Lásce se neubráníš

Autor: Angelin

       Buffy seděla ve svém pokoji na koleji a čekala na Willow. Byly spolu domluvené, že si dnes večer někam zajdou a proto nešla na hlídku. Čekání ji už fakt nebavilo a tak si otevřela jednu knížku, která ležela na nočním stolku. Nedočetla ani první stránku, když se do pokoje vřítila udýchaná Willow s plnýma rukama knih. ,,Promiň Buffy. Zdržela jsem se v knihovně. Je opravdu velká oproti té Gilesově na střední. No, na druhou stranu, tady nejsou žádné knihy o démonech a podobně." Položila knihy na postel a dlouze si vydechla. Buffy se na ní usmála. ,,To je v pohodě. Kam vyrazíme?" zeptala se i když podle výrazu, který viděla na Willow, věděla, že dneska už nikam nepůjde. Zatvářila se provinile. ,,Omlouvám se Buffy, ale znáš mě. Nevěděla jsem, že se mi do rukou dostane tolik skvělých knih. I kdybych šla,... nebyla by se mnou žádná zábava." Buffy se s povzdechem postavila. Ukázala Willow malý úsměv. ,,To nic. Když nikam nejdeme aspoň zajdu na hlídku." Vzala si bundu a vyšla z pokoje. ,,Užij si to!" zavolala za ní Willow a pak už se plně soustředila na čtení. O pět minut později se už Buffy procházela mezi náhrobky. Zastavila se u jednoho nového hrobu. Nemusela čekat dlouho. Za malou chvíli se země pohnula a byla vidět ruka a hned po ní celé tělo nového upíra. Buffy počkala až se vyhrabe a pak ho bez další rány probodla. Chtěla se otočit, ale v tu chvíli ji někdo srazil k zemi. Byl to upír, který vylezl z nedalekého hrobu. A jako správný zbabělec zaútočil zezadu. Neměl ani malou šanci se jí zakousnout do krku. Okamžitě ho ze sebe shodila a uštědřila mu pár ran pěstí a kopanců. Po posledním kopanci padnul na lopatky a tak ho probodla. Oprášila si bundu od prachu a narovnala se. V tom se ze stínu jednoho stromu ozval potlesk. Otočila se tím směrem zrovna ve chvíli, kdy Spike vycházel. ,,Velmi působivé Lásko. Jsi čímdál tím lepší." konstatoval s úšklebkem. ,,Škoda, že to byl jenom nováček" poznamená s dalším úšklebkem. Buffy si povzdechne. Ten jí tu chyběl. ,,Jo škoda. Aspoň bych se trochu procvičila, když ty jsi impotent." vrátila mu to. Spikovi přeběhl po tváři stín zlosti, ale ten přetrval jenom na chvíli. Přišel k ní blíž. ,,Já vím, že ti to chybí krásko, můžeš mi věřit, že mě taky..." Stál jen kousek od ní. Nahnul se a pošeptal jí do ucha. "....Ale to jak sis mě nedávno chtěla vzít byla taky sranda". Jen co to dořekl rychle uskočit, protože se po něm Buffy ohnala. Byl nadmíru spokojený, že ji zase vyprovokoval. Když se pokáždé tak vztekala, dávala mu tím naději, že to co k němu cítila při tom kouzle, přetrvalo stejně jako u něj. Buffy zuřila snažila se na to rychle zapomenout, ale tenhle zmetek jí to pořád