Byla na zahradě. Bylo už po setmění. Ležela na dece a dívala se na noční nebe. Vracela se do minulosti, přemýšlela, co mohla udělat líp nebo trochu jinak. Dawn bydlela u svého přítele, všichni čekali jen na to až ji požádá o ruku. Buffy bydlela sama, ale užívala si to. Často chodila s Willow a Kennedy na kafe nebo někam na výlet. Od té doby co porazili Prvního si užívala života. Už nebyla jediná Vyvolená, mohla žít normální život. Snažila se, ale na hlídku stejně občas zašla. Byl to prostě zvyk. Život byl fajn. Nic se nehrotilo, žádná apokalypsa se nechystala a ona měla vytoužený klid. To se změnilo, když se dozvěděla o velké bitvě se Senior partnery a taky to, že Spike je naživu. Celá parta se dala zase dohromady a sehnali co nejvíc přemožitelek. Bylo jich hodně. Každý chtěl nějak pomoct. Když přijeli do L.A. bitva už byla v plném proudu. Všichni bojovali do posledního dechu. Nakonec vyhráli. Několik zbývajících démonů uteklo. Všichni si oddechli. Začalo se hledat padlé a zraněné. Tehdy se Buffy na pár dnů zhroutila. Mezi padlými byl i Spike. Angel naplnil Shuansu a stal se člověkem. Nechápal jak se to mohlo stát, když se toho práva zřekl. Později se dozvěděl, že za to může Wesley. Ještě předtím než zemřel, našel tu smlouvu a roztrhal ji. Věděl, že se k Buffy vrátit nemůže. Jejich láska byla věčná, ale už se nemohli vrátit do starých kolejí. Teď žije šťastně s Dawn a dodává si odvahy, protože jí chce požádat o ruku. Buffy se po týdnu dala trochu dohromady a začala zase žít aspoň trochu normálně. Mívala noční můry, takže špatně spala. Snažila se usmívat, ale všichni věděli, že je to jen přetvářka.

         Povzdechla si, je čas jít spát. Sebrala deku a vrátila se do domu. Uložila se do postele a zavřela oči. Pomalu odlétala do říše snů. Nenáviděla ty sny a zároveň je milovala. V nich byl Spike ještě naživu i když třeba proti ní, ale naživu.

 

          Procházela se po hřbitově v Sunnydale. Hlídkovala už dlouho a chystala se jít domů, když uslyšela tiché pofňukávání. Zaposlouchala se pořádně a pomalu se vydala k místu, odkud zvuk pocházel. Za jedním náhrobkem se krčilo malé děvčátko. Bylo stočené do klubíčka. ,,Kdo jsi?" zeptala se Buffy a klekla si k ní. Děvčátko přestalo pofňukávat a vztalo. Bez jediného slova k Buffy natáhla ruku. Buffy vztala a chytla se jí. V okamžiku, kdy to udělala je na okamžik pohltilo oslnívé světlo. Když zmizelo a Buffy otevřela oči, byly někde úplně jinde. Stály v uličce v L.A. a kolem nich zuřila válka démonů a bojovníků dobra. Uviděla samu sebe, jak bojuje s démonem asi o tři hlavy větším než ona sama. Holčička ji zatahala za ruku a odváděla hlouběji do bitvy. ,,Kdo jsi?" zeptala se podruhé Buffy. Znovu neodpověděla, jen někam ukázala. Podívala se tím směrem a zkameněla. Před sebou uviděla Spika. Živého, ale hodně vysíleného. Měl hodně poranění, ale nevnímal je. Zezadu do něj někdo vrazil. Oba se rychle otočili a chtěli zaútočit. Naštěstí se včas zarazili. ,,Gilesi!? Kde jste se tu vzal?" zeptal se překvapeně Spike a přitom odrážel jeden útok za druhým. ,,Dozvěděli jsme se o této bitvě a nemohli jsme vás v tom přece nechat." Odpověděl Giles zrovna když probodával jedího démona. Spike se zarazil. ,,Vy?! Kdo tu všechno je? Je tu i Buffy? Ví, že jsem naživu?!" zeptal se s nadějí v hlase. ,,Jsme tu všichni. Ano na obě otázky. Je někde ve předu!" řekl Giles a dal se na útěk před třemi démony. Spike dvoum uřízl hlavu a razil si cestu směrem, kterým Giles ukázal. Cestu mu zatarasil pět metrů velký démon. Byl zaměřený pouze na něj a nedal mu sebemenší šanci k úniku. Nakonec mu usekl hlavu a Spike se rozpadl na prach. ,,Proč mi tohle sakra ukazuješ!! Bavíš se mím utrpením!? Kdo kruci jsi?!!" rozkřičela se Buffy. Holčička se na ní otočila. ,,Orion Tempus. Můj otec je prostor a má matka zákon světa. Můžeš ho zachránit. Můžu tě dostat do doby, kdy byl ještě člověk. Můžeš zabránit tomu, aby se stal upírem." řekla klidným hlasem. Buffy stékaly slzy. ,,Ale to by nikdy nepřišel do Sunnydale." odpověděla. Děvčátko kývlo. ,,Ale žil by svůj život. Dám ti čas na rozmyšlenou." řekla a mávla rukou. V tu chvíli se Buffy probudila. Bylo sedm hodin ráno. Po několika měsících spala celou noc. ,,Byl to jen sen" řekla a začala se chystat do práce.

