mu za zády. Otočil se a hleděl na zeleno-modrého démona, který se na něj přívětivě smál. No..spíš to vypadalo jakoby mu lezly zuby i jazyk z pusy. Moc hezkej pohled. ,,Nazdar Jacku. Jo už to bude pár desetiletí. Jak tak koukám, pořád stejnej fešák." Odpověděl mu a zapálil si. ,,Víš, kámo, jdou o tobě takový řeči." Vylezlo z Jacka neurčitě. Spike pořádně potáhl, vyfoukl kouř nosem a zadíval se na něj vražedným pohledem. ,,A co pak o mě démoní sebranka nakvákala?!" zeptal se. Jack se trochu ošil, ale nakonec ze sebe rychle vysypal. ,,Jdou řeči, že tě odkopla tvoje milá a přemožitelka tě vykopla ze svýho města a ještě si s tebe dělala srandu. Jo a taky, že jsi byl pár týdnů troska." Spike se rychle postavil, Jack se leknutím posunul o tři kroky dozadu. ,,Chceš vědět, jak to bylo doopravdy?!" zeptal se vražedným hlasem. Jack jen kývnul. Jinak se neodvážil ani pohnout. ,,Dru jsem odkopl já, už mě vážně nudila. Přemožitelka mě nevykopla ze svýho města, protože žádné nemá. To město je moje. Jsem teď na menší dovolené, ale potom co jsi mi řekl, se musím vrátit a udělat tam pořádek. A začnu s nejhlavnějším. Postarám se o přemožitelku!" Už se na něj ani nepodíval. Zašel za roh a naskočil do Desota. Nastartoval tak rychle až motor zanaříkal a rozjel se přímo do Sunnydale. ,,Těš se, přemožitelko! Tvůj starej dobrej nepřítel tě zítra navštíví!" Najel na dálnici a pustil rádio na plné pecky. Do příštího večera je u cíle.

      Buffy se probudila s divným pocitem. Dnešek se jí asi nebude líbit. Vstala  nachystala se do školy. Ještě, že už je pátek. Blesklo jí hlavou.,,No jo, sakra, pátek a písemka s angličtiny. To bude ten divný pocit. Zase jsem se nic nenaučila." Z hlubokým povzdechem vyšla ven. Škola naštěstí utekla rychle a tu písemku nakonec zvládla na trojku. Aspoň něco vychází  Když vešla do knihovny měla dobrou náladu. Zrovna se s Willow a Xandrem něčemu smáli, když si všimli Gilese, jak sedí za stolem a čeká na ně. Hned jim došlo, že něco našel. Každý si sedl na jednu židli. ,,Gilesi nenapínejte nás. Stejně nám to budete muset říct." prolomila nakonec ticho Buffy. Giles se zhluboka nadechnul a začal si leštit brýle. ,,Když jsem včera pročítal knihy a listiny narazil jsem na jedno proroctví, které se týká přímo Buffy." Nevěděl jak jim to má říct a tak jim raději ukázal to proroctví. Přečetli si to zároveň. ..Cože?!" vykřikla Buffy pobouřeně. ,,Tohle přece nejde. Nějaký cár papíru přece nemůže rozhodnout o tom, s kým budu nebo nebudu. Rozhodně bych se nezapletla s někým, koho nenávidím. To je samo o sobě na hlavu! Takže to odmítám! Nesouhlasím s tím a nehodlám se o tom dál bavit!" řekla nekompromisním hlasem. ,,Jdu na hlídku." dodala už o něco klidněji a vyrazila ze dveří. ,,Gilesi. Buffy už přece několik proroctví vyvrátila. Tohle musí mít taky nějaké zádní vrátka." řekl Xander naštvaně. Willow jenom seděla. Nemohla se pohnout. Proč to její kamarádce, pořád dělají. Je přemožitelka. Dobrá přemožitelka a oni jí za to házejí klacky pod nohy. ,,Máš pravdu, ale to byly jen proroctví, které si ustanovili upíři a jiná monstra. Tohle proroctví je od vyšších sil. Ty nejde oklamat. Co si usmyslí, to dostanou. Většinou z toho vyjde velmi dobrá a užitečná věc. Ovšem tohle proroctví se ani mě nelíbí." odpověděl Giles a znovu se usadil na židli. Tohle potřebuje pořádně silný čaj.