připomínal. Nejhorší na tom bylo, že na něj od toho kouzla myslí víc než je zdrávo. ,,Hele impotente. Na tvém místě bych zalezla někam hodně hluboko pod zem nebo by ses mohl jednoho krásného večera probudit v pekle." řekla naštvaně a otočila se k odchodu. ,,To bych ti moc chyběl Lásko" řekl a čekal na její reakci. Na chvíli se zastavila, ale pak se jen zhluboka nadechla a chtěla odejít. Jenže o něco zakopla. Zavrávorala pár kroků dopředu, ale nakonec to ustála. ,,Sakra" postěžovala si potichu a podívala se o co to vlastně zakopla. Spike už u toho stál a prohlížel si to. ,,To je zvláštní." mumlala si pro sebe Buffy a přišla k té věci a ke Spikovi. ,,Ještě před chvílí to tady nebylo." Dodala a sehla se pro to ve stejné chvíli jako Spike. Praštili se do hlavy až to zadunělo. ,,Au. Nemůžeš dávat pozor!" oboří se na Spika a položí si ruku na hlavu. ,,Já? To tys mě praštila!" Buffy si jen něco zamumlá a sehne se pro tu věc. Oba si to pořádně prohlédnou. ,,Je to nějakej zvláštní šutr." Vyleze ze Spika. ,,To vidím taky!" oboři se na něho Buffy. V ruce drží černý kámen neobvyklého tvaru. Když si ho pořád prohlíží, projede přes něj modrozelené světlo. Buffy ho šokem upustí. ,,Co to sakra bylo?" zeptá se ani ne tak Spika jako spíš sebe. Spike je taky trochu šokovaný, ale sehne se pro něj. ,,Nesahej na to!" řekne Buffy a aby ho zastavila sehne se k němu a chytí ho za ruku. Bohužel příliš pozdě. Ve stejný okamžik, kdy se Buffy dotkla Spikovi ruky se Spike dotkl kamene. V tu chvíli je ozářilo světlo a tlak je odmrštil každého na opačnou stranu. Oba se těžko zbírali ze země. Když se postavili, uvědomili si, že je den. Spike se rychle začal schovávat pod svůj kabát. ,,Potřebuju se rychle schovat nebo uhořím!" začal ječet a pak se zarazil. Sundal ze sebe kabát a zůstal stejně jako Buffy šokovaně stát. ,,Tady něco nehraje. Jak to že nehoříš?" zeptá se Buffy ještě víc nechápajícího Spika. Buffy pak něco napadne. Pomalými kroky k němu přistoupí a položí mu ruku na hruď. Spike nechtěně při jejím doteku zavře oči. Když si to uvědomí, hned je rychle otevře. ,,Netluče ti srdce. Takže si pořád upír." Konstatuje a ruku rychle oddělá. Spike si otráveně povzdechne. ,,Tak co hodláš dělat?" zeptá se ještě pořád nabručený a vytáhne si cigaretu. Buffy chvíli zaváhá. ,,Půjdem k Gilesovi. Ten už snad na něco přijde. Kde je ten šutr?" zeptá se a rozhlédne se po něm, ale po kamenu jako by se zem slehla. Povzdechne si. ,,No nic. Jdeme. Giles určitě zjistí co se děje." Konstatovala Buffy, drapla Spika pod paží, pro případ, že by nechtěl jít a vydala se s ním k Gilesovi domů. Při jejím doteku sebou mírně cuknul překvapením. Šel vedle ní, ale po tají se tetelil štěstím, že se ho aspoň nějak dotýká.