 

         Dneska měla strašný den. V práci se jí nic nedařilo, protože pořád myslela na ten sen. Kdyby to bylo možné.... Vlastně nevěděla, jak by se zachovala. Zachránila by mu život, ale vlastně by to bylo naposled co ho kdy uvidí. Na druhou stranu, teď už ho nikdy neuvidí. Takové myšlenky se jí celý den honily v hlavě. Když konečně vypadla z práce, měla plné ruce papírů, které musí vyplnit ještě doma. Ty jí vypadly rovnou do bahnité kaluže. Zaklela a rychle je pozbírala. Willow to naštěstí napravila a kouzlem rovnou vyplnila. Nakonec skončila zase na zahradě. Trávila tam nejvíc času. Kolem osmé se vydala projít nejbližší hřbitov a pak unavená zalehla do postele. Sotva zavřela oči, cítila se nějak divně. Po chvíli je otevřela, byla v nějaké prosklené místnosti na sobě staré, ale krásné šaty. Kolem místnosti byla tma. ,,Jak jsi se rozhodla?" zeptala se Orion a objevila se před ní. Buffy si ještě chvíli prohlížela šaty. ,,Ještě nevím. Proč mám tyhle šaty? Můžeš mi vysvětlit, jak v nich mám zabít nějakého upíra?" zeptala se podrážděně, ale nepřestávala si je prohlížet. ,,Byla by jsi velmi nápadná. Navíc se ti líbí." řekla Orion s klidným hlasem a trpělivě čekala. Buffy se na ni po delší době soustředila. ,,Jaký bude jeho život, když ho zachráním? Jednou mi vyprávěl, že se mu nežilo moc dobře." Orion se zamyslela. ,,Víš nemůžu ti to říct, protože to sama nevím. Změníme jeho minulost, takže i budoucnost. Myslím, že někdo jako on si svůj život zařídí." přemýšlela Orion nahlas a dívala se do prázdna. Pak se jí oči zase zaostřili. ,,Takže... Jak jsi se rozhodla?" Buffy se smutně podívala. ,,Dobře. Chci ho zachránit. Chci, aby měl hezký život a netrápil se." řekla rozhodným i když tichým hlasem. Orion Tempus se na ni podívala pohledem, který byl něco mezi chápavým, smutným a nesouhlasným. Chytila ji za ruku,ozářilo je světlo a zafučel silný vítr.