    Buffy byla na hřbitově. Probodla už třetího upíra, ale pořád ještě nebyla dost klidná. Kdo by taky byl! Nějaké pošahané síly jí budou určovat osud! O tom si můžou nechat jen zdát! Nikdy se to nestane. Prostě nesmí! Uviděla dalšího upíra. Hurá do boje. Spike ji pozoroval. Znovu byl uchvácený jejím bojovým stylem. Něco takového se jen tak nevidí. Zrovna probodla upíra. Bylo vidět, že je naštvaná. Chvíli chodila sem tam po plácku se zamračeným výrazem. Pak uviděla upíra a pustila se znovu do boje. Teď už věděl co mu chybělo. Přesně tohle. Sledovat přemožitelku těsně před tím, než si s ní zatančí. Přiblížil se, co nejblíž to šlo. Zapálil si cigaretu a počkal, až ho zabije. Ani si ho nevšimla. Chtěla odejít. ,,Ahoj, lásko, Už se mi po tobě stýskalo." řekl provokativním hlasem a když se na něj otočila, sjel ji pohledem. ,,Spike! To si snad ze mě vážně někdo dělá srandu!" postěžovala si jen tak do větru. ,,Co zase chceš v mém městě?" zeptala se. Nadzvedl obočí. ,,Tvém městě? A odkdy prosím tě. Tohle město je moje! Vrátil jsem se ustanovit si na něj právo.." Na chvíli se odmlčel a znova si ji prohlédl. ,,a taky si s tebou zatančit!" Dodal s vyzívavým úsměvem. ,,Spiku, nedokážeš si představit, jak moc tě nenávidím." řekla klidně. Zahodil cigaretu a popošel k ní. ,,Vážně? A jak moc?" zeptal se. Najednou měl pocit, že je dokonale v pohodě. Zrovna teď mu nic nechybělo. ,,Můžeš mi věřit, že tebe nenávidím nejvíc na světě!" řekla a zarazila se. Vzpomněla si na větu z proroctví: Nejprve se z duše nenávidí... ,,To já tebe taky!" ujistil ji a přidal jí, tak další přesvědčení. Než mohla nějak zareagovat, uslyšela za sebou kroky. Otočila se. Bylo tam asi dvacet nebo dvacetpět démonů. Asi jednou větších než ona sama.,,Přemožitelko! Hledali jsme tě, kde se dalo!" řekl jeden. Vypadalo to, že je vede. ,,Asi máš po srandě, lásko." pošeptal jí Spike do ucha. Jenže démon pokračoval. ,,Spiku! Jak se jen můžeš odvážit vrátit. Jsi pro všechny démony a upíry pro ostudu. Jsi jenom velkej srab!" Všichni se postavili do bojové pozice. ,,A proto jsme rádi, že jsme vás našli zrovna spolu. Budete alespoň rychleji mrtví!" Buffy se Spikem se na sebe podívali. Neměli na výběr. Musí bojovat bok po boku. Připravili se a boj začal. Oba si vedli dobře, ale pak jeden z démonů podrazil Spikovi nohy. Už se viděl bez hlavy, jenže ten měč zastavil nějaký jiný. Rychle vztal a viděl, že mu pomohla přemožitelka. Pustil se znovu do boje. Buffy už pomalu docházely síly. Jeden démon se nepozorovaně dostal za ní a napřáhl se ke smrtelné ráně. Buffy se otočila, ale viděla už jen padající mrtvé tělo. Spike ho v poslední chvíli probodl. Ještě společně dorazili posledních pět. Buffy se chvíli zastavila, aby uklidnila tep i dech a Spike si jí se zájmem pozoroval. ,,Proč si to udělala?" zeptal se na rovinu. Buffy už byla zase u proroctví. Sakra, sakra, sakra! Nakonec se na něj zaměřila. ,,A proč si to udělal ty?" zeptala se místo odpovědi a utekla ze hřbitova. Spike se jí ani nepokusil zastavit. No jo. Proč já to vlastně udělal? zeptal se v duchu sám sebe.