         Město mělo pár změn. Jako bylo například to, že nikde nenašli kolej ani školu. Gilesův dům byl taky trochu jiný. Okno vedle dveří nechybělo a tak nakoukli dovnitř. To, co uvnitř spatřili je oba šokovalo a rozzuřilo, i když každého z trochu jiného důvodu. Oba na nic nečekali a vrazili do dveří. ,,Faith, okamžitě vypadni a nech Angela na pokoji!" zakřičela Buffy a Spike zároveň sní. ,,Okamžitě vypadni z tohohle města. To je moje město stejně jako všechno v něm!" Celá parta se otočila směrem ke dveřím, Faith s Angelem v bojových postojí. Chvíli bylo ticho. Potom se Faith uklidnila a postavila se normálně. ,,Asi průvan" řekne a projde Buffy a Spikem. Pak zavře dveře a vrátí se k Angelovi. Ti dva zůstanou v šoku ochromeně stát. Když jím Faith projde podruhé, probere se. ,,Hele dávej bacha! Nevidíš, že tady stojím!" Oboří se na ni. Nikdo si jich nevšímá. Jako by tam ani nebyli. ,,Oni nás nevidí Spiku." konstatuje Buffy a popojde k Faith, uvelebené v Angelově náručí. Pokusí se ji praštit. Její ruka jen proletí. ,,Ani nás necítí a neslyší. Jsme duchové" konstatuje s očima vytřeštěnýma. ,,Moment, to se jako ani nemůžeme ničeho dotknout?!" zeptá se a aby se ujistil, pokusí se Xanderovi pořádnou vrazit. Nic se nestane. Oba jsou chvíli sticha.Spike dostane záchvat zlosti. ,,Za všechno může ten kretenskej šutr! Teď už nemůžu ani praštit démona! A k tomu všemu se musím koukat na tohohle nagelovance, kterej se tu klidně rozvaluje v křesle, ve kterým jsem se nadávno rozvaloval já s tebou! Zatracenej neživot!!" zakřičí a práskne pěstí do stolku. Ozve se hlučná rána a stolek se rozpadne na dvě půlky. Všichni přítomní vyskočí na nohy, včetně Buffy. Spike si jich nevšímá. Zaraženě kouká na stolek. Buffy to v tu chvíli dojde. ,,Když jsme vrazili do dveří, byli jsme oba plní vzteku. Dotkli jsme se jich a oni se otevřeli. Totéž se stalo teď." Zhluboka vydechne. ,,To je ono Spiku. Když budeme naštvaní, dokážeme se dotknout nějakých věcí. Tímhle se s nimi můžeme domluvit!" Zvolá nadšeně dokonale šťastná a přitom pohladí Angela po paži. Ten rychle ucukne a otočí se jejím směrem. ,,Co to sakra bylo?" zeptal se hledíc do prázdna. Faith k němu starostlivě přiskočí. ,,Co se stalo?" ,,Něco se mě dotklo, ale nevidím to ani necítím." Buffy už na nic nečekala. Přiskočila ke stolku a sedla za počítač. ,,Co to děláš?" zeptal se podrážděný Spike, tentokrát s toho, že se toho pitomce, tak něžně dotkla. ,,Stačí se jen soustředit. Napíšu jim o tom šutru, kdo jsme, aby se nás nebáli a aby nám Giles pomohl" Pak už se jen soustředila na klávesnici. I když byla šťastná, že už bude zase normální a s ní i všechno ostatní, nedařilo se jí zmáčknout ani jediné písmenko. A bohužel se nic nezměnilo ani, když už byla naštvaná a snažila se do klávesnice aspoň praštit. Spike její počínání chvíli sledoval a docela se bavil, ale pak se mu to přestalo líbit. Rozhodně nehodlá zůstat duchem. Rozešel se k ní. ,,Hele, pusť mě k tomu. Skusím to." Zrovna se usilovně snažila zmáčknout ,,A", když se k ní přiblížil na dostatečnou vzdálenost. Natáhla ruku, aby ho odstrčila. Když se ho dotkla, písmenko se objevilo na klávesnici. Chvíli na to zůstali zírat a pak se Spike usmál. Tohle se mu líbilo. Když se ho bude dotýkat, bude to pro ni snažší napsat. Rychlým pohybem ji chytil do náruče a sedl si na židli. Buffy si položil na klín. ,,Co to sakra děláš!" zakřičela a chtěla z něho slést, ale držel ji pevně. ,,No tak. Musela si to pochopit. Když se navzájem dotýkáme, můžeš psát normálně. Jako bys byla hmotná. A protože jsem dneska vyjjímečně hodný, rozhod jsem se ti pomoct. Takhle máš volné obě ruce." Vítězoslavně se zazubil a posunul si ji trochu blíž. ,,Můžeš psát"  dodal ještě, když se pořád neměla k ničemu jinému, než praní se s ním, aby ji pustil.