 

       Stály na málé loučce vedle polní cesty. Orion vytáhla z kapsičky malé, zlaté hodinky. Když je, ale otevřela, bylo tam pět kruhů a šestnáct ručiček. Buffy na to vyjeveně zírala. ,,Takže, město je tímto směrem. Nezapomeň, že tady ještě není Spike. Jmenuje se William Pratt. Asi bude na nějakém večírku. Většinou sedí v koutě a sleduje jednu dívku. Taky o ní píše básně. Snaž se chovat nenápadně. Všem bude připadat zvláštní už jen to, že nemáš žádný doprovod. Nemusíš mě hledat, najdu tě sama." Buffy se zadívala směrem k městu. ,,Děku..." Nedopověděla. Orion už byla pryč. Vydala se po cestě a rozhlížela se kolem. Byla tu moc hezká příroda. Za pár minut už viděla střechy domů. Ovál ji slabý větřík, uslyšela zašeptání. ,,Nemáš vůbec zač." Buffy zavřela oči, zhluboka se nadechla a pak se vydala do města.

 

        Procházela se městem a dívala se do výloh různých obchodů, sledovala drožky a velké kočáry projíždějící kolem a samozřejmě ostatní lidi. Pánové měly drahé smokingy a na hlavách velké cilindry. Dámy měli krásné šaty různých barev a tvarů. Skoro každý si ji nenápadně prohlédl. Chovala se jako by se nic nedělo. Připadala si zvláštně. Jako by byla v nějaké pohádce. Procházela kolem jednoho obchodu s krásnou výlohou, když se s někým srazila. Normálně by to ustála, ale nebyla zvyklá na tyto šaty a tak zabaloncovala dozadu. Mladíkovi ruce ji rychle zachytily. Rychle si upravila šaty, zvedla hlavu a setkala se z blankytně modrým pohledem. Srdce se jí roztlouklo šílenou rychlostí. Stál před ní. Měl hnědé, delší vlasy a měl trochu tmavší pleť, ale byl to on. Bylo jí jedno, co si o ní budou myslet ostatní. Prostě jen stála a dívala se na muže, kterého miluje, kterého zachrání a kterého bude muset opustit. Při té myšlence se jí zaleskly oči.

 

         William doprovázel svou matku na každodenní návštěvu různým obchodů. Šla by klidně sama, ale on ji nechtěl pustit. Měl o ní strach. Na chvíli se rozdělili. Chtěl jí koupit nějaký malý dárek k jejímu blížícímu se svátku. Vracel se zpět z obchodu se šperky a nedával pozor na cestu. S někým se srazil. Rychle se vzpamatoval a zachytil padající dívku. Když si opravila šaty a podívala se mu do očí, nemohl odtrhnout pohled. Její oči vypadaly jako dva smaragdy. Měla zlaté vlasy volně rozpuštěné kolem obličeje. Nic krásnějšího ještě v životě neviděl. Znovu se jí podíval do očí a uviděl v nich skrývající se slzy. Vyděsil se, že se poranila. ,,Omlouvám se. Nedával jsem pozor. Neublížila jste si?" zeptal se. Dívka vypadala jakoby se teprve teď probrala. ,,Omluvte mou nezdvořilost. Jmenuji se William Pratt." dodal a nepřál si nic jiného než znát její jméno. ,,Ne, to já se omlouvám. Měla jsem si dávat větší pozor. Nic se mi nestalo." řekla a ještě jednou si trochu popravila šaty. Její hlas ho jakoby hladil po duši. Bohužel to navypadalo, že by chtěla říct ještě něco. Nesměle se tedy zeptal. ,,Byla by jste tak laskavá a pověděla mi vaše jméno?" zeptal se a mírně zčervenal. Tomu se Buffy trochu pousmála. Nadechla se, že odpoví, ale přerušil ji jiný hlas. ,,Williame! Už bych chtěla..."  Víc Buffy neslyšela. William se otočil směrem odkud hlas pocházel a toho využila. Rychle odběhla a stratila se za rohem ulice. Kývnul matce na souhlas a otočil se zpět k dívce, ale ta už byla pryč. Zběsile se rozhlížel na všechny strany, ale po jeho krásném andělovi jakoby se slehla zem.