     Doběhla domů, osprchovala se a schovala se do peřin. Trvalo dlouho než usnula. Odmítala si to připustit. Nemůže to být Spike! Prostě nemůže. Nakonec přece jen usnula. Spike se chvíli procházel po hřbitově. Dostal hlad, ale lovit se mu nechtělo. Rozhodl se zajít k Willymu. Když vešel všichni na něj zůstali civět. ,,Máte nějaký problém?!" zeptal se nasraným hlasem. Všichni se jako na povel podívali jinam. Posadil se za bar. ,,Páni! Ahoj Spiku! Tebe jsem neviděl! Nemáš už bejt náhodou jenom hrstka prachu?" zeptal se Willy roztřeseným hlasem. Spike nehnul ani brvou. ,,Mluvíš o těch pár slabých démonů, které jsem potkal na hřbitově?" zeptal se mrazivým hlasem. Willy už raději držel klapačku. Nalil Spikovy 0 negativní a odporoučel se od něj dál. Spike to vypil na ex a na zaplacení ani nepomyslel. Vyšel z baru rovnou zpět na hřbitov. Zapadl do jedné hrobky a tam se uvelebil na sarkofág. Nespal už dvacetčtyři hodin. Procházel se po hřbitově s kolíkem v ruce. V druhé měl cigaretu. Uslyšel známky boje. Usmál se. Vydal se tím směrem. Když měl dobrý výhled, opřel se o strom a sledoval přemožitelku. Když toho chudáka konečněně zabila, otočila se jeho směrem. ,,Spiku! Nevím proč mě sleduješ a je mi to jedno. Kliď se nebo skončíš stejně jako on!" Ukázala na hromádku prachu. ,,Ale no tak, lásko. Dobře víš, proč jsem tady a proč na mě nemůžeš přestat myslet!" Nakráčela až k němu a dala mu kolík k srdci. ,,Nevíš na koho myslím, ale můžu tě ujistit, že ty to nejsi." Spike se sebevědomě usmál. ,,Znám tě, lásko. My dva jsme si nejlbíž. Miluju tě. Tak hrozně moc." dál už na nic nečekal. Vyrazil jí kolík, přitáhnul si ji k sobě a políbil. Buffy se neodtáhla. Prohloubila vášnivý polibek. ,,Moc tě miluju, Buffy. Nedokážu bez tebe existovat!" zašeptal Spike mezi polibkem. ,,Já tě miluju víc," zašeptala na oplátku a znovu si ho přitáhla.

            Spike se zprudka posadil. ,,To snad není možný. Já ji miluju!" zašeptal soufalým hlasem. Padl zpátky na znak a pokusil se znovu usnout. Chtěl, aby se mu to zdálo znovu. Buffy se procházela po svém pokoji. ,,Nemůžu ho milovat! Byl to jen sen. Strašně stupidní, krásný sen." Schovala se zase do polštářů.

    Ráno se probudila později. Rychle se oblékla a zavolala Willow a Xandrovi, že se sejdou u Gilese. Cestou se snažila vymyslet, jak jim to oznámí, aby je to nepoložilo. Giles nachystal čaj a usadili se. ,,Buffy co se děje? Týká se to toho proroctví?" zeptala se Villow opatrně. Buffy kývla hlavou a zhluboka se nadechla. ,,Je to Spike" oznámila. Chvíli bylo ticho. Pak promluvit Xander. ,,Děláš si srandu, že jo? Řekni, že si ji děláš." řekl zoufalým hlasem. ,,Klid, Alexi. Ještě to můžeme zastavit. Spike je navíc bůhví kde. To mě přivádí k otázce. Jak si přišla na Spika?" zeptal se nechápavě. Zhluboka se nadechla a všechno ze sebe vysypala. ,,Spike je tady. Ukázal se mi včera na hlídce. Řekla jsem mu, že ho nenávidím nejvíc na světě. Pak nás napadly démoni. Vzájemně jsme si zachránili životy a dnes se mi o něm zdálo. Přesněji řečeno o nás. Myslím, že už není co zastavovat. Proroctví se vyplnilo." Dořekla svůj zdlouhavý proslov. Nastalo strašně hlasyté ticho. Nakonec ho porušila Willow. ,,Myslím, že už není co řešit. Proroctví se naplnilo, takže ho už nezvrátíme. Jediné co můžeme udělat je to, že pomůžeme Buffy převychovat jejího nového kluka." Uzavřela to. Nakonec se rozešli celkem v pohodě.

     Večer byla Buffy na hlídce. Všude bylo prázdno a klid. Rozhodla se jít domů. ,,Kam ten spěch, lásko?" zeptal se jí známí hlas za zády. Otočila se. ,,Ahoj, Spiku" řekla váhavě. Doufala, že bude mít víc času než ho potká. Spike se na ní chvíli díval. Byla tak krásná. Jakto, že si toho dřív nevšiml. ,,Spiku? Jsi ještě tady?" zeptala se váhavě. Už to nemohl vydržet. Přitáhl si ji k sobě a dlouze políbil. Světe div se, ona se neodtáhla. Když se odtrhli, Buffy lapala po dechu. ,,Měl bys něco vědět. O tomhle je proroctví. Vyšší síly si usmyslely, že se to stane." řekla Buffy pravdu. Spike na ní chvíli hleděl a pak se rozesmál. ,,Miluju tě." zašeptal. ,,Já tebe taky" zašeptala na zpět. Znovu ji políbil. ,,Víš, proroctví se nedá utéct" zašeptal jí. Oba se rozesmáli. ,,Víš, jak to proroctví končí?" zeptala se. ,,Ne, pověz." Nadechla se. ,,A budou spolu šťastně navěky," zašeptala. Spike se usmál. ,,Hm..Miluju tohle proroctví," zašeptal. Znovu se políbili. Oba byli konečně šťastní. Navěky.

                                                                        KONEC