Buffy se trochu uklidnila, ale pořád z něho chtěla slézt. Nelíbilo se jí to. Připomínalo jí to těch pár hodin, co byli oba pod kouzlem. Ještě nezapomněla, jak jí bylo u Spika bezpečně a příjemně. Teď, když se to opakovalo to bylo ještě silnější. Když si ji přitáhl ještě blíž, stuhla, ale rychle to zahnala. Uklidnila se z hlubokým povzdechem. ,,Skusíš nějaký podraz nebo něco podobného a jsi prach!" řekla rozhodným hlasem. Zaregistroval její stuhlost a rychlé uvolnění. Líbilo se mu to. ,,Neboj lásko. Neudělám nic, co by se ti nelíbilo. Dneska si budu hrát na hodného." Pošeptal jí do ucha. Buffy jenom zafuněla, aby vyhnala zlost z těla a pustila se do psaní. Willow se okamžitě naklonila nad notebook. ,,Koukněte na tohle" ukázala na obrazovku, kde se pomalu tvořil text. Všichni si stoupli kolem notebooku a četli.

,,Prosím, nebojte se nás. Rozhodně vám nechceme ublížit. Potřebujeme vaši pomoct. Omlouváme se, jestli jsme vás vyděsili. Zkoumali jsme jen co všechno dokážeme. Jsme asi něco jako duchové. Myslíme si, že to zapříčinil jeden kámen. Gilesi moc by nám pomohlo, kdyby jste o něm něco našel. Nevíme, jak se jmenuje ani co je zač. Byl celý černý a objevil se zničehonic. Když jsem ho vzala do ruky jen já, tak se zprvu nic nedělo. Za chvíli po něm přejelo takové, modrozelené světlo. Upustila jsem ho na zem. Pak jsme se pro něj sehli oba. Světlo nás pohltilo a tlak odmrštil oba na druhou stranu. Když jsme se zvedly, místo noci byl den a tak jsme se vydali za vámi. ,,To bylo velmi stručný Lásko." podotkl Spike. ,,Zmlkni" odpověděla bez zájmu a sledovala, jak budou všichni reagovat. Giles pomalu přešel ke knihám a začal v jedné z nich listovat. Angel s Faith se nedůvěřivě koukali na obrazovku. ,,Co jsou sakra zač?" zeptala se Faith potichu. Jsem Buffy Summersová a je tu se mnou Spike. Napsala pro jistotu i svoje příjmení. Podle toho, že je tu Angel a s Faith se zdá, že jsou v jiné dimenzi. Když si to přečetli strnuli. ,,Buffy?" zašeptala šokovaně Faith. ,,Jsi to vážně ty?" pokračovala roztřeseným hlasem. Angel zavrčel. ,,Udělal ti to Spike?! Jestli jo, přísahám ti, že ho zabiju. A bude to trvat hodně dlouho!" zakřičel a Faith souhlasně přikývla. ,,No... podle jejich reakce jsem tu vážně populární. Zeptej se jich co jsem ti měl udělat." Buffy protočila oči. ,,A jak asi ty chytráku." zeptala se ho ironicky. ,,To je jednoduchý. Řekni, že si nic nepamatuješ a že chceš vědět co se stalo." Buffy se chvíli zamyslela. ,,Hmm...má to logiku." konstatovala. Proč si to myslíte. Co se mi vlastně stalo? Vůbec nic si nepamatuju. Angel její otázky ignoroval. ,,Takže to byl on. Spiku přísahal jsem ti, že tě zabiju, jestli jí něco uděláš, ale jako vždy si mě neposlechl.!" křičel a rázoval po pokoji. Teď se toho ujal Spike. Ty, že jsi mě varoval? Ty sis vážně myslel, že bych se tě někdy bál? Nebo, že bych tě poslouchal?! Vrať se do reality nagelovanče! Chtěl pokračovat, ale Buffy se s ním začala prát. ,,Hele nech toho! Já jsem ti taky nechal volnou ruku!" Nečekal na její odpověď a psal dál. Navíc jsem jí to neudělal! Kdybych za tím byl já, našli byste buď její tělo nebo by vás jednoho podruhém okrádala o životy jako upírka. Všimnul si jak má Buffy rozšířené oči a jak se napjala. Ale teď bych jí to i tak nemohl udělat. Není už můj nepřítel. Jasný Bručoune?!" Angel jen zavrčel. Ostatní se nehýbali. Psaní se ujala Buffy. Odpovězte někdo na otázku. Ne na tu Spikovu, ale moji. Chci to vědět!  