 

          Buffy za chvíli vykoukla ze své skrýše zrovna ve chvíli, kdy William s nějakou postarší dámou, tipovala ji na jeho matku, nastupal do drožky. Věděla, že utíkat za ní by vzbudilo příliš pozornosti a stejně by to nemělo smysl. Přemýšlela. ,,Orion? Doufám, že mě slyšíš. Potřebovala bych, aby si mě nějak dostala ke Spikovu domu." Pomyslela si Buffy a připadala si jako idiot. V hlavě se jí však ozvala odpověď. ,,Zajdi někam kde tě nikdo neuvidí." Buffy se rozhlédla kolem sebe. Moc možností tu nebylo, ale pak si všimla jedné slepé uličky. Pomalu tam vešla. Vítr ji provlál vlasy a najednou stála na krásné zahradě. Bylo tam plno různých keřů a květů. Chvíli si je prohlížela, ale pak uslyšela přijíždějící drožku, tak se rychle schovala.

 

         William se po celou cestu díval s okna. Nemohl její pohled dostat z hlavy. Měl pocit jakoby ji už někde viděl, ale to by si přece pamatoval. ,,Williame, stalo se ti něco?" zeptala se jeho matka a zkoumala jeho přemýšlivý a zasněný výraz. ,,Omlouvám se, matko. Říkala si něco?" zeptal se. Vypadal jakoby ho vytrhla z něčeho velmi důležitého. ,,Ptala jsem se jestli se ti něco nestalo?" opakovala trpělivě. ,,Nestalo se mi nic. Jen jsem trochu zamyšlený." odpověděl a trochu se na matku pousmál. ,,Nechceš mi říct, kdo byla ta krásná dívka, se kterou jsi hovořil na ulici?" zeptala se. Už to nemohla vydržet. Zvědavost jí úplně ovládala. Její syn pořád myslel jen na Cecily. Podle ní byla trochu povrchní. Nehodili se k sobě. William značně zčervenal. ,,Nevím, kdo to byl. Viděli jsme se poprvé. Nedával jsem pozor a nečekaně jsem do ní narazil. Neznám ani její jméno." dodal posmutněle. To už drožka zastavovala před menší vilou. Jejich domovem. William vystoupil a podal ruku své matce. Společně vcházeli do domu. ,,Půjdeš dnes na večírek?" zeptala se. ,,Ano. Chtěl bych vidět Cecily." odpověděl a zašli do domu.

 

         Buffy schovaná za keřem to slyšela. ,,Takže dneska večer." řekla rozhodným hlasem a rozešla se směrem k městu. Musí zjistit, kde se koná večírek. Měla šťestí. Do města přišla těsně před setměním. Večírek se konal jen jeden a většinou tam šlo docela hodně lidí. Stačilo se jich jen držet. Když byla uvnitř, stoupla si do jednoho kouta se skleničkou něčeho co vypadalo jako punč. Bylo docela zajímavé sledovat tu smetánku. Sledovala jednu dívku, jak se vítá s druhou. Chvíli si povídaly a pak se každá přesunula k někomu jinému. Bylo poznat, že každá pomlouvá tu druhou. Asi po půl hodině se objevil William. Měl u sebe papír a tužku a sednul si do rohu naproti. Bylo poznat, že nikomu moc nevěnuje pozornost. Po schodech scházela tmavovlasá dívka. Okamžitě upoutala pozornost všech, včetně Williama i Buffy. Udivením jí klesla čelist. Byla to Halfrek. Zapojila se do rozhovoru s hloučkem nějakých lidí. Po pár minutách se k nim William přidal. Jeden muž mu vzal papír z rukou a nahlas přečetl báseň. Nebyla moc hezká. Vysmáli se mu. Potom Halfrek vyznal lásku. Ona ho odmýtla a ještě ponížila. S hrůzou si uvědomila, že mu jednou řekla stejná slova. William se zvednul a rychlým krokem odcházel pryč. Vydala se za ním.

 

        ,,Dobrý večer. Omluvte moji troufalost, ale ještě jsem nikdy neviděl takovou krásu. Jmenuji se Alechandro Delavega. Mohu vás na něco pozvat?" vztoupil jí do cesty. Měl dlouhé černé vlasy po ramena, černé oči, mohutnější postavu, pohledný. Jenže Buffy neměla čas ani náladu. ,,Omlouvám se, ale už musím jít. Můj přítel na mne čeká venku." řekla, obešla ho a rychlým krokem vyšla na ulici. Hned ho uviděla. Vydala se za ním, ale pak strnula. Vrazil do Angeluse, který měl po boku Darlu a Drusillu. William zvednul svoje papíry a pokračoval dál. Rychle se schovala za rohem ulice. Všichni tři se otočili a dívali se na jeho mizející záda. O něčem se bavili a pak se rozdělili. Angelus s Darlou zašli do ulice naproti té, kde se schovávala a Drusilla se vydala za Spikem.

 

           Rozběhla se za ní. Zastavila se na začátku uličky a sledovala děj před sebou. William před ní zrovna ustupoval. Mrcha, pomyslela si Buffy, využila toho, že byl na dně. Potichu se začala přibližovat. Drusilla přeměnila obličej a začala se přibližovat k jeho krku. Buffy ji poklepala na rameno. ,,To tě nenaučili, že kousat se nemá?" zeptala se. Drusilla pustila Williama a soustředila se na Buffy. ,,Malý ptáček se zatoulal a neví kudy kam. Doběhnul až tam kam neměl a pak rychle zemřel." Buffy nevěděla jestli mluví na ni nebo jenom tak do větru. William byl řekvapený. Nejprve se té ženě změnil obličej a teď se znovu dívá do těch nejkrásnějších očí. Obě ženy si ho nevšímaly. Dívaly se na sebe. ,,Neproměníš ho!" řekla rozhodným tónem. ,,Kazíš mi moje plány. Za to zaplatíš." řekla rozhořčeně a přiblížila se k ní. ,,Jenom jestli se nepřeceňuješ." Drusilla ji rychle chytla pod krkem. Buffy nezaváhala a ve stejném okamžiku jí zasadila kolík do srdce. ,,Přemožitelka" zašeptala Drusilla a rozpadla se na prach. Buffy se opřela o zeď a lapala po dechu. Drusilla ji pěkně přiškrtila.

 

         ,,O-o-ona se rozpadla" konstatoval překvapený William. Přistoupil k Buffy. ,,Jste v pořádku?" zeptal se starostlivě. Pousmála se. ,,Nic mi není. A tobě?" zeptala se. Už ji nebavilo mu vykat. Ignoroval její otázku. ,,Kde jsem vás už potkal?" zeptal se a nesměle se dotknul její tváře. Připadalo mu to známé a normální. Buffy strnula. Možná si vzpomněl. Ne to je blbost, vždyť se to ještě ani nestalo! ,,Tvé vlasy, oči, tvář....někde jsem tě už viděl." Buffy věděla, že každou chvíli bude čas jít. ,,Nemohl jsi mě potkat. Ani neznáš moje jméno." řekla posmutněle. ,,Řekni mi, jak se jmenuješ. Prosím tě." Z očí mu četla zoufalství. ,,Jmenuji se Buffy. Víc říct nemůžu." Věděla, že nemůže. V hlavě se jí rozezněla varovná melodie. Smutně si povzdechla. Pohladila ho po tváři. William při tom doteku zavřel oči. Neodolal. Naklonil se k ní a jemně ji políbil. Srdce mu poskočilo radostí, když polibek opětovala. Neměli ponětí, jak dlouho se líbali. ,,Ehm, ehm." ozvalo se za Williamovými zády. Rychle přerušili polibek. Byla to Orion. ,,Nerada ruším, ale musíme jít." řekla smutným hlasem. Buffy se zaleskly oči. William byl zmatený. ,,Jít? Kam jít? Nemůžeš odejít!" řekl až prosebným hlasem. ,,Tohle není tvůj svět Buffy. Změnily jsme osud už tak až moc. Nemůžeš tu zůstat." Orion byla smutná, ale hlas měla naléhavý. Dobře věděla, že jí to rodiče jen tak neprominou.