Angel se zhroutil do křesla. Zdálo se, že bude brečet. Slova se ujala Willow. ,,Víš Buffy, prostě si zmizela. Jako by se po tobě zem slehla. A o den později i Spike. Hledali jsme tě, kde se dalo. Asi po roce jsme to už skoro vzdali. Jenže Angel a já jsme nehodlali přestat. Rozhodli jsme se místo tebe, najít Spika. Angel měl v plánu, že ho umučí k smrti, pokud nám neřekne něco užitečného. Jenže Spike se taky jakoby ztratil z planety. Před třemi měsíci jsme to vzdali." Na chvíli se odmlčela. ,,No, ale teď jsi tady. Najdeme způsob, jak tě zhmotnit a všechno bude jako dřív." Dořekla a usmála se. ,,Všimla sis, že mluví v jednotném čísle?" zeptal se Spike a přivoněl jí nenápadně k vlasům. Chtěla se zeptat co hodlají udělat s ním, ale Giles zrovna vstal. ,,Myslím, že jsem ho našel. Je to on?" Ukázal obrázek směrem k notebooku. Ano. ,,Máme šťěstí. Není nebezpečný. Záznami o něm jsou bohaté. Má dotyčnému udělit těžkou zkoušku. Dokud nepřizná, že je mu to nepříjemné nebo, že nemá strach....zůstane tak navždycky." Dokončil. Buffy zůstala chvíli sticha. ,,Mě není nepříjemné, že jsem duch. Má to i svoje výhody, ale ty ses vztekal, že nemůžeš do ničeho praštit a nadával jsi kvůli tomu dobrou polovinu času, co se nám to stalo." Pootočila se na Spikově klíně, aby na něj viděla. ,,No a co! Zas tak hrozný to není!" řekl naštvaně. Tohle se mu nelíbilo. Nebude nic přiznávat. Buffy se rychle otočila zpět. Gilesi, já se toho kamene nedotkla. Chytla jsem se jen Spikovi ruky, ve stejné chvíli jako Spike toho kamene. ,,Je možné, že tě prostě jen stáhnul s sebou." Konstatoval Giles. Víc už se o ně Buffy nezajímala. Otočila se ke Spikovi. Ten se jen zamračeně koukal ke dveřím. ,,Zapomeň na to, že zdrhneš! Nemůžeš utéct. Musíš se tomu postavit. Nebo si srab?" zeptala se s pozvednutým obočím. Prudce se k ní otočil. ,,Já nejsem srab. Postavím se čemukoliv. To kvůli tobě si to teď všichni démoni myslí!!!" zakřičel jí do obličeje. ,,Já nemůžu za to, že ti dali do hlavy čip!" obořila se na něho. ,,Já tě taky z toho neobviňuju. Obviňuju tě z toho, že kvůli tobě a tvejm pitomejm kamarádíčkům na tebe nedokážu přestat myslet! A když jsem z tebou připadám si jako ve své vlastním nebi!" odpověděl jí naštvaně a zpříma se jí díval do očí. Buffy byla v šoku. ,,Cože?" dostala ze sebe nakonec po dlouhé chvíli. Spike věděl, že už není cesty zpět. Rychle ji obtočil paže kolem pasu, pro případ, že by chtěla utéct nebo se z toho nějak vyvléct. ,,Ty to prostě nechápeš. Nedokážu bez tebe vydržet ani jediný den. Když je slunce nemůžu spát