 

           ,,Jsem tady jen proto, abych změnila tvou budoucnost. Zachránila jsem tě a to byl můj ůkol. Orion má pravdu. Tohle není můj svět, je tvůj a já musím zpět do svého." Pohladila zmateného Williama po tváři a postoupila k Orion. ,,Můžeme" řekla smutným hlasem. Orion byla naštvaná. Bylo to všechno tak nefér, chtěla to změnit. V hlavě uslyšela hlas svého otce. ,,Co si to udělala dcerko? Vidíš jak trpí?" ,,Ale oni si zasloží být spolu! Protrpěli si toho už dost. Sám si mě učil, že láska překoná všechno! Musí to nějak jít!" ,,Ale on jí neřekl, že ji miluje." v hlase bylo poznat, že je na dceru naštvaný. ,,Neřekl, ale.." ,,Neřekl. Nemůžeš zasahovat. Odnes ji zpět!" Orion si smutně povzdechla a chytla Buffy za ruku. William viděl, jak se obě postavy začínají pomalu rozplývat. Podíval se Buffy do očí. ,,Miluji tě" zavolal. Buffy se rozplakala. ,,Já tebe taky" a v ten samý okamžik stál William v uličče sám.

 

           Rozplynul se jí před očima a znovu stála ve svém domě. Orion jí pořád držela za ruku a nehýbala se. Buffy taky ne. Řekl jí to. Miloval ji a vždycky bude. Miloval ji i těsně před smrtí. A ona bude milovat jeho až do své smrti. Zůstala stát a nechala slzy stékat po tvářích.

           ,,Řekl jí to! Sám jsi to slyšel! No tak otče! Vím, že to jde nějak zařídit. Prosím. Nenechávej je trpět!" Orion prosila, ale otcův ani matčin hlas se jí neozíval. Stála a nehýbala se. Všechno spackala.

           ,,Orion má pravdu. Já jsem zákon světa. Můžu to změnit, ale ne bez tvé pomoci, to dobře víš." Orionin otec byl zamyšlený. Věděl, že má pravdu, ale nevěděl, jak to zařídit. ,,Přivolejme ho zpět. Poskládáme ho z jeho popela a dáme mu život. Víš, že je to správná věc." přemlouvala ho matka dál. Konečně promluvil. ,,Dobře tedy. Orion má pravdu. Zaslouží si být spolu." Oba se pustili do práce.

           ,,Je mi to líto Buffy. Nechtěla jsem ti ublížit, chtěla jsem ti pomoct." Buffy se na ní podívala a trochu se usmála. ,,Teď už je to minulost. Určitě víš, jak prožil svůj život. Řekni mi to prosím." Orion na chvíli zavřela oči. ,,Umřel jako starý muž. Měl rodinu. Krásnou, hnědovlasou ženu. Dala mu syna. Jmenoval se Diego. Přála si to jeho matka. Byl šťastný, ale na tebe nikdy nezapomněl. Svou ženu měl rád, ale tebe miloval do posledního dechu." Buffy chtěla odpovědět, ale přerušilo ji něco zvláštního. Uprostřed pokoje se začal tvořit malý, tmavý vír. Pomalu se zvětšoval až byl od země až po strop velký. Uvnitř se začala tvořit nějaká postava.  Po chvíli vír zmizel a Spike se ohnal mečem do prázdna. Chvíli zůstal zaraženě stát. Pak spatřil Buffy. Zírala na něj a měla slzy v očích. Nic jiného ho v tu chvíli nezajímalo. Zahodil meč a rychlým krokem k ní přešel. Přitáhl si ji do náruče a naléhavě políbil. Buffy mu polibek opětovala a rozplakala se naplno. Orion se pousmála, luskla prsty a zmizela.

 

            ,,Jak je to možné?" zašeptala Buffy a víc se k němu přitiskla. Seděli na pohovce. Oba pěvně objímali toho druhého. ,,Nevím. Poslední co si pamatuju je, jak bojuju s pěti metrovým démonem. A pak už jen to, jak se s tebou líbám v uličce v Londýně a ty se mi pak rozplyneš. No a teď jsem tady a bije mi srdce." odpověděl a políbil ji na čelo. Pousmála se. ,,Už tě nenechám odejít." řekla rozhodným hlasem. ,,Neboj. Já se taky nenechám odejít." pošeptal jí do ucha a vztal. Vytáhl s kapsy kabátu malou černou krabičku. ,,Chtěl jsem za tebou přijet hned po bitvě a dát ti tohle. Nikdy jsem nikoho nemiloval víc a nikdy tě milovat nepřestanu. Jsi moje světlo ve tmě, naděje a nikdy nekončící šťestí. Buffy Summersová nepřeju si nic víc, než abych s tebou mohl být až do smrti. Vezmeš si mě?" Otevřel krabičku a Buffy uviděla stříbrný prsten s diamantem uprostřed. Byla překvapená, ale neskonale šťastná. ,,Nikoho jiného bych si nevzala." řekla s úsměvem a vrhla se mu kolem krku.

 

O SEDM LET POZDĚJI....

 

           ,,Mami, tati pospěšte! Strejda Spike mi slíbil, že mě naučí střílet s kuší." Angel se pousmál. ,,Jen aby někomu nevystřelil oko." ,,Ne ne ne! Strejda to umí moc dobře. Jednou mi to ukazoval. Trefil se doprostřed terče nejmíň z padesáti metrů." oznamovala malá Nicky a přidala do kroku. ,,Vím, že je chcete naučit sebeobraně, ale nepřehíníte to oba trochu?" zeptala se Dawn. Angel ji políbil. ,,Určitě ne." zašeptal. Za chvíli už stáli u dveří domu. Otevřela jim holčicka s blonďatýma vláskama a modrýma očima. ,,Orion!" vypískla Nicky a objaly se. ,,Ahoj strejdo Angele. Ahoj teto Dawn." zaspívala holčička a pak obě utekly někam do domu. ,,Dawn, Angele. Pojďte dál!" řekla Buffy a oba objala. Pak se všichni vydali na zahradu odkud se už ozívalo pištění a dětský smích. Spike držel Nicky dole hlavou a Orion mu seděla na krku. ,,To se dělá skákat na cizí lidi zezadu?" ptal se Spike pištící Nicky. ,,Nedělá, ale ty nejsi cizí strejdo!" Spike ji přetočil a položil na zem. Pak sundal i Orion. Holky se rozběhly a skočily na Angela. ,,Tati zvedni nás taky!" zvolala Nicky a natáhla k němu ruce. ,,Prosím zvolaly obě holčičky. Když se k nim sehnul radostí vykřikly. Spike přišel k Buffy, přitáhl si ji do náruče a políbil. Angel zrovna pokládal obě třeštidla, když se na zahradě zjevila Willow a s ní i Kennedy, Xander a Giles. Kennedy držela v ruce obrovský dort a ostatní měli plné ruce dárků. ,,Všechno nejlepší Nicky! Všechno nejlepší Orion!" zvolali zborově. ,,Tak, kdo si dá dort?!" zeptala se Kennedy. Holčičkám se rozzářily oči. ,,My!" zvolaly a hrnuli se ke stolu.

                                                  

                                              KONEC