a chodím sem a tam po kryptě. Jsi v každé mojí myšlence, v každé buňce mého těla, v každém mém nepotřebném nádechu, v mém srdci. I když nebije, je plné citů a všechny patří tobě. Když se snažím na tebe nemyslet bolí to jako sto nožů zabodnutých do mého srdce. Když na tebe myslím je to ještě horší. Dal bych všechno co mám, aby zrzka to kouzlo nikdy nezrušila. Šel bych a udělal cokoliv jen pro tvůj úsměv, jen pro sebemenší naději, že u tebe mám šanci. Jsi pro mě střed vesmíru. Jsem tebou doslova posedlý." Na chvíli se odmlčel a zkoumal její výraz. Nedalo se říct, jestli je naštvaná nebo ne. Výraz měla prostě šokovaný. Rozhodl se zariskovat. ,,Miluju tě!" řekl a políbil ji. Dal do polibku všechnu svou touhu a lásku k ní. Buffy mu neodpověděla. Stejně se neodtáhl. Dál se snažil vybojovat si alespoň nějakou odpověď. Netrvalo to moc dlouho a Buffy trochu pohla rty. Nic víc nepotřeboval. Ještě víc si ji k sobě přitáhl a uvěznil v ocelovém sevření. Buffy mu začala odpovídat naplno. V tu chvíli byl nejšťasnějším stvořením v celém vesmíru.

           Přes zavřené oči si oba všimli, že je ozářilo nějaké světlo. Spike tomu nevěnoval pozornost. Buffy se od něj, ale odtrhla, což Spike okomentoval tichým zavrčením. Rozhlédla se kolem. Byli zpět na hřbitově a byla tma. ,,Jsme zpátky." oddechla si Buffy. Pak si uvědomila co před chvílí udělala a taky to, že má Spike paže pořád omotané kolem jejího pasu. Začala se vzpírat. ,,Ne! Tohle nedělej!" Spike ji okamžitě sevřel pevněji. ,,Přestaň se tomu sakra bránit!" Buffy se dál vzpírala. ,,Hned mě pusť! Nemám se čemu bránit! Jen si využil situace a nakecal mi blbosti! Celé je to blbost!" Naštval se. ,,Nic jsem ti nenakecal! Všechno co jsem řekl, je naprostá pravda. Navíc si mě taky políbila!" zakřičel na ni víc zoufalým než naštvaným hlasem. ,,Nikdy jsem tě nepolíbila! Muselo se ti to zdát!" Tomu se Spike musel zasmát. ,,Chabější výmluvu sis vymyslet nemohla." Konstatoval. Zase zvážněl. ,,Proč se tomu sakra bráníš? Co ti to udělá, když si přiznáš, že mě miluješ? Svět neskončí!" Buffy byla sticha. Sice se pořád vzpírala, ale už míň. Spike neváhal. Znovu ji políbil. Něžně, ale s veškerou hloubkou lásky k ní. Buffy se přestala bránit a polibel mu oplácela. ,,Miluju tě" vyklouzlo Buffy mezi polibkem. ,,Já tebe víc." pošeptal jí Spike zpět a prohloubil polibek.

            V prosvětlené místnosti seděl za stolem malý klučina. Na zádech měl křidélka, v ruce černý kámen a díval se do křišťálové koule. Uvnitř viděl blonďatý pár, který si mezi polibkem vyznával lásku. Zasmál se a položil kámen na stůl. Promnul si ruce. ,,Můj kamínek zabere vždycky. Jen škoda, že si ho vždycky pletou. Nikdo neví, že je to Amorův kámen." Malýma ručička pohladil kouli. ,,Tak. Koho dáme dohromady teď? zeptal se. V kouli se objevila červená mlha. Když se rozplynula na obraze byl už někdo jiný. ,,Á Angel s Cordelií!" Zvolal a spokojeně se zazubil.

                                                                          KONEC